Ředitelna

Předmět: Ředitelna Thu Oct 16, 2014 6:25 pm

Jedna z místností, které jsou uloženy nejhlouběji ve skále. Má jednoduchý funkční styl. S obyčejnými šedými stěnami, dvěma stoly a několika skříněmi a policemi, ve kterých se skrývá bůh ví co. Je to místnost jasně určená pro práci, ve které vládne minimalismus a regulovaný nepořádek. Nehledě na to, jak často se tady uklízí, vždycky nakonec někde najdete napolorozbalenou krabici, nebo štos neurovnaných papírů.

Na stole se nachází počítač a na zemi koberec, neboť tu i tak dost táhne od nohou. Židle je v místnosti jen jedna a jak jste správně uhodli, před stolem se nenachází.
Dveře se z pohledu zpoza stolu nacházejí nalevo.

Předmět: Re: Ředitelna Thu Oct 16, 2014 6:38 pm

Ředitelna byla za normálních okolností tiché a klidné místo, kde se dalo ukrýt před veškerým zmatkem odehrávajícím se tam venku. Byl to takový ostrůvek samoty v moři puberťáckých hormonů a zákeřných věcí, které číhaly v teráriích. Ne dnes.
"Normální okolnosti" byly dnešku na míle vzdálené.
A tak Kylian již přes dvacet minut poslouchal hlášení z celého prostoru školy od bělovláska sedícího bez okolků na druhé straně místnosti v tureckém sedu na zemi. Přesně minutu a sedmnáct vteřin se při tom pokoušel číst oficiální dopis, ale po dané době to vzdal a nyní jen vyvíjel snahu vypadat dostatečně zaměstnaně, protože se zdálo, že to mladíka před ním aspoň malinko přibržďuje.
Ne, že by mu to zabránilo v pobaveném smíchu, kterého se dočkal před chvílí, když se dozvěděl, jak k zkoušce přistoupil jeho potomek (on věděl, že s tím stěhováním budou problémy) a který právě propukl znovu, evidentně kvůli něčemu, co vyvedl mladý Chastel v hale.
Kylian za stolem zavřel oči a zhluboka vydechl. Horlivě by si přál, aby dnešní den už byl u konce a on měl zase svůj klid. Bylo mu ale naprosto jasné, že než tenhle den skončí, dojde ještě miniálně ke konfrontaci s Aelou. Už se vyloženě nemohl dočkat.

Předmět: Re: Ředitelna Thu Oct 16, 2014 6:51 pm

Bělovlasý chlapec vedl sebevědomě Eddieho chodbami dál. Ani jednou se neohlédl, jestli jde za ním. Jakoby snad celou dobu nějak věděl, že tomu tak je. Čím dál postupovali, tím si mohl být Laccy jistější - ten zvláštní chlapec opravdu při chůzi nevydával žádný zvuk. Buď to se nějakým zázrakem dokázal svými mírně arogantními pohyby vyrovnat pověstným ninjům a nebo v tom bylo něco docela jiného.
S ubíhající cestou si ale blonďák mohl být jistý ještě něčím jiným - a to sice cílem jejich cesty. Spolu s přibývající hloubkou bylo jasné, že směřují buď na ošetřovnu, nebo do ředitelny.
Chodby byly čím dál tím jednoduší, až se z nich stal nebarvený opracovaný kámen s terriemi zapuštěnými po pár metrech na každé straně chodby. A konečně stanuly před cílem. Nezaměnitelné dveře, které každý na škole, snad vyjma naprostých zelenáčů, znal.
Teprve teď se bělovlásek obrátil, vzhlédnul vzhůru, svému spoluputovníku do obličeje, pokynul rukou směrem ke dveřím a pak se jednoduše rozplynul ve vzduchu.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 02. 09. 14

Vliekol som sa spolu s tým bielovlasým týpkom pomerne dlho až po kým sme sa dostali pred riaditeľňu. Vedel som, že to nebude ošetrovňa, lebo tam by som nemal prečo ísť jedine, žeby sa niečo stalo a potrebovali by tam moju pomoc. V takom prípade by si tam ale zavolali niekoho iného a nie mňa. To, že nevydával žiaden zvuk pri chôdzi som si odôvodnil tým, že to asi nebol "pravý" človiečik, keďže sa rozplynul. Pred dverami kancelárie som na ne zaklopal a až potom som vošiel dnu, predsa len by bolo neslušné vstúpiť si len tak. "Dobrý deň." Pozdravil som pri vstupe a zatvoril som za sebou dvere. Hneď na to som sa postavil pred stôl, aby mi bolo povedané, prečo som sem vlastne bol zavolaný. Vážne to bude ale asi ten dôvod, ktorého som sa najviac obával, takže som sa už pripravoval na to najhoršie, čo ma teda teraz môže stretnúť.

