Domek rodiny O´Connerů

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Na chvíľu som len ostal znova ticho, zamýšľať sa, či už skôr vymýšľať, keď Gi spomenula průšvih. Najprv mi napadlo, čo by sa také malo stať, keď to spomína. Hneď nato mi však doplo, že práve ja by som mohol niečo vyparatiť. Aj keď.. alkoholu v krvi už nebolo, ak aj áno, tak úplné minimum, čiže snáď by nehrozilo, že by sa niečo stalo! Hoc je pravda, že by som si rád i zapálil, pravdepodobnosť, že mi však cigaretu hneď aj vezme sestra, tu bola ale väčšia než pravdepodobnosť, že cigaretu aj dofajčím. Nespokojne som mľaskol a radšej sa zas sústredil na tie dve. Rovno som i vytvoril ľahko nadutú grimasu.
"No ták, buď fér.. platil som už aj ja! Či nákupy alebo v reštaurácii." Nespokojne som na moment prižmúril oči a hádam, že som aj zľahka zaťal sánku, čím som zvýraznil kosti v lícach, akoby som snáď vrčal či čo, ale to bolo fakt len na moment. Jednak som sa na ňu hnevať nevedel, už vôbec nie kvôli takejto hovadine, a tiež mala z istého pohľadu pravdu. I keď sa to skôr bralo, že som neplatil len posledné obdobie, nakoľko predtým som sa vždy snažil jej nejako pomôcť, ale to teraz nebolo podstatné. Od-dul som sa xD a nadvihol obočie. Celkom som aj zabudol na to, že to bude práve ona, kto mi bude dávať výplatu. Následne som sa hneď aj usmial ako anjelik a zároveň to kdesi vnútri bol len pravý opak tohto výrazu - podlý!
"Gííí? Že budeš pri výplate na brášku štedrá? Žééé?" Každým slovkom som sa k nej s tým nevinným úsmevom naklonil viac a viac, div som sa nestrepal medzi nich, načo mnou len trhlo a zas som sa vyrovnal. Pád bol len skoro, no stačilo to na to, aby som sa pobavene uškrnul. Nič to však nemenilo na to, že som chcel kladnú odpoveď! Následne som sa však už otočil k Abi, ktorá práve rozhodla, kam pôjdeme. A celkom som sa tešil, že vybrala pizzeriu. I na to som mal veľkú chuť. Hneď mi aj nabehli slinky do úst a postavil som sa už normálne na nohy.
"Tak šup! Dvíhame kostry!" Vstúpila do mňa zrazu akási energia, asi to spravila ta pizza, na ktorú som mal chuť.. no, to nebolo podstatné. Hlavné bolo, aby sa dvihli a ak potrebovali, hodili na seba niečo iné. Len som dúfal, že im to nepotrvá pol hodinu, preto som i teraz na ne kukal a pohľadom ich už akoby poháňal do izieb.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Tue Sep 09, 2014 10:38 pm

"Uvidíme, zlato.. to není informace, kterou by jsi měla vědět." zklamala jsem Abi s lehkým úsměvem, ale láskyplně ji pohladila po tváři. Nerada jsem se s ní bavila o škole, protože jsem si nikdy nebyla jistá, co bych jí měla a co neměla prozradit. Teď to bylo ještě těžší, když v tom byl taky Andy. Tiše jsem si povzdychla, nechtěla jsem spojovat práci a rodinu, ale to u nás nejspíš nebude možné.
Pak ale promluvil bráška a já přetočila svou pozornost k němu. Trochu jsem se zastyděla, protože jsem mu trochu křivdila. Přece jen vždycky byl se mnou, pomáhal mi a dělal vše pro to, abychom dokázali všichni dohromady fungovat. A já mu za to vždycky byla vděčná. Vyslechla jsem si i tu andělskou část, které jsem upřímně nevěřila, ale pobavilo mě to. Sledovala jsem, jak se ke mě naklání, už jsem čekala, jak na mě spadne, ale na poslední chvíli mu to došlo, takže jsem neskončila s monoklem, za což jsem mu byla vděčná. Vylezla jsem z pod deky, přistoupila k němu a políbila ho na tvář. "Já vím, promiň.." usmála jsem se smířlivě. "Ale tu výplatu si stejně budeš muset zasloužit." zklamala jsem i jeho, ale s úsměvem. Věřila jsem mu, že to zvládne.
Pak jsem se otočila na Abi a aktivně tleskla. "Honem, umírám hlady!" zazubila jsem se a odběhla do pokoje, abych se trochu zlidštěla. Taky jsem musela najít tašku, kde byla peněženka, což mi bohužel taky trvalo poměrně dlouho. Docela jsem se těšila, že zase někam vypadneme.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Wed Sep 10, 2014 4:57 am

Usmala jsem se na mamu a zakroutila hlavou. "To nwvadi, ja to chapu...říďovský tajemství." Mrkla jse, na ni a převalila se na sedačce, když už jsem prestala doufat ze na nas strejda spadne, ale vyvazil to! Usmala jsem se na nej mile a zaroven nepatrne nebezpecne, ale to byl pouze detail. Kdyz se musim uvelebit na sedacce, vzdycky nekoho musi napadnout nejaka cinnost, ale kdyz jsem v pokoji a nudim se, tak to neee! Zabalila jsem se cela od hlavy az po paty do deky a vzdorovne zavrcela. V tu chvilku se tu objevil i Argy, ktery skocil rovnou na me a ocividne taky nasel pohodli. Avsak, lezel na dece a pruser jsem si nemohla dopustit. "Dolu chlupaci, honem." Po tom co seskocila hlidačsky si ke me sednul jsem zvedla hlavu z pod deky a koukla na mámu. Natahla jsem ruce s nekopromisnim pohledem. At me nekdo odnese, protoze ja nebyla schopna! Koukla jsem letmo i na strycka, pak na mamu, pak zase na strycka a cekala...byla jsem moc lina se zvedat z tak pohodlneho gauce!

