PříjemFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]

Goto down 
AutorZpráva
Daniel Claude Allaire
Žák vyššího stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 13. 07. 14

PříspěvekPředmět: Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]   Wed Aug 20, 2014 8:32 pm

REBELLION!

Jméno:
Daniel Claude Allaire
Přezdívka:
Dany
Pohlaví: muž
Věk:
19
Země:
Rusko
Hodnost:
Žák vyšší třídy


CHARAKTER:

Daniel je poměrně dost jednoduchá osoba. Je to celým svým srdcem, vzhledem i povahou rebel. Nesnáší pravidla, proto je ani nedodržuje. Neví, co je to úcta, uctívá jen sebe, neví, co je to povinnost, odmítá ji. Je hodně emotivní, všechny problémy totiž řeší jen srdcem. Věří, že to mu vždy dobře poradí.

Má velký problém s autoritami a respektem k nim, snad proto si v životě už tolikrát ublížil a uškodil. Ale nikdy před nikým hlavu nesklonil, dělal to celý život a jeden den si řekl dost. Snad hluboká křivda a tvrdý rodinný život v něm zakořenil tu zlobu, tu rebelii, tu skrytou hrozbu.

Naivní, i takovým slovem by se dal popsat. Ale naivitu nahrazuje tvrdohlavostí a vytrvalostí. Tisíckrát se spálil, tisíckrát udělal znovu tu samou chybu, ale nikdy se nevzdal.

Žije ze dne na den, žije přítomností, okamžikem. Dokáže si užít maličkostí, které ostatním přijdou malichernostmi. Lehkomyslnost, ta ho provází celým životem. Vyhledává nebezpečí, vzrušení, které ho naplňuje. Nesnáší nudný usedlý život, on potřebuje akci, potřebuje sám sobě dokázat, že život není jen o povinnostech, o problémech a stresu. Nezkrotný živel, tak trochu vždycky jiný než ostatní. Když se mu něco nelíbí, řekne to. Nikdy nemlčí, nestojí vzadu, neustupuje, říká krutou pravdu tak, jak je, nestydí se za to, kdo je.  

On sám je jedna velká osobnost a dává to dost jasně najevo. Lehká arogance, když mluví s výše postavenými je vždy na místě..

Oblíbené:
Miluje dobrou hudbu, dobrou zábavu, dobré jídlo a správně naladěné okolí. A také cestování..


Neoblíbené:
Nesnáší, když ho někdo komanduje, poučuje a rozkazuje mu.
Nemá rád povýšenost a arogantní jednání, poté nemá rád autority, které neuznává, pokud člověk v životě svými vlastními silami nic nedokázal. Pokud chce respekt, musí si ho u Dana vybudovat.
Další věcí, které nesnáší je jeho prostřední jméno, Claude. Zná ho jen málo lidí, a pokud mu tak někdo řekne, dokáže to i jeho rozpálit do běla.
Neodpouští lži a přetvářku.

STORY


„Pokračujem dál už jsou rozdaný karty,
každý ráno, RESTARTY..


Na okraji malého městečka v Rusku, se do většího rodinného sídla, zcela odříznutého od veškerých obrovských center, se před devatenácti lety narodilo mladému páru první dítě. Vše proběhlo v klidu, bez komplikací a k obrovské radosti to byl právě kluk, blonďatý modrooký pokračovatel rodu. Ano, to si tehdy všichni mysleli, vkládali do něj tolik nadějí, tolik břemena na malého chlapce. A malý chlapeček, kterého pojmenovali Daniel Claude po otci, se vážně snažil vyhovět jejich představám. Ale nikdy to tak úplně nedokázal..

Jeho rodina nebyla ničím zvláštní. Snad až na své radikální názory, které nikdy neměnili. Žili tak trochu pořád v té staré škole, nedokázali se přizpůsobit realitě nynějšího světa, odmítali ji. Hrdí rusové, kteří své postavení dávali dost najevo a to všem. Nikdy si jeho rodiče nepřestali myslet, že jsou ti nejlepší a celý život si hráli na něco, co nejsou. A malý Daniel to všechno viděl, ten dokonalý život, tu frašku, ve které celý svůj život žil. Na první pohled perfektní rodina, ale až moc perfektní.

