Georgia O´Connor[Legendární mistr]

Předmět: Georgia O´Connor[Legendární mistr] Wed Aug 27, 2014 9:01 pm

Přezdívka: Gi, Gia
Pohlaví: Žena
Věk: 25 let
Země: Afrika
Hodnost: Legendární mistr
Narozena:14.8.
Výška: 164 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: B-

CHARAKTER

S Giou a její povahou je to poněkud těžké. Na jednu stranu se chová naprosto nedospěle, někdy arogantně, ironicky až netaktně, ale na druhou stranu ví, kdy se chovat zodpovědně a racionálně.

Dřív byla naprosto svéhlavá, neposlouchala nikoho a ničí názory ani rady, protože vždycky chtěla žít podle vlastních pravidel. To, že jí obvykle nezáleží na tom, co si o ní lidé myslí, jí zůstalo, ale dnes už umí poslechnout a využít objektivního názoru na důležité věci. Také ale nesnáší, když jí někdo poučuje, protože si ráda všechno špatný i dobrý zkouší sama. Nikdy sama neváhá a vždycky řekne přesně to, co si myslí, ač to mnohdy postrádá soucit a překračuje hranici únosnosti. Zkrátka, je hodně upřímná, ke všem a za všech okolností. Sama nemá ráda přetvářku a radši si vyslechne něco, co je sice bolestivé nebo špatné ale pravdivé, než aby jí někdo mazal med kolem pusy.
Protože je někdy až poněkud skeptická a apatická, většinu věcí dokáže brát s nadhledem, jako by šlo o něco naprosto triviálního. Taky se jen málokdy stane, že by jí někdo naštval, nebo snad donutil křičet. Radši ho mileráda počastuje sarkastickou poznámkou a ignoruje. Jediná věc, na kterou dokáže reagovat s překvapivě silnými city, je její rodina. Svým způsobem je i docela sobecká, protože je cokoli schopna obětovat za jejich bezpečí. Kvůli rodině někdy dokáže jednat naprosto bezohledně, protože oni u ní vždy byli a vždy budou na prvním místě.
Dřív byla velmi nerozvážná a netrpělivá, všechno chtěla hned a do všeho se vrhala bez rozmyslu. Některé životní zvraty jí ale poučily a dnes je až ohromné, jakou trpělivost dokáže mít. Od jisté doby také vždy dlouze přemýšlí, než něco udělá.
Obvykle působí dost neformálně. V těch jejích roztrhaných džínách by asi moc lidí nečekalo paní ředitelku a dokonce matku. Jenže jak už bylo řečeno, Gia se prostě občas chová nedospěle. Nikdy moc
neholdovala pravidlům a normám, nemá ráda autority, a proto i když si udržuje jistý respekt, nesnaží se někomu dokázat svou nadřazenost. Má prostě jen ráda svůj životní styl a snaží se ho skloubit s novou rolí.
Většinou je to ale pohodový člověk, ráda se směje a užívá si života. Není to tak, že by nebyla přátelský, nebo by odmítala pomoct ostatním, ovšem počítá jen s lidmi, o kterých ví, že by v případě nouze pomohli také jí. Jak sama ráda říká, není žádná sudička z pohádky!

OBLÍBENÉ A NEOBLÍBENÉ

Oblíbené:
Gi není moc náročná. Ke svému životu moc věcí nepotřebuje. Obklopuje se veselou společností, celkem nerada řeší závažné věci, takže má radši klid a pohodu. Ze starého života jí zbyla spousta zlozvyků – občas kouří, někdy se napije, ale vždy to až s chorobnou detailností skrývá před Abi, protože pokud se jedná o ní, chová se Gia až nebezpečně zodpovědně. Ze svých mladistvých let strávených v Anglii si odnesla lásku k dobrým čajům, které pije většinu dne.
Neoblíbené:
To, co nemá ráda, je stěžování si. Asi proto, že sama zažila spoustu špatných věcí, obvykle nemá moc pochopení k nářkům. Taky nesnáší přetvářku, dlouhé proslovy a papírování.