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Založil som si ruky na hrudi a nespokojne ich sledoval. Teda, minimálne polovicu. Gi sa totiž aspoň dvihla, no namiesto toho, aby šla hore, ku mne pristúpila a vlepila mi bozk na líce. Prekvapene som zaklipkal očami a pozorne ju ostal sledovať, vlastne som už ani nevnímal jej ďalšie slová. Koľko to mohlo byť, čo spravila niečo také.. hmm.. no, veľmi dlho! Preto som aj tak zarazene na ňu ostal kukať, až kým sa nestratila na schodisku. Až v tom momente som sa zas prebral, zľahka sa pousmial a otočil k Abi, ktorá stále ležala.. či sedela.. to je fuk. Na moment sem pribehol i Argy, ktorý si skočil na gauč, ale rovno aj zoskočil, keď dostal od Abi upozornenie. Tá následne aj vystrela ruky a ostala sa kukať už vlastne len na mňa, nakoľko Gi bola už dávno v izbe. Nadvihol som obočie a len ju mlčky sledoval. Jo, teraz som mohol tiež dobre poslúžiť, he?! Pokrútil som hlavou a prešiel od opierky pred gauč, čiže i pred ňu.
"Tá tvoja lenivosť.." Pokrútil som hlavou, akoby som ja vôbec nebol taký istý, ak nie aj horší, keď som mal svoje chvíľky.
"Po kom to len máš.." Zamrmlal som po druhýkrát, uškrnul sa, čím som dal najavo, že tieto veci mi sú dávno jasné a naklonil som sa k nej, aby som ju dvihol na ruky. Samozrejme by aj pre jej výchovu a podobné veci bolo lepšie, keby sa zodvihne sama a i vykráča sama po schodoch hore, no teraz som spravil proste výnimku. Bez slov som sa stočil na päte a vykročil ku schodom.
"Za toto mi ale dáš s nejakými nekalými nápadmi na nejaký čas pokoj." Oznámil som jej vážne, načo som vykráčal po schodoch a rovno zastavil pred jej dverami od izby. Chvíľku som na ne kukal, či ju zložiť alebo doniesť až dnu, načo som dvere otvoril a vošiel i s ňou do izby. Pomaly som ju položil na posteľ a krátko sa rozhliadol po izbe. Nakoniec som spočinul očami zas na Abi.
"Dobre.. sprav, čo považuješ za vhodné, len nech ti to, prosím ťa, netrvá dlho!" Po tomto krátkom vyhlásení som už zmizol do svojej izby, kde som rýchlo na seba hodil niečo.. prijateľnejšie, než bolo rozťahané tričko i gate. Trochu som si aj uležal vlasy, hoc tým by pomohlo asi len obliatie vodou. Našťastie pre mňa ma to však nezaujímalo, takže som si ešte vzal nejaké iné tenisky a vybehol z izby. Zišiel som po schodoch, pričom som skôr skákal na každý tretí z nich a nakoniec zabrzdil na chodbe, otočiac sa smerom hore k poschodiu. Ostávalo mi už iba čakať, kým tie dve vyjdu von. Naposledy som tu takto strávil asi 15 minút, tak som dúfal, že nebudú chcieť prekonať túto cifru.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Wed Sep 10, 2014 6:32 pm

Sešla jsem po schodech krátce po tom, co dolů dorazil taky Andy. Abi byla nejspíš ještě v pokoji, takže jsem využila ten čas a šla radši poklidit do obýváku, protože mi bylo jasné, že pokud to neudělám hned, později se k tomu už nejspíš nedokopu. Nebyla jsem o nic míň línější, než ti dva, ovšem tak trochu se ode mě čekala jistá zodpovědnost, takže nezbývalo nic jiného, než udržovat dům alespoň v jakémsi domnělém pořádku. Radši jsem šla ještě zkontrolovat, zdali jsou všechny přístroje vypnuté. Pak už jsem se vrátila zpátky pod schody a ve chvíli, kdy jsem prošla kolem bratra jsem vyčítavě prohodila: "Příště by jsi alespoň mohl dát vědět, že žiješ.." byla to narážka na tu jeho několika denní nepřítomnost. Pravda, občas se někam ztratil, nebylo to zase až tak neobvyklé, ale strachovala jsem se o něj pořád stejně.
Vyšla jsem před dům a nadechla se teplého podvečerního vzduchu. Když pak dorazil taky Callum a svou chundelatou hlavu mi vložil do dlaně, sklonila jsem se a zabořila tvář do měkké srsti. To právě on a jeho klidný pohled mě vždycky dokázali upokojit. Asi už vážně stárnu.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Wed Sep 10, 2014 6:46 pm

Pohlédla jsem psíma očkama na strýčka. Jo, na toto byl vždycky dobrý, taky aby ne, že jo! Chytla jsme se ho kolem krku a hlavu si opřela o jeho rameno. "Mám pocit, že tu lenost máme v rodině. Teda až na mámu, ta je horší než Popelka. To její tempo je fakt hektické." Zasmála jsem se a cestou do pokoje se ho držela. Když jsme došli do pokojíčku, vyházela jsem si pár věcí ze skříně, které si obleču a koukla na strejdu. "Um, fajn. Máš týden pokoj od mých vtipných nápadů." Zakřenila jsem se a rychle se převlékla do riflí, košile, upravila si vlasy, dala si ponožky a utíkala dolů. Vzala jsem si svoje milované a nejužasnější conversky, koženou bundu a koukla jsem na mámu. "Im BOSS." Nasadila jsem si černé brýle a vykročila si to jak frajer vpřed a čekala na to, až vyrazí i oni. Jen jsem doufala, že vlci nepůjdou s náma. Protože Argy a očividně i Callum se už k nám pěkně měli, nečekaně.

Přesun

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Oprel som sa o zábradlie, ruky si znova prekrížil na hrudi a ostal som hypnotizovať steny či nábytok pred sebou. Gi to však ani teraz netrvalo veľmi dlho, čoskoro zišla dole, no v momente, ako prechádzala okolo mňa si neodpustila poznámku. Len som znova nadvihol obočie a zostal ju i opäť sledovať až kým sa nestratila za dvere. Len som tým smerom ostal kukať. Doposiaľ som nemal pocit, že by nejako nutne.. no.. potrebovala moje hlásenia o tom, kde som či čo robím. Vlastne som mal občas pocit, že jej len prospeje, keď odo mňa bude mať pokoj! Sám som si uvedomoval, že bývanie so mnou by nezvládlo veľa ľudí, možno to zvládala len kvôli génom xD, aspoň teda čo sa týkalo minulosti.