Předmět: Re: Ředitelna Fri Oct 17, 2014 6:39 pm

Sluníčko již zapadlo za obzor a nechal školní pozemky zahalené ve tmě. Naneštěstí nepotřebovala žádnou baterku, záře, kterou vydávala koule, co ji sledovala, stačilo na to, aby viděla před sebe a tudíž nezakopla o nějaký zabloudilý kámen. Poraženecký pochod dávno zavrhla. Jen jí z toho bolely záda. Pěkně se narovnala a sebevědomě kráčela ke škole. Vstoupila do ní a chladnými chodbami se vydala směrem ke kanceláři ředitele. Bylo to deprimující mít za sebou pořád to světlo. Kdo ví, co s tím mohl kdokoliv dělat!

Stanula před dveřmi a na třicet vteřin se zamyslela. Bude tam? Nebude? Rovnou k věci? Být milá? Zaslechla uvnitř nějaký šum. Určitě tam někdo byl. Tak dobře, rozhodla se. Natáhla si síťované rukavičky a připravila se. Když tam nebude sám, aspoň mu ztropí menší scénku.
Vzala za kliku a vrazila dovnitř se slovy: „Jak se toho mám zbavit?!“ Zabouchla dveře a vydala se napravo, kde měl její otec stůl. Světelná koule jí následovala. Zastavila se, když se zastavila i ona. „Je to hrozný! Pořád to za mnou lítá!“ Stála před stolem a máchala kolem sebe rukama. „Co když mě tím někdo bude šmírovat?! Co když se někdo bude dívat skrze to, jak spím, nebo jak se sprchuju nebo…“ mluvila docela rychle, takže jí bylo těžké rozumět. „Zbav mě toho!“ Vzala ze stolu nějaký předmět, který nebyl těžký a ani pevně připevněný. Možná se mohlo zdát, že to hodí po svém otci, ale nakonec se otočila a hodila to po zářící kuličce, jejž poletovala kousek za ní. „Nešmíruj!“ zakřičela. Celý výstup jí trval sedmdesát čtyři vteřin.
Předmět bohužel proletěl skrze zářící kouli, aniž by to nějak zaznamenala a mířila rovnou na osobu stojící opodál – Eddio.

Předmět: Re: Ředitelna Fri Oct 17, 2014 7:40 pm

Už už si začínal myslet, že to pochechtávání nikdy neskončí, když se zrázu utlo přímo v prostřed jednoho z výbuchů. Tázavě zvedl oči od papírů a zadíval se na osobu sedící naproti.
"Eddie Lacy je tady."
"Je tady" byl opravdu vhodný obrat, vzhledem k tomu, že se přesně v tu chvíli ozvalo zaklepání na dveře.
"Dřívější upozornění by neuškodilo," poznamenal prostě před tím, než zvýšeným hlasem vydal pokyn ke vstupu. Odpovědí mu bylo několik rychlých vět o vytížení a množství práce.
"Priority," ucedil krátce do místnosti, vzhledem k tomu, že už se v ní nacházel již předem avizovaný host, jež měl ještě před chvílí na chodbě co dočinění s projekcí právě onoho hocha sedícího u stěny.
Zdálo se, že bělovláskovi došlo, že teď by bylo nejlepší, kdyby se soustředil na práci a byl zticha, a tak jednoduše zavřel oči a snažil se tvářit jako součást místního nábytku.

To Kylianovi umožnilo plně se soustředit na osobu před sebou. Na tváři se mu objevil jízlivý úsměv.
"Pan Lacy! Jak milé, že jste nás poctil vaší návštěvou!"
Kylian na své podřízené málokdy zvyšoval hlas. Zato sarkasmus byl něco jiného.
"Tedy, do dnes jsem žil v domění, že prezence je něco, co je třeba řešit pouze na hodinách tělocviku. Ale jsem si naprosto jistý, že máte perfekní důvo-"
Prásk!
"Jak se toho mám zbavit?!"
Prásk!
Při každé z těch ran sebou Kylian jemně škubnul. Bůh ví jak dlouho tu ty dveře byly, ale něco mu říkalo, že ať už to byla jakkoliv, nyní nejspíš cítí předzvěst konce.
Pevně sevřel rty a bezeslova přeorientoval svou pozornost na Aelu.
Vystoupení pokračovalo a odzadu se začalo znovu ozývat pochechtávání.
Dvacet dva, dvacet tři, dvacet čtyři...
Rudovláska před ním propukla v záchvat paranoii a pochechtávání se změnilo v hlasitý řechot. Kylian se znovu zhluboka nadechl.
"To je nápad!" ozval se puberťácký hlas z toho samého směru jako smích, ve kterém se věta také hned ztratila.
Andrés mohl být starý jak chtěl, ale stále měl smysl pro humor pětiletého.
Kylian na chvíli pevně zavřel oči. Což se zpětně ukázalo jako velká chyba, neboť právě v tu chvíli Aela popadla jednu z propisek ze stolu a hodila jí takovým způsobem, že teď mířila přímo na Eddieho.
Měl toho právě tak dost.

