Matsu Akutachi (pracuje se na tom)

Pracovní tábor se nacházel v Severní Koreji nedaleko řeky Yalu, která oddělovala jako pomyslná hranice Koreji od Číny. V táboře, který je asi 45 kilometrů dlouhý a 25 kilometrů široký.Podle toho co jsem zaslechl od stráží se v něm nachází asi 15 tisíc vězňů.
Každý den byl stejný jako ten předchozí, tvrdá práce na poli nebo  v dolech. Někdy zemřelo za den i čtyři nebo pět vězňů. Dozorci na nás po každé smrtelné nehodě jen křičeli, ať nepřestáváme pracovat. Za každé neuposlechnutí přišel výprask. Podmínky nebyli moc příznivé a nedostatek jídla způsoboval že vězni kradli a schovávali jídlo. Pravidla v táboře byla přísná a za jejich porušení se trestalo okamžitým zastřelením.
Vzpomínám si, jak jednou u jedné holky našli pět zrníček kukuřice. Nařídili jí, aby si před celou skupinou vězňů klekla. Pak ji bili dřevěným obuškem do hlavy, dokud neupadla zakrvácená v mdlobách na zem. Já a můj kamarád, s kterým jsem se zde seznámil, jsme byli pověřeni, abychom ji odnesli domů, kde o pár hodin později zemřela.
Kvůli zákazu zdržování více jak dvou lidi u sebe s výjimkou práce a veřejných poprav, tady nebyla skoro žádná možnost se s kýmkoliv navázat jakýkoliv kontakt. I přes tohle všechno jsem zde našel člověka, kterého bych mohl nazvat na další rok svým nejlepším přítelem. Jak že se jmenoval? Yujo? Ne Yujin ano tak se jmenoval. Na pár věcí si již tak dobře nepamatuji nebo ani nechci. Společné s ním jsme kradli nezralé ovoce ze sadu a chytali krysy, žáby, hady a hmyz, kteří byli nezbytné k přežití. První rok jsme díky vzájemné pomoci dokázali přežit.

Tohle období v táboře považuji za zlomové, kdy se změnilo všechno, co mohlo. V této době jsme s kamarádem pracovali na stavbě nove elektrárny. Přidělili k nám vězně jménem Hason, kterého měl Yujin zaučit a zjistit o něm vše o jeho minulosti. Hasonovi bylo asi čtyřicet a pocházel z Pchjongjangu. Oba jsme se o existenci hlavního města Koreje dozvěděli poprvé v životě. Hason, který studoval v Číně a Rusku, nám popsal, jak vypadá svět venku. Vysvětlil nám, co jsou to peníze, televize, počítače, kuřata, vepřové atd. Yujin se stal na Hasonovích příbězích závislým a učinil zásadní rozhodnutí ve svém životě. Rozhodl se na něj nedonášet. Yujin trávil čím dál vice času ve společnosti Hasona. Pod vlivem Hasona pochopil, že tábor není jeho domov, ale klec. V prosinci začali domlouvat společný útěk.
Společně se měly dostat z tábora. Hason by je potom dostal do Číny ke svému strýci, který jim měl pomoci začít nový život. Jejich šance měla přijít po Novém roce, kdy s dalšími vězni měli skládat dříví na svahu poblíž plotu, jak se to dělávalo každý rok. S Hasonem  měli v plánu zůstat do setmění, kdy je stráže s automatickými puškami již nemohly ve sněhu tak dobře vystopovat.
Náhodou jsem jednou jejich rozhovor o útěku zaslechl. První pravidlo tábora znělo: "Kdokoli se stane svědkem pokusu o útěk a věc nenahlásí, bude ihned zastřelen." Cítil jsem se uražen, že mně o ničem neřekli a že mně vystavují nebezpečí. Rozhodl jsem je strážím udat.

Pár hodin na to co jsem tak učinil, mě zatkly stráže a ptali se mne, jestli vím, proč tu jsem. Že se prý za úsvitu Yūjin a Hason pokusily utéct a jestli jsem o tom věděl. Z počátku jsem nechápal, ale potom ne to došlo. Stráže využili moje udaní ve svůj vlastní prospěch. V dalším roce jsem poznal ty nejhrozivější kouty tábora.
Jednoho rána mne stráž vyvedla z podzemních kobek, kde mě sedm měsíců krutě mučili. Byl jsem spoután a měl jsem zavázané oči. Zamířili jsme přímo k popravišti. V tu chvíli jsem v mysli kráčel vstříc jisté smrti. Místo popraviště mě ale četa posadila na čestná místa v první řadě vězňů, kteří museli surovému divadlu přihlížet z výchovných důvodů. Veřejné představení, které se konalo dvakrát až třikrát do roka, mohlo začít. Stráže zpovzdálí dovlekly dvě zubožené osoby. Jedna byla tak ztýraná, že se jí pod kůží jasně rýsovaly kosti, druhá byla od hlavy k patě opuchlá od soustavného mučení. Když dotáhli odsouzence blíž, k mému úžasu jsem zjistil, že se jedná o Yūjina a Hasona. Oba se na mne podívali a jediné co sem dokázal udělat, bylo to, že jsem se usmál. V tu chvíli mne naplnil pocit štěstí a radosti.
Čas, který jsem strávil sám v kopkách, s každodenním mučením mě změnil. Poznal jsem svoje druhé já. Po skončení popravy jsem byl zpátky odvlečen do podzemních kopek, ze kterých jsem se neměl už v živote nikdy dostat.