Dávno som už opustil tie najväčšie problematické obdobia, no to neznamenalo, že som z nich bol úplne alebo že sa už nikdy nevrátia. V každom prípade, teraz som cítil menšie výčitky, že som sa ani neozval. Hoc to bolo fér, tiež som o tom, kde je, veľakrát ani len netušil! Ale to ma asi neospravedlňovalo. Povzdychol som si a sklonil hlavu, letmo sa obzrúc k Abi, ktorá už prefrčala okolo mňa a rovno aj vyšla z domu. Mlčky som sa odlepil od zábradlia a pomaly prešiel tiež už von. Dvere som zavrel, avšak nezamkol, kľúč sa túlal totiž bohvie kde.. Obzrel som sa a všimol si trochu ďalej od nás Loupa, ktorý asi ako jediný z trojice vlkov nás všetkých ignoroval. Otočil sa ku nám len na moment a aj to iba kvôli tomu, aby na mňa zvláštne zazrel a zas sa otočil. Hm, asi by som sa mu mal venovať viac, posledné dni som vlastne pri ňom absolútne ani len nebol. Znova som si povzdychol a ruky strčil do vreciek, otočiac sa k Abi a Gi. Stále bez slov, na nejaký moment hádam len zahĺbený do myšlienok, som vykročil smerom do pizzérie a zatiaľ si vymýšľal niečo, čím by som mohol opraviť to, že som o sebe nedal vedieť. Neriešil by som to, keby to Gi očividne netrápi. Takto som ale musel i chcel, takže.. pravdepodobne strávim hádam aj hodiny pri tejto téme, nakoľko vždy, keď som aj niečo vymyslel, zdalo sa mi to ako málo. No ale čo už.. aspoň budem raz za čas ja ten tichší v spoločnosti!

~Presun~

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Tue Oct 14, 2014 12:36 pm

Celou cestu jsem se drzela strycka a dokonce i na nejakou dobu usnula. Pro jejich stesti jsem prestala mluvit, pulky cesty jsem tu pusu nezavrela, az pak uplne vytuhla. Kdyz jsme vsak zastavily, otevrela jsem jedno oko a vsimla si znameho okoli, aneb maminciny zahradky. Otocila jsem hlavu na druhou stranu k mámě. "Mami? Neni mi moc dobre." Koukla jsem se na ni unavenym pohledem s ruzovymi tvářemy. Nebylo mi moc dobre, ale spis to taky bylo kvuli tomu, ze jsem nechtela do skoly. Jen jsem cekala, co mi na to odpovi, doufala jsem, ze zustanu doma a zadne uceni nebude. Treba budu mit i horecku! Oh, angina by byla skvela, vazne.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Tue Oct 14, 2014 5:26 pm

Víceméně jsem se zase ráda vrátila domů. Poslední dobou jsem neměla dobrý pocit, když jsem brala Abi do města. Ne, že bych se tak moc bála, že něco zničí nebo rozbije, to mi, upřímně, bylo úplně jedno, ale bála jsem se, aby se neprojevily její schopnosti někde mimo kontrolu. Netušila jsem, jak bych vysvětlovala, že jen tak zbůhdarma létají místností skleničky. Nebo kohoutky..
Bylo jasné, že se musí začít učit a dostat se co možná nejdříve za ten hraniční bod, kdy už svou schopností nebude ohrožovat sebe ani jiné. Což, s její hyperaktivní povahou, nebude žádná procházka růžovým sadem. S povzdechem jsem si uvědomila, že mám čím dál větší chuť si zapálit a smazat všechny špatné myšlenky z hlavy. Alespoń, že Andy jí tu otázku o cigaretách tak jednoduše vysvětlit a zároveň jí sebral veškerou možnost dalších dotazů ohledně tohoto tématu. Na to jsem dnes už prostě neměla nervy.
Zrovna jsem obdivovala své růže, kterým jsem věnovala takovou péči, aby vypadali alespoň částečně tak, jak jsem si je pamatovala z Angie, když Abi promluvila. Andy ji ještě stále nesl na zádech, což jsem mu upřímně nezáviděla, už nebyla žádné malé děťátko. S nakrčeným obočím jsem přišla k ní a ruku jí položila na čelo. "Hmm teplotu nemáš.." řekla jsem, dobře si vědoma triku který na mě zkouší každým rokem začátkem školy. Nikdy jsem ji ale neodbyla s tím, že si vymýšlí. Ani te´d jsem, ač jsem na ni žádné příznaky neviděla, neodsuzovala její slova a otočila se k Andymu. "Tak šup s ní do postele. Přinesu ti čaj a nějaké léky a budeš se léčit." situovala jsem ho hned s úsměvem a sama odešla do kuchyně obstarat zbytek. Jak znám Andyho, skončí v té posteli nakonec stejně oba..

