Park v okolí školy

Seděl jsem v tureckém sedu, zhruba uprostřed parku. Byl jsem lehce zasněžený, kůži jsem měl značně pobledlou a oči zavřené. Meditoval jsem.
To byla poslední dobou moje nejčastější činnost. Nesnášel jsem prázdniny. Neměl jsem co dělat, ani kam jít. Všichni žáci a někteří instruktoři opouštěli školu a jeli domů, aby tam navštívili rodiny. Já jsem neměl kam jít, ani koho navštívit, Tesák tu byl se mnou a byl jediná rodina, kterou jsem měl. Proto jsem prázdniny trávil na škole a hrozně jsem se tu nudil.
V dálce jsem uslyšel křehoučké praskání sněhu. Téměř neslyšitelné. Pak se ten zvuk ztratil. Otevřel jsem oči a přestal jsem vstřebávat energii přírody. Cítil jsem tu silnou, známou duši. Něco mi olízlo krk...
"Ty parchante!" Otočil jsem se, zavěsil jsem se tygrovi na krk a čumák mu zabořil do sněhu. "A sme si kvit, Tesáku. Copak se děje?" Zeptal jsem se a oba jsme se narovnali.
Tygr kolem mě začal obcházet, potom packou nakreslil do sněhu křídla a pak oblouk. Potom udělal čáru od křídel k oblouku. "Griška se vrátil?" Řekl jsem s úsměvem a tygr kývl hlavou. "Tak jdem! Přines vodku Tesáku."
Řekl jsem nadšeně a oba jsme se vydali ke kolejím.
(přesun)

Opět jsem dorazil do parku, kde jsem často trénoval meditaci a svoje schopnosti. Byl jsem teple oblečený a na zdejší zimu už jsem si zvyknul, ale něco mi říkalo, že se tu brzy pořádně ochladí.
"Tak, parťáku, uvidíš Ivanuk." Byl to můj obvyklý pokus o vtip, který nevyšel a navíc ho Tesák ani nepochopil a naklonil hlavu na stranu. "No... spojení Ivan a nanuk, ne? Ivanuk... durak..."
Tesák výhružně zavrčel, tak jsem se rozhodl, že další vtípky(a urážky na jeho účet), si nechám pro sebe.

Dojdu za Ivanem do parku a odložím kabát na větev stromu. Zůstanu jen v košili. Dokončím protažení a začnu lehce cvičit nohy pro šerm. Pak do toho zapojím i ruce beze zbraně. Když jsem dost rozehřátý a protažený, na chvilku si sednu a zkusím se koncentrovat na Chi. Košili mi pokryje jinovatka a po zemi se kolem mě začne šířit ledový vzor, který nakonec vytyčí nádherný obrazec. Páni, asi mám duši umělce... pronesu žertem.

Klekl jsem si na jedno koleno do sněhu a položil jsem ruku na zem. Zavřel jsem oči a ze stromů kolem spadlo pár lístečků. Nedal jsem Tarasovi moc času na přípravu. Jakmile jsem otevřel oči, vystartoval jsem na něj plným sprintem.
Je mezi námi značná vzdálenost a i když se momentálně pohybuju cca kolem 40km/h(sprintující pes), má pravděpodobně dost času na to, aby libovolně zareagoval(pokud nebude příliš překvapen).
Když se k němu dostanu, můj záměr je jasný, levou rukou mu zabránit v tasení shashky a druhou rukou mu přerazit otevřenou dlaní čelist, úderem ze spodu.

Ivan po mě vystartoval jako vzteklej. Mám celkem dost času, takže se zaměřím na ornament na zemi. Čas vytáhnout první špinavý trik. Roztáhnu zmrzlou plochu okolo sebe, takže v momentě, kdy na to místo Ivan dorazí, buď uklouzne a nabije si hubu, nebo nebude moci zabrzdit. Pro případ druhé varianty udělám jen dlouhý úkrok stranou a nechám ho projet kolem.