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH:

Slušelo by se uvést, za jakých okolností Gi přišla na svět.
Bylo nejspíš šílené spalující horko, jaké uprostřed červencového Zanzibaru vládne, když se malé černovlasé miminko prvně nadechlo. Všichni láskyplně pozorovali ten drobný nosík, maličké pěstičky i ospalá ústa, zatím co ona na ně upírala velké

modré oči. Původně sice Gi nebyla úplně plánovaná, ale ani jeden z rodičů moc dlouho neváhal a tak se malá narodila do nadšené rodiny. Sluší se dodat, že čerstvě narozené děvčátko pocházelo ze smíšené rodiny. Zatímco Giin otec pocházel právě ze slunného ostrova, její matka, zapálená botanička studující baobaby, byla rodilá Angličanka. Právě díky ní získala Gia jméno své anglické babičky.
Uběhlo pár týdnů a malá Gi směla domů. Matka i otec, třebaže mladí, se o ni vzorně starali a zahrnovali ji láskou. Oba milovali přírodu a tak se maličká zúčastňovala řady výletů a výzkumů v nejrůznějších oblastech ostrova už od raného dětství. Nikdy jí to nevadilo a na všechny ty slunné pláže a velké palmové listy má dodnes krásné vzpomínky. Bohužel ale toto chování jejích rodičů o ledasčem vypovídalo. Nikdy se tak úplně nesmířili s tím, že se mají starat o dítě a vytvořit mu krásný domov, proto se také nikdy nedokázali odpoutat od své kariéry. Dokud byla Gia malá, víceméně se oba snažili a své výzkumy omezili jen na ostrov, postupně se ale všechno měnilo.

Čtyři roky poté, co se Gi narodila, jí překvapená maminka oznámila, že se jí brzo narodí bratříček nebo sestřička. Zjevně se po letech opakovala ta samá neočekávaná událost jako tenkrát, když se černovláska narodila, no zatím co rodiče si lámali hlavu, jak ji vyřešit, Gi se neuvěřitelně těšila. Věčným stěhováním z místa na místo a

přítomností jen těch pořád stejných vážných tváří se z ní začínalo stávat příliš vyspělé dítě. A pak přišel on. Andy. Její maličký bráška. Do všech detailů by i dnes dokázala popsat, jak šťastná a zvědavá byla, když vedle usměvavého otce poskakovala nemocnicí. Tenkrát jí táta musel zvednout, aby do kolébky vůbec viděla, no hned, jak se na ní Andy usmál bezzubou pusinkou, si ho naprosto zamilovala. Sotva však trochu povyrostl, všechno se vrátilo do starých kolejí. Kolotoč stěhování se znovu rozjel, ale tentokrát už to pro Gi nebylo tak hrozné. Konečně nebyla v tom chladném světě geologických pojmů sama. Čím víc ale rostla, zlobila, zvědavě objevovala svět a neustále kladla někomu otázky, zatím co Andy dělal své první krůčky a začínal vesele mluvit, tím víc padala na jejich matku jakási tíha. Byla mladá a nejspíš ani nečekala, co to obnáší mít dvě malé děti. Chtěla zpátky svůj starý život. Jenže i ona chápala, že se sotva ročním miminkem nemůže cestovat po světě a tak padlo rozhodnutí, které oběma dětem nejspíš navždy změnilo život.

Začalo to jako nevinný nápad jet na pár týdnů zkoumat rostliny někam do Chile. Nikdo v tu chvíli netušil, že tím se navždycky rozpadne jedna zdánlivě šťastná rodina. Gia a Andy prvně opustili ostrov při cestě za svou babičkou do Anglie. Měl to být krásný výlet, než se rodiče vrátí, ale nakonec se protáhl na dlouhé roky plné bezútěšné prázdnoty.
Dodnes přesně ví, jak moc jí vyděsila všechna ta ponurost upnutého londýnského letiště. Matka byla na svou volnost tak natěšená, že je