Propiska byla příliš daleko, aby se po ní dalo skočit, nehledě na to, že letěla směrem od něho. A tak v zoufalém gestu popadl ze stolu druhou a s odost větší vervou jí vstávaje hodil po té první. Nutno podotknout, že jediným výsledkem bylo, že se zuřivě roztočila. Ale alespoň trochu upustil páru.
"Dost!" rozlehlo se jasně po kanceláři. Kylian se nyní za stolem tyčil v celé své výšce, které byla pro jednou o něco méně působivá, neboť měl v kanceláři někoho, kdo ho ještě o několik centimetrů převyšoval.
Smích rychle utichl a světlo vznášející se za Aelou zablikalo a následně úplně zmizelo.
"Ty!" ukázal prstem na svojí dceru.
"Potichu počkáš, než to tady vyřídím," Kylian se vrátil ke svému naprosto formálnímu hlasu. Což ovšem nebyl hlas, kterým normálně mluvil se svým potomkem.
"A vy," obrátil se k Eddimu, příliš se nestaraje v jakém stavu se vlastně právě nachází.
"Důvod, proč jste nebyl na zahájení?" čas na sarkasmus byl pryč. Teď bylo na čase pokusit se udržet za pomoci jasné věcnosti.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 02. 09. 14

Bol som dnu a čakal som, čo sa dozviem od riaditeľa. Začal s počiatku niečo hovoriť na čo som nemal čo príliš povedať a po chvíli dokonca prišiel na radu jeho sarkazmus, čo sa mi príliš nepáčilo, lebo to značilo, len niečo zlé. Než dopovedal svoju ďalšiu vetu stalo sa to, že do vnútra niekto vtrhol a ešte horším spôsobom, ako ja. Keď si to tak zoberiem, ak mne výčítal môj spôsob príchodu bol som zvedavý, čo povie na príchod toho chibi dievčaťa. Sťažovala sa na akési svetielko, ktoré ju prenasledovalo. Vážne kvôli niečomu takému robí až taký povyk? Na môj vkus to trocha preháňala ale čo som mohol, už tak som mal ja na rováši dosť svojho. K tomu sa zdalo, že ten ďalší, čo tu bol sa jej tak trocha vysmial. Mne to tiež prišlo smiešne, preto som mal na tvári pobavený výraz, ktorý po chvíľke z jedného menšieho dôvodu zmizol.

S počiatku na mňa letelo jedno pero, ktoré hodila chibinka, ktorá asi mierila na to svetlo. Aby to nebolo málo hodil po mne perom aj riaditeľ! To som popravde vážne nechápal, že čo to všetci majú s tým, aby po mne hádzali perami. Najprv som si myslel, že to prvé pero chytnem ale keď sa zrazilo s tým ďalším jeho trajektória už bola zmenená a nedokázal som ju už zaznamenať tak, aby som sa vyhol újme. "Au..." Nebolelo to až tak, aby som to povedal ale to bolo len pre efekt. Pero dopadlo na zem a mne sa ho zdvíhať nechcelo. Predsa len ak po vás niekho hodí perom určite by sa vám nechcelo ho ešte zdvíhať. V tom ale riaditeľ vstal a skríkol. Chibinku sprdol a chcel po nej, aby počkala vonku no potom už prišla rada na mňa. "V prvom rade mi prepáčte, že som sa tam nedostavil. Zabudol som na čas, kedy som sa tam mal dostaviť. Popravde ani neviem, ako sa mi to mohlo dostať z hlavy." Priznal som sa mu, lebo som nechcel klamať. Dostal by som sa iba do väčších problémov, aké boli teraz, čo som nepotreboval. Už teraz asi nemal príliš dobrú náladu.