Dny, týdny, měsíce? Ne! Ne! Bylo to určitě více jak rok co jsem byl zavřený v podzemních kopkách v prázdné cele. Dokonce jsem v té době zapomněl, jak vypadá denní světlo. Naštěstí jsem tu nebyl sám, on tu byl semnou. Můj jediný skutečný přítel, který mě nikdy neopustí. Kureiji? Ano Kureiji tak mu stráže říkaly, to proto že se při mučení vždycky smál tak hlasitě až to stráže děsilo. Díky němu jsem se vyhnul všem mučením, které na mne chtěli provádět. Vždycky šel místo mne, dalo by se taky říci že si to doslova užíval.
Někdy během prosince, nastalo něco, co jsem nečekal. Byl jsem ve své cele a čekal než si pro mě stráže přijdou jako obvykle, ale nic se nedělo, a tak jsem usnul. Po nějaké době jsem se vzbudil, a uviděl jsem, že jsou dveře cely otevřeny dokořán. Vstal jsem a šel se podívat co se děje. Když jsem vyšel ven, nikoho jsem, nevyděl ani neslyšel. Celé podzemní kopky byli prázdné, pokračoval jsem dále, než jsem se dostal k dlouhým schodům, které vedly na povrch. Po pár minutách jsem se dostal na jejich konec a moje oči po dlouhé době spatřili vnější svět.
Ať jsem se podíval kamkoliv, nikoho jsem, nevyděl, až na jednu mužskou postavu, která stála opodál zahalená mlhou, bez rozmyslu jsem na ni zavolal. Otočil se a než jsem stačil byť jen mrknout tak se objevil přímo přede mnou. Z toho šoku jsem ani nedokázal udržet rovnováhu a upadl jsem na zem. Hned jsem se vzpamatoval, a když jsem se podíval vzhůru nad sebe uviděl sem muže oblečeného v dlouhém kabátu s kloboukem na hlavě, který v ruce držel, něco co vypadalo jako napůl střelná zbraň a napůl nuž. Podíval se na přímo na mě, a naše pohledy se střetly. Natož promluvil, pokut nechci skončit jako ostatní, tak mám říct, kdo jsem a z jaké školy jsem. Společně s těmito slovy rukou ukázal přímo doprostřed mlhy, nejdřív sem tam nic nevyděl, ale za pár sekund se mlha zvedla a já sem uviděl hromadu mrtvých těl a to stráží i vězňů. Vůbec jsem nechápal, co po mne chce a tak jsem nevěděl, co mám říct. Muž napřáhl ruku, v které držel zbraň do vzduchu se slovy, že když nechci mluvit tak nemá jinou možnost. Začal jsem říkat, že nevím co po mne, chce že co pamatuji tak žiji zde a že o žádných školách nevím. Muž chvíli mlčel, potom sklonil zbraň, schoval ji do pouzdra. Poté se otočil a začal se vzdalovat a zavolal ať jdu za ním. Zvedl jsem se a ani nevím proč, ale něco mi říkal,o že ho mám poslechnout a proto jsem se vydal za ním. Nová etapa mého života právě začala.