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Cestou domou ostalo medzi nami ticho. Abi akosi zaspala, teda aspoň sa mi tak zdalo a Gi bola ticho už z bohvie akého dôvodu, možno kvôli nervom alebo iným veciam. To už ale bolo jedno. Ja som ostal ticho teda tiež a len som kráčal a kráčal, hoc som dúfal, že budeme už čoskoro doma. Abi už nebola najmenšia, aby som ju nosil na chrbte dlhší čas! Nakoniec som zastavil už u nás a otočil hlavu k Gi. Akurát to vyšlo aj tak, že som sa nenápadne uškrnul na slovách, ktoré vyšli z Abi. Bolo to tu každý jeden rok, občas možno iný pokus, ale šlo stále o to isté. A to platilo aj o sestrinej reakcii. Tá tiež reagovala v pohode, akoby Abi fakt niečo bolo - hoc sa aj mne už veľakrát stalo, že mi nič nebolo, hral som a fakt som o pár chvíľ nato niečo dostal! Ale obvykle to bolo vynadanie, em.. Len som ku Gi prikývol, ponechal si ten svoj úškrn a pomaly s Abi vkročil dnu. Ani som sa nevyzúval, vlastne, to som robil už nejaký čas vždy len v izbe. Potom, že mi sestra furt dávala niečo upratovať, drhnúť či čistiť! Pfe! Pomaly som vyšiel po schodoch až ku dverám Abinej izby, vstúpil dnu a posadil sa na úplný okraj jej postele, aby sa mohla len pustiť a rovno zapadnúť do perín. Keď tak spravila, hneď som sa otočil, čupol si k posteli a natiahol ruky k paplónu.
"Závidím ti tento milý prístup pri akomkoľvek náznaku choroby, vymyslenej či skutočnej." Poznamenal som pobavene, počkal, kým sa aspoň vyzuje, nakoľko s topánkami na nohách mohla spať len v prípade, že je pred alebo po opici, načo som ju len prikryl.
"Mne to nikdy nevychádzalo." Dodal som k svojmu poznamenaniu a potichu sa zasmial, načo som sa zaprel rukami o kolená a pomaly vstal. Abi už čakali lieky; tabletky či sirupy, to bolo fuk, čo to bude. Ale tušil som, že by mohla sestra použiť ten hnusný sirup, ktorý by neužíval najradšej snáď nikto. Jo, presne ten by mala použiť! Ale to už bolo na nej, nie na mne. Ja som už bez ďalších slov vyšiel z izby, privrel na nich dvere a prešiel do svojej. Až teraz som sa vyzul, boty hodil niekam do rohu a znova na seba hodil niečo snáď ešte ľahšie než to, čo už som na sebe mal doteraz. Doma som rád chodil vo voľnom, no! Vyšiel som aj z izby, zbehol dole po schodoch a začal hneď hľadať ségru. Napadlo mi, že keď nakŕmi Abi liekmi a čajom, mohli by sme niečo robiť. Spať a nudiť sa sa mi totiž nechcelo! Teda, spať možno trochu, ale to môžem aj neskôr!

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Tue Oct 14, 2014 9:03 pm

V podvedomi jsem se vitezoslavne usmala. Kazdy rok mi to prochazelo a problem byl v tom, ze moje simulace se po nejake dobe nestala simulaci, ale tak...co uz. Kdyz sla máma pro leky a strycek me zanesl do pokoje a ja zalehlabdo postele, koukla jsem se na nej hned po jeho slovech. Nejdriv jsem si sundala boty a nechala se zakryt. "Jo, mam uzasnou mámu, tu nejlepsi na svete." Usmala jsem se na nej. Vzdy me zajimalo, jaky je to mit sourozenecky vztah. Mama a strycek si jsou velmi blizci, ale kamaradi sve sourozence naopak nesnasi, coz pro me bylo zvlastni. Ummm...i kdyz, byt jedinacek...co vic si prat, my tri jsme si bohate vystacili. No, nez strycek odesel, obdarovala jsem ho pusinkou na tvar s usmevem a cekala na mámu. Doufala jsem, ze prinese nejakej dobre sladkej sirupovej prasek, to by bylo luxusni.
Po chvilc jsem ale mela zizen, komu by se ale chtelo zvedat z pod periny v posteli. Ukazala jsem prstem na hrnecek s cajem jeste od odpoledne a pomalu ho zacala nadzvedavat. Vypadalo to vazne slibne! Jen me zacala po chvilce silene bolet hlava, ale hrnecek se stale priblizoval.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Wed Oct 15, 2014 5:08 pm

Spokojeně jsem si v kuchyni rovnala všechny věci na tác - hrníček s Abiiným jménem, plato prášků, láhev sirupu a misku sucharů. Sice jsem svou dceru brala vážně za všech situací, tedy i za té momentální, ale pro jednou jsem se rozhodla, že jí ten "stav" už navždy z hlavy dostanu. Broukala jsem si u toho nějakou, sobě neznámou melodii. Doma jsem se vždycky cítila nejlíp, sem jsem patřila. Jen málo kdo, snad jen kromě Andyho, mohl chápat, proč tak moc lpím na domu a všem věcem v něm.
Když nakonec jmenovaný nahlédla do kuchyně, zjevně s úmyslem najít mě, zářivě jsem se na něj usmála. "Zajímalo by mě, po kom ten herecký talent zdědila.." pousmála jsem se samozřejmě s myšlenkou na těžce nemocnou dceru a vzala tác. "Pojď se mnou, jen vyřídím jednoho maroda a dám ho spát." pousmála jsem se a vydala se po schodech nahoru, doufaje, že mě bude následovat.
Když jsem vešla do pokoje, první čeho jsem si všimla, byl levitující hrnek. Nakrčila jsem obočí. "Abi, to jsou hrnečky po babičce." zabručela jsem, položila tác na noční stolek a levitující hrneček postavila zase bezpečně na stůl. "Tak mladá dámo." ukázala jsem na tác. "Hořký čaj, miska sucharů a ten nejlepší sirup." že je zároveň tou nejnepoživatelnější věcí v domě jsem už dodávat nemusela. "A žádná televize, když jsi nemocná. Ráno se uvidí, jak ti bude. A teď odpočívej." naklonila jsem se k ní, políbila jí na čelo a upravila deku, jako když byla maličká. Něco mi říkalo, že ráno bude zdravá jako rybička, ale pro jistotu jsem z pokoje hned odešla, aby neměla námitek. Společně s sebou jsem táhla taky Andyho, jednak proto, že jsem chtěla společnost a taky ona by ho určitě přemluvila, aby jí donesla něco jiného a to by poněkud postrádalo smysl.
Nakonec jsem skončila na balkoně, sedla si na zábradlí a vlastně souběžně s tím vytáhla krabičku z kapsy, chvíli hledala zapalovač, no pak mi došlo, že si s ním v restauraci hrál Andy a tak jsem k němu natáhla ruku. "Mohl bys..?" nepochybovala jsem, že bude vědět, co myslím. Nakoukla jsem do místnosti, jestli takhle náhodou nejde Abi. Připadala jsem si znovu jak ve třinácti na balkoně svojí babičky. Musela jsem se ironicky ušklíbnout.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Mlčky som sa vybral za Gi a ruky zatiaľ schoval do vreciek trištvrťákov, ktoré nosievam väčšinou len tu, v pohodlí domova. Zastavil som sa pri zárubni od dvier Abinej izby, naklonil hlavu a ostal sa kukať na Gi, ako jej najprv vzala ten hrnček, čo sa tam vznášal a následne jej pridelila pár vecí, ktoré musí zjesť/vypiť/spraviť. Len som sa tomu uškrnul, moje tušenie bolo správne - doniesla ten najhnusnejší sirup, aký sme doma mali. Z provokácie by som Abi aj zaželal dobrú chuť, ale pár faktov ma nakoniec od toho odhovorilo. Jednak preto, že by ten sirup potom nemusela ani len otvoriť, ale aj preto, že bola pred mojim odchodom dole za Gi fakt zlatá, tak som nešiel robiť do prieku. Na to stačil ten sirup. Než som sa nakoniec nazdal, Gi už privrela dvere na izbe a mňa zas ťahala dole. Fakt neviem, načo som ju mal nasledovať, ale čo už mno! Dotiahla ma až na balkón, kde som potriasol hlavou a začal zase vnímať. To Gi už držala v ruke krabičku cigariet a o moment na to sa kukla ku mne a s natiahnutím ruky si odo mňa vypýtala zapaľovač. Opäť som sa uškrnul a z vrecka vytiahol onen zapaľovač, ktorý zjavne potrebovala. Ale namiesto toho, aby som jej ho dal do ruky, som sa ja natiahol voľnou rukou a krabičku jej vzal. Vytiahol som dve cigarety, krabičku jej vrátil a jednu z cigariet si prichytil perami. Tú druhú som obrátil ku nej a posunul ruku s ňou až k jej perám, aby tak spravila tiež.
"Prezraď, kedy naposledy sme my toto robili spolu?" Spýtal som sa s výrazným pobavením v tvári a ako prvej jej hneď aj pripálil cigaretu, následne som si pripálil svoju a zapaľovač jej podal. Ruka mi hneď smerovala naspäť k cigarete, z ktorej som poriadne potiahol, cigaretu z úst vybral a po momente vyfúkol dym.
"Ak si to teda vôbec pamätáš." Rýpol som si s ďalším úškrnom a zvedavo ju sledoval, akú odpoveď mi dá. Ale mala i môj menší obdiv. Ja by som kvôli dcére len tak nemohol prestať fajčiť. Teda, ona neprestala, ale zas to musí robiť potajomky. Presne ako v detstve! Veľakrát som ju spoza rohu špehoval a kukal, ako fajčí niekde na balkóne, vo svojej izbe, pri vstupe do domu a tak podobne. Teraz to už pomaly musela robiť znova, aj napriek tomu, že o tom už Abi vedela. Musel som sa tomu opäť zasmiať, ale keďže som nič nepovedal, mohlo to vyjsť aj trochu čudne.. akoby som sa smial na prázdnej, tichej situácii..