Pravda je, že i když s Tarasem bojuju už nějakej ten pátek, až takovoudle ledovatku jsem nečekal. Jelikož jsem ale mrštný jako kočka, podklouznutí jedné nohy jsem ustál, zastavil jsem pohyb nohou, pokrčil jsem je a řítil jsem se dál na Tarase jako šíp.
Jisto jistě jsem musel vypadat jako ta češka Sáblíková, při vrcholném sprintu. Taras se ale nijak nehýbal, což mi trochu napovědělo, co se chystá udělat. Jemu naopak mohlo napovědět to, že jsem ještě víc pokrčil nohy...
Kousek před Tarasem jsem vyskočil do vzduchu a nebýt toho kopu na hlavu, to přistání s otočkou by vypadalo jako krásný axel... možná.

Odporně arogantně se usmívám, jak mi všechno vyjde. Nebo ne? Neuklouznul, to je škoda, ale co teď bude.... sakra! bleskne mi hlavou, když vyskočí. Vrhnu se k zemi s úmyslem podklouznout pod ním. Když se skláním, chytnu kop do ramene a ten mě pošle trochu stranou. Co nejrychleji se snažím sebrat ze země a už v kleku tasím shasku. Cítím tupou bolest v rameni, prozrazující, že tam bude pěkný jelito.

Ten náraz do jeho ramene mi trochu axla zkazil, takže jsem nakonec dopadl tak nějak do kliku. Opatrně jsem se narovnal a "bruslil" jsem dál od Grišky, až dokud jsem se nedostal na území, které nebylo pokryté ledem.
"Tesáku..." Řekl jsem a položil na tygra ruku. Srst mu najednou o několik odstínů ztmavla.
"Výborný tah s ledovou plochou, pro cizince jistě smrtelný, pro rusa méně, zvlášť když je takový skvělý akrobat, jako jáááá..." Opět bylo všem jasné, že se Ivan jenom vychloubá.
"Teď si poraď s šelmou, zpátky se nedrž."
Tesák se rozeběhl bez větších obtíží na Tarase, téměř stejnou rychlostí, jako předtím Ivan, Taras ale věděl, že toto je normální rychlost šelmy, boost tedy dostal jiný, než na rychlost.
Po Tesákovi byli vidět díry v ledu, jak do něj zabodával drápy při běhu.
Asi tři metry před Griškou se odrazil a s otevřenou tlamou a napřaženými drápy na něj skočil.

Jsi opravdu dobrý, je vidět že jsi přes prázky i makal, ne jen chlastal... vrátím mu lichotku a postavím se čelem tygrovi. Lehce přejedu prsty přes čepel shashky a ostří pokryje tenká vrstvička ledu, abych Tesáka případně nezranil. Když je Tesák dost blízko, uskočím asi o dva metry a levačkou máchnu před sebe v klasickém odmítavém gestu. Z ledu se vynoří zídka z ledových ostnů. Apeluji na základní instinkt zvířete, které se nikdy nevrhne proti takhle naježenému předmětu, viz. například formace pikenýrů.

"Bij!" Zařval jsem na Tesáka, když se před ním vztyčila hradba z ostnů. Tygr před jehlany zastavil, máchnutím pracky urazil hroty a po zbytcích bodců se odrazil(nejspíš praskly, takže to nebylo zase až tak efektivní) a opět skočil na Tarase. Teď už byl nebezpečně blízko.

Tak tohle nevyšlo... bleskne mi hlavou. Dobře, co má jako zbraně... dvě tlapy a tlamu. Jak tahle šelma útočí? Nejdřív se mě pokusí zachytit drápy a pak bude kousat a trhat jako vzteklá. Takže... natáhnu ruku jako bych držel v ruce štít a opět o něco ustoupím. V ruce se mi mezitím začne skutečně formovat cosi, co vypadá jako štít ze scifi, je na tom poznat trojúhelníková krystalová struktura. Pak do mě tygr narazí plnou svojí vahou a já začnu klouzat dozadu. Jediné co mě před ním chrání je ledový štít. Pokusím se ho tedy lehce naklonit aby zvíře sklouzlo na bok a já nemusel nést celou jeho váhu.