tenkrát ani nedoprovodila na letadlo. Ke klidu jí nepřidávala ani strohé objetí babičky, která si je v elegantním kostýmku přišla vyzvednout. Ne, že by se jí Londýn nelíbil, ale všechno bylo tak jiné, tak neobyčejné. Velký, tichý dům, věčná zima a spousta příkazů. Výchova staré paní Georgiany nejčastěji užívala jedno významné slovo – disciplína! O malou, které uklidňující bubnování deště staré dobré Británie velmi prospívalo, se starala vzorně, leč byly tu jistá pravidla a přes ty prostě nejel vlak. Od malička byla Gi vychovávána k tomu být slušným, dobrým člověkem, vždy si musela všechno zasloužit a spoustu věcí, které se neshodovaly s tradiční výchovou staromódní babičky, prostě dělat nesměla. Stará paní nebyla zlá, jen přísná a jen málokdy ukazovala nějaký soucit.
Rodiče se objevili vždy jednou za pár měsíců, pobyli několik dní a zase na dlouhé týdny zmizeli. Jak jednou okusili všechnu tu volnost, už se nějak nedokázali vrátit zase zpátky ke dvěma péči potřebujícím dětem. Gi se samozřejmě dlouhou dobu stýskalo, ale čím byla starší, tím víc se v ní hromadil spíš vztek, protože začínala chápat, že se na ně prostě vykašlali. Nenáviděla ty dny, kdy přijeli, zahrnuli je dárky, radostně je objímali a sotva začala doufat, že se něco změní, zase jí zmizeli ze života. Začínalo se v ní něco měnit, něco se v ní prostě převrátilo a ona začala vzdorovat. Přišla si nechtěná, nepotřebná. Upadla do jisté letargie, nedokázala si uvědomit smysl vlastní existence a to byla přitom jenom malá holka. Jistou útěchou jí stále zůstával Andy, protože na rozdíl od ostatních, on s ní byl vždycky a ona se mu jakýmsi dětským způsobem snažila vynahradit to, co sama cítila – samotu.

Začínala dělat problémy. Začalo to ve škole, sem tam nepřinesla úkol, občas neposlouchala, pak začala být drzá. Odezvou bylo však jen zpřísnění jejího už tak nalajnovaného života. Nikdo si neuvědomoval, že prostě chtěla, aby si jí konečně někdo všímal. Tak se to dostalo až domů. Čím horší byly tresty, tím víc problémů se snažila dělat. Nakonec už dělala problémy prostě jen tak, bez důvodu. Léty nahromaděný vztek se prostě jednou musel provalit a

jen málo kdo by čekal, že ta obvykle perfektně vychovaná a slušná Georgia dokáže dělat takové potíže.
Snad právě onen vztek nakonec jednoho večera probudil Giiny schopnosti.
Zrovna hráli s Andym nějakou připitomělou hru, když do pokoje vtrhla babička s tím, že jí hrozí propadnutí. Pravda, Gi nebyla zrovna ukázková žačka, vlastně učení a všechny povinnosti s tím spojené naprosto ignorovala, ale takhle daleko to ještě nikdy nezašlo. Zřejmě nebyla jediná, kdo měl svoje hranice a babička jí oznámila, že už jí nezvládá a tak jí zařídila internát.
To ne. Pryč. Zase se stěhovat, zase si zvykat, zase být sama.. A co Andy..? Uvědomila si, že ho nejspíš trochu zkazila, protože i on poslední dobou nebyl zrovna vzorné dítě.
Odmítla, ale s babičkou už nebyla řeč. Možná to byl spíš strach, než zlost, co způsobilo, že po pokoji najednou začali létat knihy a tužky jako při hurikánu. Vyděsilo jí to.. tak moc jí to tenkrát vyděsilo a snad poprvé za ty roky, co obývala ten pokoj s nechutnými květovanými tapetami viděla vyděšenou i babičku. Nechápala to, byla to náhoda, nebo to skutečně udělala ona? Cítila v sobě tu sílu, ale bylo vůbec možné, že by jen tak dokázala pohybovat věcmi..? Nikdo s ní o tom nemluvil, babička té noci odešla a dlouho do noci s někým vedla nespokojený, nervózní rozhovor.