Matka, vždy upravená, nikdy jí neviděl nenalíčenou, vždy formální, vždy tak upjatá. Nikdy s ní nebyla zábava, jen kuchařka, kterou si otec kvůli pravidlům udržoval jako manželku a přitom jí za zády s milenkami podváděl. A matka? Věděla o tom a přitom dál hrála svou roli poslušné manželky. Bála se otce a on se jí ani nedivil, nikdo by mu nechtěl odporovat. A mateřská láska? Ne, Dan pro ní nikdy nebyl syn, jen přítěž. A taky jediná věc, kvůli které u jeho otce aspoň drobet stoupla. Dala mu syna.  

Otec, dřív z něj měl vždycky strach, čtyřicátník, oholen dohola, vždy v té své naškrobené uniformě. Byl to léty ostřílený, starý generál, bývalý voják. Tak arogantní, tak hrdý.. Kvůli zranění, které utrpěl ve službě, kde vážně si poškodil nohu a 20-ti leté práci u armády, získával slušné odměny, plat a byl zván na všechny důležité večírky.
Vše muselo být podle něj výborné, vše muselo být ideální, nic se nesmělo měnit, jak ten nesnášel změny, jak ten zuřil, když nebylo po jeho. Žil si v tom svém stereotypu, do kterého se léty dostal. Odmítal si přiznat, že někteří lidé jsou jiní. Když přišli hosti, domem se ozýval smích. Jakmile odešli, tak v tomhle naleštěném ledovém paláci, kterému se mělo říkat domov, nastal klid a ticho. A Daniel to ticho nesnášel. Nikdy nepoznal jaké to je, když vás rodiče milují. Dostal, co chtěl, ale ne to, co potřeboval. A on toho nikdy moc nechtěl..


„Můžeš bejt andílek všem dělat jenom radost,
nebo se přidej k nám a řekni všemu dost!

Odmalička mu vtloukali do hlavy, že rodinné jméno je to nejcennějš a že k rodičům musí chovat respekt a úctu. Přísná pravidla, musel chodit do postele v určitou dobu, cvičit, jíst, vstávat, každý den měl přesně nalajnovaný, otec vedl svou tvrdou disciplínu bez výjimek. A zábava? Tu nezažil. Vždy záviděl ve škole těm dětem, kteří sice toho neměli moc, ale dokázali se smát a užívat si. Šli po škole na houpačky, padali do bláta, prali se, ale pořád, pořád měli něco víc než on. Co měl on? Hračky doma v pokoji, zavřený jako ve vězení. Kamarády neznal, měl jen chůvy, co na něj opovržlivě zíraly.

Nejhorší období pro něj začalo ve 12-ti letech, kdy domů přišel později, než měl. Přišel celý ušpiněný a potrhaný, ale s úsměvem na rtech. Od té doby u něj začalo peklo. Otec ho zmlátil tak, že Daniel ho začal nenávidět víc, než kdy dřív. A pravidla se ještě zhoršila a Daniel se nikdy nepoučil, začal otci dělat jen naschvály, i kdyby byl výprask sebehorší.


„Tak pojď s náma do neznáma, je to jen fáma,
že do nebe jdou jenom hodný..“


Tahle doba v něm probudila i skryté schopnosti, o kterých dřív netušil. Začal si jich všímat až později. Když na něj otec křičel, on ho neslyšel. Když byl zavřený v pokoji a nemohl ven, viděl věci, kteří jiní ne. Díval se z okna a detailně viděl věci, které nevidíte ani tím nejlepším dalekohledem. Když byl dlouho v jedné místnosti, nesnesl ten pach, tolik různých vůní, musel hned odejít. Nevěděl to kontrolovat. Ve tmě se dokázal pomocí hmatu a sluchu orientovat lépe než jiní a častokrát se vykrádal z domu, aniž by o tom jeho otec věděl. A chuť? Dokázal v jednom jídle rozpoznat tolik chutí, že by ho nikdo nedokázal nikdy otrávit. Vnímal své okolí jinak než jiní. A pokud chtěl někoho nebo něco najít, vždycky, ale vždycky to našel, stejně tak jako když ho otec bil, utlumil bolest na minimum..

Daniel nevěděl, co to znamená, ale rozhodl se své schopnosti nějak využívat, zlepšovat, zdokonalovat! A tak sám, neviděn otcem, denně trénoval a zlepšoval se. Vždycky se cítil jiný a tohle byl jeho útěk od reality. Doma se schovával, zatímco ve škole se z něj stal rebel. Nikoho neuznával, dělal si, co chtěl a doma dával otci najevo to samé. A nic už nepomáhalo jeho osobnost zkrotit. Zákazy? Ty porušil. Výprask? Ten utlumil..  