Předmět: Re: Ředitelna Fri Oct 17, 2014 8:44 pm

Jak se tak propiska blížila k Eddimu, připojila se k ní druhá. Udiveně zamrkala, kde se vzala. Místo, aby ji vyrušila z dráhy, ji naopak přidala na rázu – tedy pokud to nebylo schválně. Rozhlédla se po osobě, která propisku hodila. Ještě víc ji překvapilo zjištění, že tím dotyčným je její otec.
Zakřičel a k tomu si stoupl, tak se nad ní tyčil, jako nějaký bůh spravedlnosti. Takový ten pocit, když chybí jen krůček k tomu, aby vás někdo rozšlapal na cucky, nesnášela. Avšak se nepřikrčila, ale čelila jemu i svou malou výškou. Tohle bylo přesně to, co prostě dělala už od té doby, co ji sem dotáhl. Ano, doslova ji dotáhl a vůbec se jí neptal. Tak proto ho pořád rozčilovala – v mírném slova smyslu.
Ukázal na ni tím svým dlouhým prstem a řekl, že má počkat. Podívala se na něj přimhouřenýma očima. Řekl počkat, tak počkat. Založila si ruce na prsou a sedla si na podlahu do tureckého sedu, protože tam nebyla žádná židle. Všimla si, že zářivá kulička zmizela.
Sklonila hlavu a usmála se pro sebe. Jedna záležitost vyřízená. Zalovila v kapse a vytáhla si lízačku. Jedním škubnutím ji rozbalila a strčila si ji do pusy a čekala, až to tu vyřídí a pak jí vynadá – zase. Jejich běžná rutina. Nikdy to nebylo, žádné milé slovo. Pokaždé to skončilo a začalo stejně – křikem, výčitkami a hádkami.

Předmět: Re: Ředitelna Sat Oct 18, 2014 12:19 pm

Situace v kanceláři se díky bohu rychle uklidnila.
Dcerka se ho nejdřív sice pokusila probodnout pohledem, ale pak opravdu zmlkla a posadila se na podlahu. Andres sedící opodál v tureckém sedu naštěstí taky věděl, kdy je pro něj dobré mlčet.
A tak se mohl Kylian nerušeně znovu zaměřit na Eddieho. Spolu s tichem, které se v malé místnosti rozprostřelo začal pomalu opadávat i téměř nesnesitelný tlak, který v sobě cítil.Ale vzhledem k tomu, že jedna z osob přítomných v místnosti byla jeho dcera, nebylo příliš pravděpodobné, že by tento trend do budoucnosti vydržel.
Teď bylo ale na čase vypořádat se s... omluvou? Oficiálně to omluva určitě byla. Ale důvod nedostavení byl naprosto směšný. Mírně se zamračil a na čele se mu objevila řada vrásek.
"Pozice, ve které se nacházíte vyžaduje zodpovědnost. Doporučuji vám, abyste si pořídil diář. Nebo mobilní telefon s budíkem. Elektřina nám tady stále ještě funguje," pomalu se začal navracet ke svému sarkasmu, ikdyž poslední věta byla řečena poměrně normálním tónem a zdaleka ne s takovou šťávou, jakou měla jeho uvítací řeč. Na chvíli jeho mysl zabloudila k tomu, jak náročné sem muselo být tu věc dostat. Zkuste si zařídit elektrické vedení pro ostrov, který oficiálně neexistuje. V té době to naštětí ještě nebyla jeho starost.
Rychle se myšlenkami vrátil do přítomnosti a posadil se zpátky na židli. Svou pozornost obrátil zpět na Aelu.
"Počkejte prosím, než to tady dovyřídím se svou dcerou," pronesl ještě směrem k Eddiemu, spíš než co jiného to bylo ale oznámení pro jeho potomka, že na něj přišla řada. Neboť on v tuhle chvíli nic dalšího říkat nehodlal. Spokojil se s tím, že jí soustředěně pozoroval, jedno obočí zvednuté. Jeho výraz mluvil za sebe a vysílal k dotyčné jasnou zprávu - "Chceš mi něco říct?!"

Předmět: Re: Ředitelna Sat Oct 18, 2014 6:10 pm

Seděla na zemi a čekala, až si to vybaví s tím chlapíkem, co tu stál. Vůbec netušila, kdo to je a bylo jí to fuk. Popravdě neznala ani desetinu lidí, co tu byly. A nejraději by byla, kdyby neznala i svého otce. S tím ale už nic nenadělá.
Rozhlédla se po místnosti a spatřila ještě jednoho kluka sedícího v tureckém sedu. Zamračila se. To byl určitě on, kdo se smál, když tam tak vpadla a rozčilovala se nad tou zářivou koulí. Podrážděně od něj otočila hlavou a nesnažila se to nijak zakrývat.
Poslouchala svého otce a vyčkávala, až je pošle pryč.
Zapomněl na čas... pousmála se. Tohle kdyby jednou použila proti otci, tak ji nejspíš osobně naporcuje na kostičky a dá k večeři. Tak tohle musím použít! rozhodla se. Než se nadávala, tak s ním skončil. Posadil se na židli a svoji pozornost přesunul na ni.
To jako chce naše problémy řešit před ostatními? podivila se. Pokrčila rameny. Když chce, tak to má mít. Stoupla si a z pusy si vytáhla lízačku. „Proč?!" začala. Ruce měla podél těla, aby s nimi nemáchala. „Tak nejdřív mě násilím odvedeš od mamky a teď se mě chceš zbavit?! Proč jsi mě nenechal tam, kde jsem byla, když se mě chceš zbavit, hm?!“ Mluvila hlasitě, ale nekřičela. Chtěla, aby její slova vyzněla tak, že je ředitel školy bezcitný maník a ona jen ubohé nechtěné dítě. Dokonce se jí podařilo ze sebe vymámit jednu slzičku. Schválně natočila hlavu, aby ji další návštěvníci ředitelovy pracovny zahlédli. Pak si ji setřela hřbetem ruky spokojená se svým výkonem.