Za pár dní nečekaně přiletěli oba rodiče. Bylo to snad poprvé, co Gie přišlo, že se vrátili kvůli nim. Seděli tehdy v obýváku, celá rodina. Všichni mlčeli, halou se táhlo ticho, až na tikání hodin a cinkot babiččiných pletacích jehlic. Seděla vedle

Andyho, držela se ho za ruku a měla strach. Ten den jim otec vyprávěl o svém otci, který dokázal zvedat a přemisťovat věci pouhou myšlenkou, aniž by se jich třeba jen dotkl prstem. Normálně by to považovala za vtip, možná za špatnou duchařskou historku, ale tentokrát ne. Zírala na své ruce a přemýšlela, co bude dál.
Bylo rozhodnuto, že místo na internát se vrátí do Afriky, aby mohla nastoupit na Vlčí akademii.
Když prvně šla po chodbách neznámé školy, určitě měla strach, ale rozhodně to nedávala najevo. Co měla ukazovat? Jak moc jí chybí malej Andy, kterého nechali v Anglii? Jak moc je naštvaná, že jí sem dali, i když nechtěla..? Nikoho neznala, ale protože se zase vrátila ke své vzdorující stránce, velmi rychle se stala populární. Všichni jí měli za tu drzou a problémovou, zatím co ona tím vším skrývala ustrašenou, čtrnáctiletou holku.

Někdy v té době se seznámila s ním. Patřil do té skupinky žáků, které by někteří nazvali odpadem. Neposlouchal, kašlal na pravidla, vzdoroval režimu. A ona se do něj bezhlavě zamilovala. Konečně tu byl někdo, kdo jí dokázal porozumět, kdo v ní vzbudil pocit, že jí má někdo rád. Andy byl tisíce kilometrů daleko a ona tomu prostě podlehla. Začali spolu trávit mnohem víc času, dělali spolu hlouposti, škádlili se, až jejich vztah přerostl prostě v něco mnohem víc. Právě od něj tehdy dostala malé, právě narozené vlče, které pojmenovala

Callum a má ho dodnes. Nikdy vlastně nezjistila, odkud ho vzal, ale byl tu a dodnes je živoucí vzpomínkou. Kdo ví, kam by to pokračovalo, kdyby tenkrát neudělala tu osudovou chybu. Byla nejspíš opilá atmosférou, na nebi svítily hvězdičky a z nerozvážné holky se stala žena.
Jenže je někdo viděl. A prozradil. Samozřejmě byla obdobná činnost striktně zakázaná a tak přišli následky. On, věčný průšvihář s nekonečným výčtem prohřešků, byl vyloučen. Gie bylo doporučeno školu opustit.
Přirozeně jí zakázali se s ním scházet, nebo ho ještě kdykoliv vidět. Bylo jí sotva patnáct, snažila se ho najít, ale nikam to nevedlo. Byl prostě pryč. Všechny je za to nenáviděla. Zbyl jí zase jenom Andy. Za několik málo měsíců se ale ukázalo, že tím celá událost ještě nekončí. Ano, Gi byla těhotná. Zdálo by se, že člověk jako ona se dobrovolně vzdá, tak jak to žádala celá rodina, ale to ona neudělala. Jistě, netušila, do čeho jde, jestli to zvládne, ale byl to přece výkvět lásky, tak jak by se ho mohla vzdát? Byl to tehdy jenom vzdor, nebo si miminko opravdu přála..? To už se dnes asi nikdo nedozví.

Narodila se Abigail. Krásná malá holčička s chomáčkem černých vlásků a těma nejkrásnějšíma očima, jaké kdy Gi viděla. Tehdy, když jí maličkou poprvé dali do náruče a ona jí maličkými prstíky láskyplně stiskla nabízený prst, Gia pochopila, že dostala novou šanci. Cítila, že právě ta maličká, která spokojeně spala v její náručí, je ten důvod