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Wed Oct 15, 2014 8:32 pm

Máma očividně nebyla zrovna dvakrát nadčená z mého levitování věcma, takže jsem se na ní jen mile usmála. Nestačila jsem jí ani odpověď a byla pryč! Můj usměv zmizel hned po tom, co jsem se koukla na tácet. Jako vážně? Čaje jsem nesnášela a už teprve černý čaje. Suchary jsou fajn a pohled na ten "skvělej sirup". "Za coooooo?" Padla jsem beznadějně do postele. Po delším přemýšlení mě ale něco napadlo. Koukla jsem se na sirup. Byla tam půlka a trošku jsem se zamyslela. Sice bych neměla, ale... Vzala jsem sirup a celý ho nalila do čase, který jsem následovně vylila z okna po římse. Přivřela jsem dveře, sedla si na postel a nadechla se. "Mami! V té lahvičce se sirupem už nic není, ale byl celkem dobrej!" A teď jsem fakt doufala, že mi přinese ten sladkej. Rozodně neměla těchto hořkých sirupů víc, to rozhodně nepřipadalo v uvahu.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Thu Oct 16, 2014 6:54 pm

Se zvědavým pohledem jsem Andyho pozorovala. Pozvedla jsem obočí, když mi sebral krabičku, ale sotva vyndal dvě cigarety, usmála jsem se. Nabízenou cigaretu jsem si přidržela ústy, podobně jako on a sledovala, jak její konec černá pod jasným plamínkem. Hned vzápětí jsem se ale ušklíbla, to když se mě zeptal, kdy jsme tohle společně dělali naposledy. Rozhodně by se to nedalo počítat na dny.. nejspíš ani na měsíce.
"To jsem ještě nebyla svobodná matka." zaúpěla jsem, ale pousmála se. Zhluboka jsem vdechla všechny ty sladké škodliviny, zadržela dech a zaklonila hlavu. Když jsem šedavý kouř ze svých úst vypustila, slastně jsem se usmívala. "Docela mi to scházelo." sklopila jsem oči, zachytila jeho pohled a usmála se. "Takže.. nechceš mi vyprávět, jak skvěle jsi se měl posledních pár dní?" naklonila jsem hlavu na stranu. "Tedy.. pokud si alespoň něco pamatuješ." dodala jsem kousavě, ale pořád se u toho usmívala. Takové věci jsem mu vyčítat nemohla a ani nechtěla.
Když jsem slyšela Abiin křik, protočila jsem očima. Byla jsem unavená, ne pitomá. Bylo mi jasné, že to někam vylila a neměla ani kapku, ale nechtělo se mi to řešit. "Jsi šikovná.. a teď mazej spát!" křikla jsem zpátky. Stejně jsem na ní neuměla být zlá..