Předmět: Re: Ředitelna Sun Oct 19, 2014 6:54 pm

Andres vzadu u stěny vypadal velmi soustředěně, ale po chvíli přece jen zaznamenal to, jak se na něj Aela dívala. Bělovlásek, který mohl být od pohledu tak o čtyři pět let mladší, než ona, na ní mrkl a vesele vyplázl jazyk. Pak se s pobaveným úsměvem na tváři vrátil zpátky k tomu, co dělal celou dobu - seděl na podlaze a vypadal duchem naprosto mimo.
Kylian se za nedlouho poté, co zaměřil svou zpátky pozornost na Aelu dočkal náležité reakce. A že to byla reakce opravdu hodná tele-novely. Nejspíš byla vážně škoda, že na škole nebyl ten dramatický kroužek. Možná by to mohli přejmenovat na něco se špionáží a protlačit do programu...
To bylo ale to poslední, nad čím by teď Kylian přemýšlel, vzhledem k tomu, co z jeho dcery právě vypadlo. Obočí mu spadlo dolů a chvíli na ní zůstal zírat s neutrálním výrazem. Ten na něm byl ostatně vidět velmi často. Málokdy se ale stávalo, že by mu obličej během něho postupně červenal. Studem, nebo vztekem? Těžko říct, konec konců, byl to zrzek a ona úžasná schopnost rudnout při každé příležitosti se bohužel neztrácela společně s barvou vlasů. I když u něj to nebylo nikdy zas takový problém. Tedy, většinou.
Po chvíli se stále se stejným výrazem opřel zpátky do židle, ruce sepnul před sebou na stole a zhluboka se nadechl.
"Nesnažím se tě zbavit," jeho hlas byl stále vyrovnaný, ale snad jen hluchý by si ho mohl splést s formálním tónem, kterým mluvil před chvílí. Rozdíl byl podobný tomu, jaký by mohl zaznamenat člověk pozorující velícího důstojníka a vojáka opatrně tancujícího na minovém poli.
"Pouze tě přesouvám do jiného bytu. S tvými vrstevníky. V posledních letech si trávila neúměrné množství času pouze v mé společnosti. A vzhledem k tomu, že nejsi příliš sociálně aktivní, nevšiml jsem si, že by sis za tu dobu našla nějaké přátele. Pouze se tě snažím dostat ze sociální izolace."
Do které ses stejně dostala mojí vinnou.
Když se na to zpětně díval, možná to nebylo úplně nejšťastnější řešení. Ale bylo to nutné. Bůh ví, jestli by byla kdy schopná dostat do hlavy Rytmus. I tak s tím byly značné problémy.
Pětivteřinová pauza.
"Což je taky důvod, proč má ode dneška tvůj trénink na starost zde přítomný Eddie Lacy. Jen na zkoušku."
Uvidíme, jak dlouho to vydrží.
Pohledem se na okamžik přesunul k Eddiemu, zatímco se v duchu snažil připravit na cokoliv, co by mohlo přijít.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 02. 09. 14

S tým, že by som si mal zaopatriť nejaký diár som len súhlasil, predsa len mobil som mal ale nezapísal som si to aj keď v pláne som to nemal. Len si to musím príšte spomenúť a nebude žiaden iný problém. Potom som bol svedkom toho divadielka, ktoré tu chibinka vyviedla. Popravde som jej tak trocha rozumel, predsa len ani ja sám som z otcom nevychádzal ale pri tom jej prejavu sa mi aj tak niečo nezdalo. Ako keby to nebolo pravé ale v tom som sa uistiť nemohol, lebo som ju nepoznal. Po tom jej divadle som si mysle, že sa na ňu riaditeľ naštve a bude na ňu kričať ale nestalo sa tak a bol pomerne kľudný, čo ma prekvapilo. Pomerne dobre jej vysvetlil o čo sa snaží, no po tom, čo oznámil aj mne, že mám na starosti jej tréning v duchu som trocha zaplakal. Predsa len som si o jej správaní už mohol urobiť nejaký ten prehľad a vedel som už dopredu, že to nebude prechádzka ružovým sadom. Skôr som to bral tak, že to bol trest ako pre mňa, tak aj pre ňu. "Dobre, nemám problém." Povedal som po tom, čo mi to oznámil a pozrel sa na mňa. Bol som náramne zvedavý, čo teraz predvedie tá jeho dcéra.