žít, na který čekala. Možná byla mladá a naivní, ale věděla, že její holčička nikdy nepocítí samotu, protože ona jí bude vždycky milovat a nikdy se na ní nevykašle.
Snad právě kvůli ní Gia změnila svůj život. Chtěla se snažit, chtěla něco dokázat, aby Abi byla šťastná. Chtěla vidět každý její úsměv, její první krůčky, slyšet její první slova a vědět, že má všechno. To kvůli ní se nakonec omluvila a do školy se zase vrátila. Kvůli ní se začala učit, začala trénovat, zlepšovat své schopnosti a znalosti. Tehdy na školu nastoupil také Andy. Tenkrát, když ho po té dlouhé době zase viděla a věděla, že teď se budou vídat denně, snad prvně v životě zažila pocit štěstí. Rodina, tedy ti, které za ni považovala, byla u ní a to jí stačilo, víc nechtěla. Ovšem, bylo jí líto, že Abigail má jen matku, ale o to víc se snažila jí všechno vynahradit.. Volné chvíle, kdy zrovna netrénovala nebo se neučila, trávila s ní, fotila a natáčela každý její sebemenší pokrok, hrála si s ní, učila ji a sama se jí snažila předat, co mohla. Dodneška Abi považuje za chybu, ale za tu nejšťastnější chybu, kterou mohla udělat.

Co se týče Giina tréninku, nejvíce její vývoj ovlivnil starý mistr Akil. Když se rozhodla začít na sobě pořádně pracovat, předávali si jí učitelé zaměřeni na nejrůznější odvětví a s různými schopnostmi, ale nikdo jí příliš nedokázal pomoct. Gia byla bezesporu nadaná, ale stále

se jí nedařilo držet si kontrolu, její soustředění a výbušná povaha zkrátka nešli příliš dohromady a tak se často stávalo, že se jí věci vymykali kontrole a potom zběsile létali vzduchem a snažili se zasáhnout bezbranné kantory. Tehdy se objevil starý pán s hůlkou a nabídl svou pomoc. Ne, že by jeho stařecký, nemocný vzhled u Gii vzbudil důvěru, ale moc možností jí už nezbývalo.
K překvapení a snad i posměchu všech začal mistr Akil učit Giu bojovému umění Kamau Njia. Zpočátku příliš nechápala a nevěděla, proč to vlastně má dělat, no vzápětí prozřela smyslu této činnosti. To, co z počátku vypadalo jako vyuka rozvoje přirozených obranných a útočných pohybů, se vyvinulo v komplexní učení o vštěpování klidu, harmonie a přípravě fungovat v tlaku a strachu. Nešlo jen o obranu proti fyzickým útokům, mistr Akil Giu naučil, jak se bránit i emocionální a duchovní újmě a Gia se pomalu naučila kontrolovat své emoce i své schopnosti. Pomalu ale jistě postupovala na stále vyšší a vyšší hodnosti. Změnila se, dospěla a naučila se uvažovat s chladnou hlavou, což jí dovolilo mít síly ve vlastních rukách.

Ten rok, co Abi oslavila své desáté narozeniny, se starý ředitel rozhodl odstoupit. Táhlo mu na osmdesátku a on sám uznal, že na

jisté věci je už moc starý. Zbývalo zvolit nového ředitele. Kolem Gi, toho času velmistr, to jen tak proletělo, aniž by to nějak hlouběji zaregistrovalo. Malá Abi objevila svou schopnost a tak se
připravovali na to, jak jí zapíšou do prvního ročníku. Snad proto, že se dokázala z nuly vypracovat tak daleko jen díky své vůli, nebo kvůli snaze, či cíly, proč sílila, byla na nový post zvolena právě Gia. Snad v ní starý pán viděl víc než jen kdysi problémovou studentku, nejspíš věřil její zodpovědnosti, kterou dokázala při péči o Abi, no zkrátka bylo to tak. Sama Gi nejprve váhala, nebyla si jistá, jestli na sebe chce vzít takovou zodpovědnost, ale nakonec přijala.
Stala se tedy ředitelkou školy, kterou ve svých začátcích nenáviděla. I když jí něco ze staré povahy zůstalo, hodně se změnila a je ochotná riskovat pro bezpečí své dcery, bratra i všech studentů. Konec konců, právě příchod sem jí dal její malý milovaný Omyl.

MAZLÍČEK

Georgia O´Connor[Legendární mistr] Callum

Callum je Giin vlk. Má ho už od narození, a proto k ní chová naprostou oddanost, stejně jako si ho váží Gi sama. Vzájemně by na sebe nedali dopustit. Callumova velikost se pohybuje kolem 76 cm, délka potom kolem 160 cm. Callum poslechne na slovo, cokoliv Gia přikáže. Obvykle si nikoho nevšímá, celkově se nijak neprojevuje, pokud mu to Gi výslovně neřekne.