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Spravil som pár krokov dopredu, zastavil sa u zábradlia, o ktoré som sa oprel lakťami a len som pokračoval v skracovaní cigarety, kým moja pozornosť však mierila na ségru. Moja reakcia na jej prvú poznámku bola jednoduchá - tiché zasmiatie. Občas ma bavilo pripomínať jej, čo všetko ja môžem a ona už ani veľmi nie. Samozrejme som to myslel vždy len zo srandy! Ale pri tomto fajčení na balkóne mi to hold napadlo znova. Fakt, že jej to už chýbalo ma neprekvapoval. Cigaretu som u nej videl denne aj viackrát, než ich fajčím teraz ja. Nuž a pri tejto veci mi aj znova došlo, že by som sa cigariet asi tak ľahko nevedel zbaviť. A ak aj áno, v tú pravú chvíľu by som hádam vyfajčil aj celú krabičku! Nakoniec však prešla téma už ku mne, dokonca mi aj oplatila to moje rýpnutie! Opäť som sa uškrnul a naklonil slabšie hlavu.
"No.. neviem, čo nové ti povedať. Pitie, baby, hudba.. opica, vracanie.. asi som nič nevynechal." Poznamenal som a znova do seba vtiahol dym, ktorý som aj následne o moment vyfúkol.
"Ale prestáva to byť zaujímavé. Stále rovnaké tváre, rovnaký priebeh, nič z toho.. až mám občas chuť fakt prehovoriť Abi, nech mi nájde niekoho normálneho, ale taká pravdepodobnosť je menšia než ta, že prestanem fajčiť." Dodal som a rýchlo sa vrátil myšlienkami ku čašníčke v reštaurácii, ktorá nebola bohvie čo ani do tváre, ani do tela.. a vlastne, ešte aj jej hovorový prístup bol akýsi.. ako to povedať.. znudený! A to by ozaj dlho nevydržalo, vlastne hádam, že ani len deň. Z myšlienok ma vyrušilo až to, keď sa ozvala práve Abi a vyhlásila, že je ten sirup prázdny. Aj mne aj sestre asi bolo viac ako jasné, kam sa asi podela tá polovica sirupu, ktorá v ňom ešte bola, ale Gi to už zjavne nemala chuť riešiť. Len som sa tej situácii potichu zasmial, pokrútil hlavou a zadíval sa pred seba, odklepávajúc popol z cigarety.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Sat Oct 18, 2014 10:02 am

S povzdechem jsem si lehla do postele, dala si ruce pod hlavu a koukala se na strop. Nechce se mi ještě spát. Otočila jsem se na bok a koukla na hrneček. Byl po babičce, takže toho jsem se radši ani nedotkla, jak se znám, určitě by se mu něco stalo. I tak jsem si asi po čtvrt hodině sedla na postel, vzala si ponožky, mikinu, otevřela si okno a sedla si na střechu. Nebylo tu kdo ví jaké teplo, ale byla to změna. Hmm...to je na nic, chce to nějakou zábavu. Koukla jsem se na svůj přívěšek od mámy, který jsem si dala po tričko, jak jsem byla zvyklá. Pískla jsem na Argyho, který přiběhl pod mé okno. "Argy, pojď sem, budeš hlídat." Byl chytrý, došel před můj pokoj, kde začal škrabat, rychle jsem mu otevřela a ukázala mu na postel. "Lehni a zůstaň, já za chvilku budu zpátky." Zakryla jsem ho celýho duchnout, slezla po římse dolů a na chvilku se vypařila.

Přesun

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Sat Oct 18, 2014 1:47 pm

Zazubila jsem se té jeho poznámce. Nejprve jsem si potáhla z cigarety, spokojeně vyfoukla kouř a chvíli tu chuť, která vlastně nebyla ani dobrá, poválela na jazyku. Dřív jsem myslela, že bych bez toho nemohla žít, že bych to nevydržela, ale nakonec jsem dostala tu největší motivaci a kvůli Abi snížila svou potřebu na úplné minimum. Přesto jsem byla ráda, když jsem si našla někdy tu chviličku, zvlášť když jsem k tomu měla jako bonus Andyho. "No alespoň tu kocovinku a zvracení ti závidět nemusím." zamumlala jsem s úšklebkem.
Nakonec jsem se znovu usmála. Vždy jsem si myslela, že můj bratříček nepreferuje dlouhodobé vztahy, ale jak se zdálo, i on měl jakési dlouhodobější potřeby. Sama jsem podobné věci neřešila od Abiina narození, takže jsem si nepřišla příliš kompetentní dávat mu rady, ale stejně jsem promluvila. "Abi je hodná holka, ale o tom, že by ti sehnala někoho normálního silně pochybuji. Možná by jsi mohl občas zamířit jinam než do baru, třeba by jsi tam našel nějakou jaksi více trvanlivou známost." pousmála jsem se. Andy v knihovně nebo Andy v parku, to byl vážně vtip.
Abi jsem nakonec nechala tak, jak byla, bylo mi divné, že už neodpovídá, ale věřila jsem jí.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Pokýval som hlavou, čas už po pití asi nemal rád nikto.. okrem tých, čo už na to boli zvyknutí, hoc aj to som bol toho názoru, že im to aj tak prekáža! Ale človek aj tak vždy kašle na nasledujúce ráno, keď vie, že priebeh večera bude proste parádny! A bez pitia sa človek ani tak veľmi nezabaví.. teda, možno aj, ale nie s tak dobrým efektom. V každom prípade mi neunikol jej úsmev, keď si z mojich slov vyvodila, že už ma zrejme nebavia tie druhy báb, s akými som sa stretával v poslednom čase. Skôr by som síce čakal víťazoslávny úškrn, že som aj ja konečne dospel, ale tamten úsmev ani tak nie! Hoc v konečnom dôsledku to mohlo byť jedno a to isté. Po jej slovách však prišiel na rad úškrn, ale odo mňa.
"A kam inam mám ísť keď nie do baru? Veď tu pomaly nie je nič okrem neho!" Vyhlásil som pobavene, nakoľko fakt by ma nič nevtiahlo do knižnice, ani do parku a ja neviem ešte kde inde. Zoznámiť sa s niekým v obchodoch mi prišlo vždy zvláštne a ísť.. do kúpeľov či kde by ma stálo príliš veľa na to, aby som tam šiel len 'skúsiť' niekoho nájsť!
"Čiže ostáva už len škola." Dodal som na záver svojich myšlienok, pokrútil hlavou a s úškrnom si potiahol z cigarety. Kým som ešte chodil do ročníkov, bolo to jednoduchšie si niekoho hľadať, aj keď už vtedy som bol dosť.. hm.. "vyvedený" z normálnych radov. Teraz to však bolo ešte horšie. Takže či som chcel či ne, ostával tam len a len ten bar!
"A ak by ťa náhodou napadol internet - vyhoď si to hneď z hlavy. Človek si tam nemôže byť už ani len istý, že tam píše s človekom, nie ešte aby tam hľadal známosť." Poznamenal som s do tretice ďalším úškrnom a poklepal som znova po cigarete, takže som sa zbavil ďalšieho popola. Pravda, otočil som teraz oči na Gi a zvedavo na ňu ostal kukať, čo mi také poradí, aj keď ja sám som už mal pocit, že by sa jej hodil tiež ktosi do života. Potom sa však vždy uvedomím a zistím, že by náhodou už nemala toľko času na mňa xD, takže ma to rýchlo prejde.. a väčšinou po takých myšlienkach aj vždy vyrazím za ňou, čo teraz už nebolo ani len treba.