Předmět: Re: Ředitelna Mon Oct 20, 2014 1:54 pm

Nafoukla tváře, když její výstup nebyl patřičně odměněn. Posléze upřela svůj pohled na svého otce. Když už nezabodovala předtím, tak mu musela čelit. No tak, s čím na mě přijdeš? Čekala nějaké křičení nebo sjebnutí za její výčitky, i když byly pravdivé.
Sepnul ruce před sebou na stole a díval se na ni tím svým nic neříkajícím výrazem, který téměř nikdy neopouštěl. Právě řekl, že se jí nesnaží zbavit. Na to si jen odfrkla, protože jeho činy říkaly opak – byla pravda, že mu to neusnadňovala, ale co byste chtěli od člověka, který byl vytržen ze svého dosavadního života a ze svých snů. Navíc k tomu ten jeho hlas. Nenávidím tě! zakřičela v duchu.
Ve svém proslovu pokračoval, tak poslouchala a přitom skřípala zuby. Ve tvé společnosti jsem netrávila až tak příliš času, řekla si pro sebe. Vzpomněla si na věčné hádky a utíkání do přírody. Kdyby škola nebyla na ostrově už dávno by se zdejchla někam pryč, kde by ji nenašel. Odmlčel se a po pěti vteřinách pokračoval. To co následovalo po pauze, ji dostalo.
Tři vteřiny na něj doslova zírala. Ještě štěstí, že neměla otevřenou pusu. Už je to tady. Nejsem dost dobrá, aby se se mnou zdržoval. Celou dobu jsem se snažila, aby mi aspoň jednou řekl „dobrá práce“, ale místo toho mě dal na starosti někomu jinému…
Deset vteřin ji trvalo, než se vzpamatovala. „Fajn,“ odsekla. Otočila se na podpatku a probodla dotyčného pohledem. „Jsi mrtvej,“ zašeptala mu výhružně, ale ne zas tak potichu, aby to ředitel neslyšel. Chtěla, aby to právě on slyšel. Svá slova nemyslela vážně, ale prostě jen chtěla, aby její otec viděl, že s tím nesouhlasí.
Odešla ke dveřím a rázně je otevřela. Než však odešla, ještě pravila: „Dlužíš mi dvanáct minut a dvacet dva vteřin mého času!“ Práskla dveřmi a odešla.

(Přesun)

Předmět: Re: Ředitelna Mon Oct 20, 2014 8:42 pm

Během celého jeho proslovu dávala Aela jasně najevo, že nesouhlasí ani s jedním slovem, které říká. Co se ukázalo jako opravdový problém byl ale fakt, že se její trénink rozhodl svěřit někomu jinému. Čekal, že s tím bude problém, protože už si tak nějak všiml, že je problém se vším, co dělal. Deseti vteřinové ticho bylo v případu jeho dcery hotová věčnost. Tohle bylo nejspíš vážné. Následovné odseknutí nebylo nic zas tolik neobvyklého, zato věta, která přišla potom, byť nebyla mířená na něho, ho upřímě šokovala. Tentokrát mu poker face na tváři nevydržel a došlo to dokonce tak daleko, že se v židli překvapeně narovnal.
Cesta ke dveřím jí trvala sotva tři vteřiny a i spolu se závěrečným výkřikem a prásknutím dveřmi se jí podařilo z kanceláře dostat pod deset vteřin.
Kylian na čtyři vteřiny zavřel oči a pevně stiskl rty k sobě. Když je znovu otevřel uvědomil si, že Eddie stále stojí v kanceláři.
"Díky, za váš čas," úsměv na jeho tváři byl o to umělejší, že se na jeho tváři skoro nikdy neobjevoval.
Vstal, mimoděk srovnal jeden štos papírů a prohrábl si rukou vlasy. Byl to tik z nervozity o kterém nevěděl ani sám. Bylo dost pozdě, venku už byla tma, ikdyž to nebylo z kanceláře poznat.
Byl zmatený. Zdálo se, že nezáleží na tom, co udělá, stejně je to v očích jeho dcery špatně. Přísahal by, že ho nenávidí. A přesto vyváděla jak pominutá, když se dozvěděla, že jí bude učit někdo jiný. Snažil se dělat nejlepší rozhodnutí, jaká mohl, ale nikdy se to prostě nezdálo dost.
Děti by měli chodit v balení s manuálem.
Potřeboval do něčeho praštit. Pořádně. Jen doufal, že se ho nepokusí otravovat moc lidí.
Vrhl ještě jeden pohled na Andrese.
"Až odsud budeš odcházet, zajisti místnost. A ráno chci mít hlášení o zkouškách na stole," prohlásil jednoduše a vzápětí již mířil ven ze dveří. Bylo mu jedno, kdo se v tu chvíli v místnosti nacházel. Konec konců, Andres se o sebe uměl skvěle postarat.
A tak teď mohl bez dalších prodlev se skloněnou hlavou rychlým krokem zamířit do školních chodeb, kde by se kdoliv, kdo by se s ním pokusil navázat kontakt, dočkal nemilého překvapení.