VĚCI

Kromě mobilu to jsou nějaké osobní věci, pc,..

VZHLED A ZAJÍMAVOSTI

Rozdrbané, okopané tenisky, roztrhané džíny, obyčejné tričko, vytahaná mikina. Kdo by v téhle malé, nenápadné holce hledal ředitelku?
Gi je malé, asi 164 cm vysoké postavy. Má dlouhé, černé vlasy, které jí sahají až po pas. Obvykle je nosí rozpuštěné a věčně neupravené. Zvláštní jsou průzračné, křišťálově modré oči, které jsou neskutečně chladné, což se k jinak celkem smějící se dívce moc nehodí. Naopak když chce vypadat autoritativně, je to skvělý doplněk.
Husté černé vlasy ještě zvýrazňují bledou pokožku, kterou Gi má, a která jí zůstává i na horkém, pouštním slunci. Proto někdy vypadá až nezdravě bílá xD.
Jinak má na pravém zápěstí tetování, kde je napsané „Abigail“ a datum jejího narození. Vždy to totiž považovala za nejzlomovější okamžik svého života. Druhé tetování má na krku, je to hejno ptáků a už si bohužel nevzpomíná, kdy si ho nechala udělat, protože pochází z její rebelské a hlavně kocovinové éry.

SCHOPNOSTI

Zaměření: Ninjutsu, taijutsu
Schopnosti:
Díky obrovskému úsilí, které dala do učení po narození dcery, se znatelně zlepšila v mnohých oblastech svých schopností. Je odolná, přímá, rychlá a velmi solidně reaguje. Hlavními přednostmi Gii jsou ale trpělivost a preciznost. Dokáže vyčkávat celé hodiny nehybně na vhodný okamžik, koncentrovat se na něj a dotáhnout konce bez jediné chyby. Pracuje vždy tiše a nenápadně. Naštěstí pro ni má skvělý zrak a přesnou mušku. Nic ale nebylo zadarmo a svůj styl musela vybrousit dlouhými, neúnavnými tréninky.
Je poměrně inteligentní, vždy všechno předem promýšlí, nikdy se nevrhá do problému bez rozmyslu. Nikdy nedává najevo city, odpouští si zbytečné poznámky a veškerou energii soustředí na boj. Dokáže pozorovat své okolí s nebývalou přesností a najít sebemenší detaily. Díky tomu je také skvělým stopařem. Velkou výhodou je také její sebeovládání, nikdy nepanikaří a vždy uvažuje až s děsivě chladnou racionalizací. Díky častým výletům a poznávání prostředí, ve kterém žije, je Gia schopná přežít ve velmi nepříznivých podmínkách horkých a nehostinných pouští. Zná velmi dobře okolí svého působiště.
Svou psychickou, fyzickou, ale i duchovní stránku si Gia zlepšila hlavně bojovým uměním Kamau NJIA.
Klan: O´Connor
Vrozená schopnost:

Telekineze

Georgia O´Connor[Legendární mistr] Giphy

Popis:
Telekineze je schopnost vyvolávat pohyb jen silou pouhé myšlenky na fyzické úrovni. Primární schopností je pohyb věcí aniž by se uživatel musel předmětu dotýkat, nebo s ním přijít jinak do kontaktu. Pohyb předmětu zahrnuje například přitažení nebo odtažení předmětu, deformace (ohýbání, změna rozměrů předmětu, atd..), či levitování předmětu v prostoru.
Základem této schopnosti je koncentrace. Začínající uživatel musí trénovat a naučit se koncentrovat tok své energie a umět ji soustředit do jediného bodu, což může být značně komplikované. Většina začátečníků také při použití schopnosti používá ke správnému nasměrování ruce, zatím co zkušený uživatel zvládne tu samou činnost pouze očima, výjimečně i jinými smysly.
Užívání energie by se dalo přirovnat k užívání rukou. Každý uživatel cítí svou energii, kterou vysílá ze svého těla. Právě ona energie nutí předměty měnit polohu, posouvat se, zvedat či padat, aniž by se jich dotklo cosi skutečného. Čím je uživatel silnější a zkušenější, tím více těchto „rukou“ – toků energie, dokáže využívat. Přesný počet je proměnlivý a vázaný na jednotlivé uživatele, ovšem je ovlivněn několika faktory. Jedním z nich je právě koncentrace a soustředěnost, na které má vliv vnější i vnitřní prostředí uživatele. Dalším faktorem je množství energie a duševní zralost, kterou uživatel má. Mezi tyto faktory se dá také počítat váha používaného subjektu, protože zatím co lehkých předmětů, na které se uživatel nemusí soustředit (např. tužky, hřebíky, jiné drobné předměty), zvládne najednou ovládat velké množství, těžký předmět (př. auto) zvládne zvednout jen jeden. Vše se samozřejmě odvíjí od zkušeností uživatele a jeho stupně ovládání schopnosti. Posledním faktorem je odpor předmětu, například pokud proti vám jede rozjeté auto, je daleko těžší s ním manipulovat.
Samozřejmě je možné také ovládat živé bytosti, člověka nevyjímaje, ovšem uživateli to stěžuje právě odpor, jaký živé bytosti ač nevědomky vydávají. Značně to potom komplikuje uživatelovu snahu a je to mnohem náročnější, než hýbání s obyčejnými předměty.

Slabiny:
Mezi první slabiny této schopnosti patří již zmiňovaná koncentrace. Veskrze žádný uživatel není zcela odolný k psychickým i fyzickým okolnostem. Ovlivňovat jej mohou nálady, momentální psychický stav, ruch, křik, nebo třeba bolest. Vše záleží na vyrovnanosti a umění zacházet s energií a jen málokdo dokáže oddělit jedno od druhého. Neexistuje nikdo, koho by tato slabina nezasáhla.
Druhá slabina se tak trochu váže na tu první, neboť čím je větší množství předmětů, na které se uživatel soustředí, tím více přichází o ostražitost. V praxi to znamená, že když přesunuje pět předmětů, musí se soustředit na pět věcí, jeho reakce a vyhodnocení situace jsou tedy značně zkreslené, což se stupňuje s počtem a váhou předmětů.
Třetí slabinou je vzdálenost. Samozřejmě můžete zvedat předměty, aniž byste se jich dotkli, no nepřichází v úvahu, že si vzpomenete, že chcete zvednout nepřítele v jiném městě a ono se to jen tak stane. Obvykle co uživatel vidí/slyší/cítí? xD, s tím může manipulovat.
Třetí slabinou jsou intervaly, mezi kterými je uživatel schopen telekinezi používat. Intervaly činí obvykle pět sekund, ve kterých uživatel schopnost nedokáže využívat a stává se bezbranným. Zkušenějším uživatelům se tyto intervaly vztahují na větší předměty nebo živé předměty. Pokud by uživatel používal své schopnosti dlouhodobě bez přestávek, intervaly by se postupně zvětšovaly, až by nastal kolaps a uživatel by schopnost nemohl nějakou dobu využívat vůbec.
Při delším používání (v řádech desítek minut) začíná uživatel pociťovat bolesti hlavy doprovázené celkovou únavou.

Zajímavosti:
Je známé, že někteří uživatelé této schopnosti dokázali pohybovat s obrovskými předměty, například domy nebo mosty, ovšem bez výjimek se jednalo o vypjaté psychické situace, kdy nad sebou a svými schopnostmi ztráceli kontrolu. Jejich fyzický stav po použití takové sily byl pak samozřejmě kriticky vážný, nekončil-li přímo smrtí.

Vybavení:
Gia u sebe stabilně nosí lékárničku. Po kapsách také neustále nosí různé drobné předmět - tužky, svorky, hřebíky, provázky a podobně.

Body:
Ninjutsu-10
Taijutsu- 6
Síla – 5
Rychlost – 6
Výdrž – 7
Chi – 6
Inteligence – 5

Admin Poèet pøíspìvkù : 21 Join date : 09. 04. 14

Paráda

bez problémů povoleno ;)

» Kylian Tanguy [Legendární mistr]
» Andrew O´Connor [Mistr]
» Abigail O´Connor[Žák středního stupně]