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Sat Oct 18, 2014 3:26 pm

Spokojeně jsem se zazubila. Báječně ze mě opadával stres, únava, všechna ta nelibost, kterou jsem za posledních pár dní nasbírala a rozhodně to nebylo jen tou cigaretou. Andy byl už od malička se mnou a já si bez něj už nedokázala představit spokojený den. Asi málo sourozenců mělo tak dobrý vztah jako my dva a já za to byla vděčná. Pro sebe jsem se usmála. Ještě Jacka a byla bych v nebi.
Přemýšlivě jsem pokývala hlavou. Měl pravdu, město nebylo kdoví jak veliké a moc možností tu nebylo. "Ve škole.." zazubila jsem se. "Jestli budeš plést hlavy studentkám, vezmu ti odměny." varovala jsem ho vážně, ale cukali mi koutky. Což bude problém, bráškovi ty holky snad padají k nohám. Pousmála jsem se.
Pak jsem se opravdu rozesmála. Ten nápad se seznamkou.. upřímně, to bych mu snad nikdy neudělala. "Neboj.. na internet nikdy nedojde. Ale neříkej to před Abi, nebo ti založí fan stránku." pohlédla jsem na něj s úsměvem. Odklepla jsem si jemný popílek a potáhla. Zvedla jsem k němu pohled.
"Je dlouho ticho, Abi, doufejme, spí. Možná bychom si mohli dát skleničku.." pousmála jsem se na něj a nevinně zamrkala. "Nebo dvě..?"

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Naskočil mi spokojný úsmev, keď sa čosi podobné objavilo aj práve u nej. Doposiaľ sa mi zdala už zo všetkého unavená a otrávená, že až fakt tu cigaretu nutne potrebovala, ale teraz sa mi to tak už prestalo zdať a naopak sa jej vrátila tvár, ktorú som u nej videl najradšej. Mohol ju poznať ktokoľvek a akokoľvek, no len ja som na ňu mal tie najlepšie páky. Keď mala aj depku, ako jediný som ju z nej vždy dostával. Teraz tu síce bola konkurencia Abi, no i tak som si bol vedomý, že v niektorých situáciach by som vedel pomôcť len ja. A čo je nezvyk, nebral som to ako potešenie pre samého seba.. ale naopak, aspoň som vedel, že sa od detstva nič nezmenilo a stále si vieme pomôcť najlepšie, ako to len ide. Trochu ma aj vrátenie do minulosti donútilo myslieť na iné veci, akosi stratiť duchaprítomnosť a tým pádom aj trošku nepočúval Gi, no prebral som sa akurát, keď bola v strede vety ohľadom odmien.
"Héé, to aby som sa v škole ani neukazoval." Schválne s hranou namyslenosťou o svojom pôvabe som poznamenal, na moment sa zatváril.. hm.. ako to nazvať.. úžasne!! a následne som sa zas vrátil ku starému dobrému úškrnu. A to aj kvôli tomu, že sa Gi rozosmiala, keď som spomenul zoznamku. Podoprel som si zatiaľ hlavu a znova potiahol z cigarety, kým sa dosmiala. Aj keď popravde, vedel by som jej smiech počúvať aj dlhšie.
"Tak to dúfam, že ju to do budúcna nenapadne." Povzdychol som si, niečo mi totiž hovorilo, že sa stane presne toto. A bol to akýsi až moc veľký tušák, čiže som mal dôvod obávať sa toho! Nakoniec ma ale pozornosť upriamila späť ku Gi, keď spomenula pohárik. Rebelsky som sa usmial, uhasil špak a otočil sa.
"Dve? Aby si sa neopila, ségra." Rýpol som si, šťuchol ju do boku a následne sa už trošku rýchlejšie z balkónu pohol priamo ku skrinke, kde som si bol istý, že je vždy odložená nejaká ta fľaštička. Mohlo to vyzerať presne ako keď dieťa beží za darčekmi. Len.. v staršom vydaní, heh. Fľašku som vytiahol na linku, vytiahol dva poháriky, kapsu s ľadom a prešiel som do obývačky. Usadil som sa na gauči, všetko položil na stolík a tmavými očami som už vyhľadával Gi. Pitie bola ďalšia vec, ktorú sme spolu robili už hádam aj pár rokov dozadu. Takže niet sa čo čudovať, že som sa teraz tak nejak na to tešil!

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Sat Oct 18, 2014 7:11 pm

"To potom nedostaneš nic, zlato.." ušklíbla jsem se. Stále jsem nějak nemohla uvěřit, že by zrovna on, můj malej nedospělej bráška, mohl být panem učitelem. Nedovedla jsem si ho představit, ovšem to před pár lety ani sama sebe. Byla jsem opravdu zvědavá, jak se toho zhostí. Takový ten klasický příklad kantora teda určitě nebude, to jsem mohla říct už teď. Když jsem o tom tak přemýšlela, bude spíš jako další student ve skupině. Zajímavé..
"Vsadíme se, že do týdne se to stane..?" ušklíbla jsem se provokativně. Svou dceru jsem znala jako své boty a podobné výstřední nápady byly její specialitkou. Nejlíp by to doplnila ještě nějakou fotkou ze sprchy, nebo ve stavu mírně.. přiopilém, protože jsem nepochybovala, že něco takového má. Proto jsem doufala, že mě nikoho nikdy hledat nebude.
Když se na mě tak rebelsky usmál, bylo mi jasné, že můj nápad sklidil úspěch. Následovala jsem jeho příkladu a se smíchem se vydala za ním. "Když jsem já pila, ty sis ještě hrál s vláčkama!" vykřikla jsem za ním. Musela jsem se prostě smát, když jsem ho viděla, jak natěšeně běží pro flašku. No, popravdě jsem tomu docela rozuměla..
Spokojeně jsem došla do obýváku, svalila se do sedačky a hodila si nohy na stůl. Chtěla jsem se nostalgicky vrátit do svého krásného mládí, protože jsem si začínala připadat vážně stará. Při pohledu na flašku a Andyho jsem ale pomalu roztávala.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