Předmět: Re: Ředitelna Tue Oct 21, 2014 4:50 pm

Klap, klap, klap...zněly kroky na konci chodby, která ústila u

vchodu do ředitelny. Bylo jich hned několik a to vždy přináší nové problémy a hlavně starosti řediteli. Doufejme, že nepřijde o další vlasy, až zjistí koho mu to čerti nesou.
Kroky samozřejmě patří Raymondovi, který ale nyní vypadá poněkud jinak, než před odchodem z tělocvičny. Vždy slušně upravené oblečení nese známky tvrdé šárvátky a na obličeji má ošklivou podlitinu od tvrdé rány. Jeho normálně upravené vlasy jsou poněkud rozcuchané a lehce kulhá na levou nohu. Přesto všechno a navíc v doprovodu dvou členů dozoru se nepřestává lehce usmívat. Nyní je už opět klidný a zdravě přiotrávený problémovou situací do které ho někdo nepěkným způsobem dostal. Kdyby chytil toho vtipálka, co mu na záda vyčaroval ten hloupý nápis, nejspíš by z něho nejradši v tu chvíli vymlátil duši. Jeho mysl se líně toulala od toho falešného chlapce k řediteli a zase zpátky k nápisu, tak tenhle žert se jim nepovedl. O trochu víc se usmál, i když to poněkud bolelo a menší chlapík z doprovodu nechápavě zavrtěl hlavou.
A pak už byli tu, krátké zaklepání na dveře a pak vstup s ohlášením řediteli, který zde jaksi nějak nebyl. Což skončilo tím, že se menší chlapík odmlčel a pohledem hledal kohokoliv na koho by se mohl obrátit. Téměř okamžitě si všiml toho chlapce v rohu, předpokládám že se asi znali, proto ho oba přátelsky pozdravili. Tedy ten menší, větší jen jako vždy vážně kývnul hlavou na pozdrav a zarytě mlčel.

"Máme tu jednoho kriminálníka pro ředitele..."

Pozoroval ho zamyšleně tím pohledem, jakoby přemýšlel zdali do toho problému s nápisem není zamotán právě i on a proto se na něho vesele zašklebil.

"Představ si to...nějaký chuligán mu vyčaroval na záda nápis - kopni mě. A když jsme přišli na zavolání, museli jsme ho odtrhnout od jednoho z těch co ho údájně napadli jako první. No věřil bys tomu?"

Tiše se zasmál a veselýma očima si Raye prohlížel, než se po chvilce vrátil k Andymu.

"Dostal co proto, ale ti druzí vypadali mnohem hůř a pak je tu ta věc s nápisem. Vzali jsme ho sem, aby to ředitel vyřešil. Máme ti ho tu nechat a nebo...?" Odmlčel se.

Chastel po celou dobu stál a klidně se usmíval, nepopřel ani nedoplnil nic z toho. K čemu by to také bylo? Tak či onak žádná slova nic nezmění a on se nemá za co stydět. Spíš mu přišlo jako hloupé to, s jakým pobavením to vysvětloval někomu jinému jeho dozorce. Unaveně si přejel rukou po tváři a tiše syknul, zase na to zapomněl, bude si na to muset později plácnout něco studeného. A pak se konečně podíval na toho chlapce ke kterému mluvili aby zjistil kdo to je a pokud to byl On, prostě se na něho jen přátelsky zašklebil.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 25 Join date : 02. 09. 14

Aela sa už vybrala preč ale ja som čakal, kým ma pustí riadtieľ a tak sa aj stalo. Nečakal som tu dlho po tom, čo povedal, to čo povedal. "Dovidenia." Povedal som po tom a otočil som sa smerom k dverám. Otvoril som ich a prešiel nimi a hneď za sebou som ich aj zatvoril. Našťastie sa mi nepodarilo stretnúť tých ľudí, ktorí sem prišli po tom, čo som ja odišiel. Ja som musel rýchlo následovať chibinku, ktorú som mohol sledovať po "zvukovej" stope, ktorá bola naozaj slabá, preto som sa musel ponáhľať, lebo ju stratím. Mať na starosti dieťa samotného riaditeľa je pomerne nepekná úloha ale sťažovať sa nemôžem.
(presun)