Tarasovi se povedlo uchránit se před tygrovými hrozivými drápy, ve štítu se objevily hluboké rýhy, jak po něm klouzali Tesákovi tlapy.
Když byl štít nakloněn, tygr se po něm svezl až k zemi, tam se přikrčil, téměř až do lehu, odrazil se zadníma nohama a tlapou sekl Tarasovi po kotnících.

Jako reakci na Tesákův sek drápy prostě jen přirazím štít k zemi, čímž zvíře zablokuji a uchráním si nohy. Pak začnu pomalu postupovat vpřed s úmyslem tlačit tygra před sebou. Zároveň se pasivně snažím snížit teplotu v bezprostředním okolí na pro zvíře únosné minimum, abych ho omezil v boji.

Jakmile Taras přirazil štít k zemi, Tesák na to zareagoval, vzepjal se na zadních a předníma tlapama přitlačil horní hranu štítu ještě víc k zemi. Hlava mu čněla ještě kousek nad tou Tarasovou. Otevřel tlamu a cenil na něj zuby. Pak ale začal pushovat...
Za normálních okolností by bylo kuli drápům dost obtížné, hnout s toudle čtyři sta kilovou číčou a to i na ledu. Jenže Tesák byl teď jen na zadních a ztratil rovnováhu. Hrozilo, že přepadne a proto zabral předníma tlapama(které pořád držel na horní hraně toho štítu), odrazil se a Tarase přeskočil.
Kuli tvaru štítu a tomu, že se mu po hraně smekly packy(i přes to, že do ní zatínal drápy), nebyl skok tak efektivní a tygr dopadl celkem nešťastně(zády... nebo spíš zadkem k Tarasovi) a s lehce roztaženýma nohama.
Nejprve se tedy snažil normálně se postavit a získat rovnováhu, aby byl připravený na případný soupeřův nápor a pak se pokusil otočit se a po Griškovi seknout.

"Nešetři ho Griško. Bodej, sekej, tluč ho, drť ho... nezabiješ ho, neboj se. Jestli do toho nepůjdeš naplno, pomůžu mu a společně tě třeba donutíme."
Řekl jsem s úšklebkem.
Teď když jsem promluvil, mohl si Taras všimnout, že od té doby, co jsem se stáhl z boje, jsem seděl v tureckém sedu a měl jsem zavřené oči. Stromy kolem mě začali trochu povadat...

Pěkný kaskadérský kousek spáchala ta číča, jen co je pravda. Rychle se otočím a už nechám štít štítem, bylo by totiž složité se otáčet i s ním. Otočím se tak akorát, abych mohl shashkou zablokovat Tesákův sek. Jeho drápy se mi opřou do čepele a já jí tam tedy s chutí nechám. Zároveň přenesu váhu na přední nohu a zadní nohou ho ze střehu nakopnu špičkou přímo za žebra s úmyslem ochromit bránici a způsobit krátký výpadek dechu. Ať už to vyjde nebo ne, okamžitě se po akci úskokem stahuji do bezpečné vzdálenosti.

Po zablokování drápů shaskou, ji Tesák přes drápy zkusil přitlačit šičkou k zemi(pokud se s drápy střetla čepel, Taras si mohl všimnou že drápy čepeli odolávají poměrně obstojně a není na nich znát žádné poškození).
Když Taras kopnul, Tesák mu automaticky vystartoval po noze, v této poloze by se mu nejspíš zakousl do kolene.(jen pokud se mu povedlo odklonit tlapou shashku, aby měl prostor)