Poškrabal som sa vo vlasoch a krátko sa zamyslel nad tým, ako budem teda chodiť do školy, keby môj príchod mal znamenať automaticky mínus odmeny! Musel by som nosiť masky alebo čo.. jop, presne tak! A potom by som bol za čudáka. Záhada vyriešená, mohol som spokojne otvoriť fľašku, akonáhle sme už obaja boli usadení.
"Tak ty sa chceš vsadiť? Heh.. fajn, o čo?" Zvedavo som po nej strelil pohľadom a zatiaľ nalial do oboch pohárikov i tam hodil kocku ľadu. Následne som oba vzal do rúk a jeden podal Gi, druhý si samozrejme ponechal v ruke. Pravda, mala ešte jednu poznámku, ohľadom jej pitia a môjho hrania sa, takže som musel nejako reagovať!
"Ale to je už ďaleko za nami, takže bacha, nech ti to nestúpne do hlavy." Vrátil som jej to a celkom právom. Netušil som síce, či náhodou sama sem tam nepije, keď má príležitosť, ale ak by som mal rátať čas, ktorý nepila so mnou či čas, za ktorý som ju nevidel s nijakým pohárikom, určite by som musel zmeniť aj dnešný výber a namiesto fľašky vytiahnuť niečo slabšie! Bohvie totiž, koľko jej z tej vytrvalosti pitia zostalo! Predtým ma síce vždy porazila v pití a ja som sa jej len zvalil do náručia, ale vsadil by som hocičo, že teraz by to bolo naopak! S chuťou som teda do seba šupol prvý pohárik, chvíľu si jeho obsah nechal na jazyku a následne prehltol. Môj zrak sa okamžite otočil ku Gi a pozorne som sledoval akúkoľvek reakciu. Mal som chuť provokovať, hocijako, ale nejako ma nenapadalo, čo presne povedať, čiže som sa len uškrnul a ostal ju hypnotizovať pohľadom. A nakoľko som mal chvíľu voľného času, stihol som aj pouvažovať nad pár vecami. Napríklad nad tým, aké fotky asi môže Abi mať, alebo či vie nebodaj narábať s photoshopom či to, o čo sa s Gi staviť..

Předmět: Re: Domek rodiny O´Connerů Sat Oct 18, 2014 7:51 pm

Pohodlně jsem se opřela, podložila jsem si hlavu polštářem a otočila hlavu k bráškovi. Zatímco jsem zamyšleně dumala nad jeho otázkou, sledovala jsem, jak plní obě skleničky pitím a následně si od něj tu nabízenou vzala. Pomalu jsem s ní několikrát zakroužila dokola, až se uvnitř tekutiny udělal sotva patrný vír a pak se usmála. "Uvědomuješ si, že ta sázka tě může hluboce poškodit..?" pozvedla jsem varovně obočí, ale dneska jsem měla přesně tu lehkomyslnou náladu, jaké bylo k podobným hloupostem třeba a tak jsem pokývala. "Řekni si.. ty prohraješ.." škádlivě jsem se usmála.
"Pokud si dobře vzpomínám.." zmlkla jsem a usmála se. "Teda já si toho moc nepamatuju, ale byla jsem lepší!" zazubila jsem se a vdechla vůni alkoholu. Maličko jsem se napila a slastně přivřela oči. "Ale přiznávám, že dneska už by to asi dopadlo jinak.." dodala jsem po chvilce neochotně, no stále s úšklebkem. "Nemám intenzivní několika denní tréninky jako někdo." usmála jsem se a napila se pořádně. Měl pravdu, teď by bylo asi hodně jednoduché se opít.

Mistr Poèet pøíspìvkù : 31 Join date : 11. 08. 14

"Môže, nemusí!" Vyhlásil som, aj keď sme boli asi obaja dobre vedomí toho, ako naivne to znelo a čo sa asi naozaj stane. Ale teraz bola moja odhodlanosť asi väčšia než všetko ostatné, takže som stále trval na stávke. To, o čo sa však staviť chcem, mi bolo ešte stále neznáme..
"Eh.. nó.. ja neviem.. povedz ty! Keď si si tak istá výhrou." Obrátil som to radšej na ňu, nakoľko mňa fakticky nič nenapadalo a bez ďalších slov som znova chopil fľašku do ruky a nalial mne i jej. Pri pripomienkach o tom, že bola lepšia alebo že teraz už nemá intenzívne tréningy som ostal ticho a len sa uškrnul, obe to boli pravdivé fakty. Veľakrát som ju aj volal na rôzne párty, vždy sa však sama prekonala a možno keď aj mala chuť, ostala doma. Vtedy ma to vždy aj trochu mrzelo, že som musel ísť sám, ale postupom času som si hold zvykol. Aj keď to nebolo ľahké, nakoľko nik iný než ona ma piť nenaučil!
"Nerozmýšľala si niekedy, že sa tiež poobzeráš po druhej polovičke?" Spýtal som sa odrazu, celkom zvedavo a aj s rovnakým pohľadom. Trošku ma to zaujímalo, teda, viac než trošku, pretože.. čo si budeme hovoriť, ďaleko v okolí je ťažké nájsť babu, ktorá by jej mohla podľa mňa konkurovať, takže som pochyboval, že hodlala zostať už navždy sama. Bola mladá, pekná.. veď som sa aj čudoval, že tu nestojí rada pred dverami! Alebo nenachádzam špehov v kríkoch, hoc.. to by asi riešili vlci, ale to je jedno.
"Teda, nechcem ti ju vnucovať, ešte by som náhodou žiarlil ale.." Poškrabal som sa vo vlasoch a nevinne sa usmial, pričom som si priblížil pohár k ústam a ešte na ňu znova mrkol.
"..ale len som tak dumal, či ťa to niekedy aj napadlo." Dodal som, načo som už len do seba šupol druhý pohárik a vrátil ho na stôl. Jednak kvôli ľadu ale aj kvôli tomu, že som mal pocit, že teraz sa budem skôr viac zaujímať než nalievať a piť. Aj keď.. z opitého sa veci dostávajú ľahšie! Ale to by som svojej malej-veľkej ségre nemohol spraviť. [/i]