Předmět: Re: Ředitelna Sat Oct 25, 2014 8:25 am

Když se ozvalo zaklepání na dveře, Andres zůstal bez hnutí sedět na svém místě. Zavolal sice směrem ke dveřím dále, ale ani to nebylo pořádně nutné, vzhledem k tomu, že návštěvníci vstoupili v podstatě okamžitě. Měli štěstí, že tu nebyl ředitel.
Bělovlásek měl stále na tváři soustředěný výraz, ale když si všiml Raymonda a toho, jak vypadá, trochu mu ztuhly rysy. Jen stěží to bylo něco, čeho by si všiml člověk, který nebyl zvyklý číst v lidských tvářích, ale Andres byl definitivně zaražený. Chvíli poslouchal, co se vlastně stalo a ocenil diskrétnost dozorce. Jeho modré nápisy poznal snad každý člen vyššího ranku na škole. Občas přikývl hlavou, ale celkově vypadal dost duchem mimo.
A pak se druhý Andres prošel přímo skrz dveře do místnosti. Dobře, nebyl to přímo Andres, ale jeho projekce. Opřela se zády o stůl (což byla čistě vizuální libůstka, protože jak bylo zřejmé, nebylo to v jeho fyzických možnostech) a založila si ruce na hrudi.
Když dozorce skončil svůj pobavený výklad, bělovlásek se široce usmál na Chastela a ve vzduchu před ním se objevil modrý nápis, který evidentně používal místo mluvení.
"Nechte ho tady, v hale to vypadá na uragán," dva ze zmiňovaných dozorců se uchechtly a poté opustili prostor, nechávaje Raymonda ze pro jednou osamotě s bělovlasým klukem. Nápis na jeho zádech zmizel chvíli potom, co vstoupil do dveří pracovny.
Obraz Andrese se narovnal a zdálo se, že si povzdechl. Od skutečné verze v rohu byl dodán zvuk. Poté se jednoduše posadil do tureckého stolu na ředitelský stůl. Byla tam sice hromada papírů a dalších věcí, které by tomu normálně zabraňovaly, ale to ho v současné situaci rozhodně netrápilo.
Andres na chvíli soustředěně pozoroval Raymonda. Po chvíli se ve vzduchu objevil další nápis.
"Kolektivní inteligence téhle školy zjevně klesá rychleji, než jsem schopný předpokládat."
Obraz se ušklíbl.

Předmět: Re: Ředitelna Sat Oct 25, 2014 2:39 pm

Stál tam a tiše naslouchal všemu co se zde mimo něho a přesto o něm odehrávalo. Když přišel další kluk, bolestivě se ušklíbl a přemýšlel zdali to nechce celé ten blázen dokončit přímo tady. Upřímně by se raději viděl někde pohodlně roztažený s mraženou zeleninou na tváři. A pak se usadil na stůl, no číst ještě zvládal.

"Takže jsem svým způsobem našel originál..."

Zabručí si pro sebe, hádá že technika je nejspíš dost těžká a proto s ním nemůže komunikovat přímo.

"Hele doufám, že ti nevadí, když sebou plácnu na zem..."

Podívá se z originálu na "sedícího budhu" na stole a pak si ulehčeně prostě sedne na zem. Takhle je to o dost lepší, mírně se usměje. Ten kluk je třída, stejně jak si to předtím myslel. Škoda jen, že tu není ředitel, požádal by ho totiž aby mu ho po zkoušce párkrát půjčoval, jistě by trénink s ním byl dost zajímavý. Tedy pokud tohle nebude jeho jediná síla, ne to nejspíš nebude. Zamítne hned vlastní myšlenku a pak ho vyruší další nápis.

"Všude jsou problémoví lidé, nemám rád problémy...jsou strašně moc nudné. Ale ještě víc nesnáším, když někomu jinému ty problémy projdou..."

Snaží se tvářit vážně, protože se už nechce usmívat, ono to není v jeho situaci nejspíš právě to nejlepší.Chvíli tam jen tak otálí a vypadá to, že tak trochu unaveně klimbá, ale pak se přeci jen donutí zeptat.

"Myslíš, že mě za to vyloučí...?"

Celá ta otázka je vyslovena úplně jinak, než předchozí věty. Je v ní nejistota a skrytá obava, zda tentokrát už to co udělal není za únosnou hranicí. Zvlášť po té, když slyšel, že ředitel je nějaký rozzlobený a to vždy tak nějak "stálo" za to. Raději ani nechtěl pomyslet co by mu udělal, kdyby se pokusil i třebas i omylem zkoušku rušit .

"Nejspíš o mě bude mít zatraceně špatné mínění hmm... a to jsem toho starýho měl svým způsobem rád. Musí to být úžasně silný člověk a jako jediný zvládl smíšený styl boje..."

Vypadá to že se musel opravdu tvrdě praštit, nebo mu to jen tak nějak podivně uklouzlo. Možná si myslel že ho kluk úplně nevnímá, když nemá chuť chovat se k němu nepřátelsky. Nakonec otočil svou hlavu opět k originálu protože jí nemusel zaklonit směrem nahoru.

"Až si trochu oddechnu, dám ti pořádně zabrat na cvičišti a pak to zajdem zajíst..." To znělo jako výzva a jednomyslné rozhodnutí, ne nepřátelské a doplnil ho opět úsměvem.