Brána

Dorazím před bránu a naskytne se mi impozantní pohled. Skutečně dech beroucí a rázem si vzpomenu, jaké to bylo když jsem sem vstoupil poprvé. Prázdniny teď skončily a tak jsem musel opět opustit svou rodinu a vydat se sem, na toto doslova magické místo. Příjdu k vrátnému a prokáži se mu jako student, doufaje že mě pustí rovnou dovnitř. Když děda prostuduje dokumentaci, moudře pokývá hlavou a pustí mě dál. Slušně mu poděkuji a z kabátce pro něj vytáhnu malou láhev borovičky na zahřátí. Pak vstoupím do školy.

//přesun

Tesák

Statná šelma se volně a bez dozoru procházela po hradbách brány. Hlídky na tygra pravděpodobně nijak nereagovali, protože na jeho přítomnost byli čas od času zvyklí.
Sešel z horních hradeb, po schodech se vydal do prostředního patra s okny a majestátně vystrčil ven hlavu a shlížel na přírodu před sebou, jako by mu to tam patřilo. Nikdo mu asi ještě nestihl zdělit, že místo krále zvířat, už si obsadili lvi.
Jeho bystrý zrak upoutala jedna osoba, kterou znal velice dobře. Byl to jeho a Ivanův přítel Taras. Tesák sice Tarase měl rád, ale víc si oblíbil jeho sokola.... sokolku Zahru. Ať koukal jak koukal, nikde ji ale neviděl. Tiše zavrčel, sklopil uši a rozeběhl se po schodech dolu k výlezu a pak si to namířil přímo za Ivanem, aby mu předal zprávu.

(přesun)