Už to budou tři měsíce, co jsem potkal Masutāa a stal jsem se jeho učněm. Dozvěděl jsem se od něj, že v sobe mám skrytou sílu jménem Chi, kterou dokáže ovládat jen malá skupina lidí. Dozvěděl jsem se o celém světě Murimu o jeho minulosti i současnosti. O existenci škol pro takové jako jsem já a mnohem více. Masutāa pocházel z Ruska a on sám byl mistrem na jedné z těchto škol. Bohužel od jedné události ztratil všechny své vrozené schopnosti, ztratil svoji hodnost a teď se toulá a cestuje po světe. Říkal mně že když byl u hranic s Korejí, tak ucítil z nedalekého tábora silné Chi a tak to byl prověřit a objevil mě. Pod jeho vedením jsem se učil jak ovládat svoje Chi, dále jsem se od něj učil zacházení s nožem, ve kterém byl on sám mistr a také bojové umění Sayoc Kali. Náš vztah nebyl ze začátku zrovna přátelský. Za celou dobu co jsem sním zatím cestoval, jsme si mezi sebou nevytvořili žádné přátelské vazby. Dalo by se říci že jsem byl jeho vězeň.
Už uběhl 10 let co jsem se dostal z tábora a byl jsem na cestě napříč světem společné s Masutaem. Už nějakou dobu se náš vztah zlepšoval. Po té době co jsem s ním strávil, jsem ho začal mít jako vlastního otce a on na tom byl stejně. Ale jednoho dne, nastalo něco co tyto společné chvíle, které jsem sním strávil na cestě mněly skončit.
Ta chvíle nastala, když jsem jednou při našem tréninku objevil svoji vrozenou schopnost, mistr mě při tréninku řízl nožem a moje krev se mu se mu dostala na kůži. Ucítil velkou bolest, ale než něco stačil udělat tak se mu moje krev přes kůži dostala do krevního oběhu. Mistr hned věděl, o co se jedná, protože o téhle technice už slyšel. Chvíli stál bez jediného slova, potom se na mě podíval, usmál se a řekl že, se asi budeme muset rozloučil, ale předtím mě vyzval na souboj na život a na smrt že už mu nic jiného nezbývá a jestli ho v tomhle stavu nedokážu porazit tak bude lepší když zemřu taky. Zápas jsem díky tomu v jakém byl mistr stavu vyhrál. Mistr mě posledními slovy před svou smrti poslat do Šanghaje, kde jsem měl hledat Murimskou školu, že mě tam určitě přijmou za svého. A tak jsem vyrazil...

Od těchto událostí popsaných víše uplynulo již nějaký čas v současné době jsem žákem vyšší třídy na Murimske škole a jsem zvědav co na mne osud nachystal dále...

Věci
Oblečení, Motýlek 2x, zippo, kapesní hodinky.

Zaměření

Ninjutsu

SCHOPNOSTI

Matsu díky svému dětství je velice imunní proti bolesti, také se vyzná ve velké škále mučicích technik, které zažil on sám na sobě. Jeho fyzická zdatnost a síla je velmi vysoka kvůli tvrdým pracovním podmínkám, které musel podstoupit. Od svého mistra se potom naučil vynikajícímu zacházením s nožem, a bojové umění Sayoc Kali, které spojuje bojové umění s používáním nožů.  

KLAN

Matsu pochází z klanu Akutachi, tento klan má kořeny v Japonsku, ale v minulosti se rozrostl po celé Asii, bohužel k dnešnímu dni tento klan zaniká, jsou známy už jen tři zbylí členové. Jedním z nich je právě Matsu. Matsu o dalších členech nebo o tom, že vůbec z tohoto klanu pochází, neví. Členové tohoto klanu se mohou narodit s jednou ze tří vrozených schopností, první z nich je Kusora, dále Seishin a třetí z nich se za posledních 8 generací neobjevila a proto se považuje za mýtus a její jméno bylo dávno zapomenuto.

Vrozená schopnost

Kusora - Je to variace na krevní manipulaci, s par rozdíly.  Uživatele téhle schopnosti mají jed v jejich krvi. Jed muže být použita jako útočná zbraň ale dobře také funguje jako obrana. Uživatelé si můžou vybrat způsob uvolnění jedu, když sebe sami psychicky zraní. V případě, že se jed dotkne kůže nebo jsou inhalovány výpary, které jed vypouští, jed způsobí vážné poškození vnitřních orgánů a doslova způsobí to, že celé tělo bude infikované. Jed je sám o sobě tak jedovatý, že buď přímým kontaktem, nebo nepřímím vystavením, mu stačí nato, aby zabil. Ve fyzickém boji, má uživatel velkou výhodu když krvácí. Uživatel je také imunní proti všem tipům jedů. Protože je Kusora jen variací krevní manipulace uživatele, přímo nedokážou ovládat krev, ale jen jed.Z jedu obsahující jed můžou dle libosti tvořit různé tvary a potom s nimi manipulovat.

Slabiny

Když je uživatel ve fyzickém boji a má otevřené řezné rány, jed který bude vytékat se muže stát nebezpečnou pro spojence, kteří jsou v blízkosti ať už kvůli výparům nebo přímým kontaktem. Uživatel není schopen vytvořit další jed, je limitován manipulovat pouze z již existujícím zdrojem jedu.

Vybavení

Motýlek 2x

BODY

Ninjutsu: 5, Síla: 1, Rychlost: 6, Výdrž: 4, Chi: 4, Inteligence: 5