Jak léta plynula, jeho otec si začínal všímat, že Daniel je jiný. Ale nedokázal to přisoudit realitě, on žil vždycky v té své bublině, neoblomný realista, nic jako zvláštní schopnosti nepřicházeli k úvahu. A to se mu krutě vymstilo. Dan už měl toho komandování plné zuby a tak v jeden den, kdy už jeho starý otec potřeboval pomoc ze schodů, přidržel se Dana za ruku a v tu chvíli nic neviděl. Jako kdyby oslepl, hukot v uších, před sebou tma. Pustil Dana a spadnul.. Řítil se k zemi.. Od té doby ochrnul.. Dan ale nebyl vyděšený, přihlížel tomu, jak jeho otec padá a sledoval to se zalíbením. Jeho tyran, ten, kterého nenáviděl, zažíval bolest a on věděl, že to je kvůli tomu. A otec to věděl taky, jen si to nepřipouštěl. Doktoři to přisoudili omdlení. Od té doby začalo Danovi ještě větší peklo.

Začali ho tahat po doktorech, po psycholozích, prý není normální, a on nebyl, ale těžko by jim to vysvětloval. A díky své rebelii ve škole, díky svému odporu a tolika různých návštěvách různých měst a doktorů, se mu někdo ozval. Jeden z lékařů. Odhalil mu tajný svět Murimu, řekl mu, že být jiný je normální, že to není nemoc.


„A pak že... do nebe jdou jenom hodný,
tak se koukni na nás..
A PAK ŽE!

V ten den bylo Danovi 15, když se mu narodil druhý bratr. Rodiče už o něj neměli jediný zájem, otec ho nenáviděl stejně jako on jeho a neměl jediný důvod s nimi zůstávat, přišel jim jen dopis o tom, že byl přijat na novou školu, a tam by měl začít jeho nový život.. Ale jeho povaha se nijak nezměnila, od té doby nesnášel týrání druhých lidí a naučil se spoléhat jen, a jen na sebe. Naučil se, že se nesmí na nikoho moc vázat. Lidé přichází a odchází, tak už to prostě je. A co bylo, bylo, je špatné žít minulostí.

A tak pro Dana začal nový život. Dostal se do ruské školy pro lidi jako je on. Pro lidi, kteří jsou výjimeční, konečně poznal, že není tak sám.
Ale jak už bylo zmíněno, jeho problémová povaha se nezměnila. Bez rodičů to snad bylo ještě horší. Rebel, co před nikým neustupuje, který před nikým hlavu neskloní. Autority mu dělali velký problém, stejně tak jeho spolužáci, co si mysleli, že jsou něco víc než on. Nesnášel povýšenost. A tak začaly pro něj krušné roky. Vyvolával potyčky se spolužáky, rval se, používal proti nim i své schopnosti, za což ho čekali kruté tresty, samotky a dokonce párkrát i hrozili vyhozením, které ho na určitou dobu zkrotilo, než trest pominul. Každý tenhle trest ho ale zoceloval.

Ruská škola ho konečně vychovala. Naučila ho poznat sebe samého, když se naučil zdokonalovat své schopnosti. Možná to byl rebel, ale talent, jako v každém z těhle lidé, se nedokázal zapřít. Trénoval denně a poctivě, ve svých schopnostech našel pocit klidu, konečně v tělocvičnách nacházel sám sebe. Pokud ho něco bavilo, dokázal u toho vytrvat jakkoliv dlouho, ale pokud ne, začal dělat blbosti.

Ředitelna se stala jeho druhým domovem. Je mu právě teď 19, ale pořád ještě tak nějak nedospěl. Rád si ze všech utahuje, všechno zlehčuje a brnká mistrům na nervy. Své schopnosti stále ještě objevuje. Jak je vidět, škola se ještě nevzdala pokusu ho zkrotit a udělat poslušným žákem, ale on bude stále klást odpor. Je už prostě takový, ten nezkrotný živel, který si nikdy nenechá nikým podrážet nohy. Minulost ho naučila vytrvat. On chce být ten nejlepší a tvrdě si jde za svým snem, ať už to stojí cokoliv..  

VZHLED, ZAJÍMAVOSTI
Daniel ve svém vzhledu moc nevyniká, tmavě modré oči vždy sršící optimismem a blonďaté vlasy, které vždy září na míle daleko. Jako nějaká zářivka, spolu se svým širokým úsměvem, který má na rtech až moc často. Většinou úsměv, na jiné lidi jen provokativní úšklebek, jak on rád lidi provokuje.

Měří okolo 180 cm, postava je jen lehce vysportovaná, nic zvláštního. Sportovní oblečení, většinou kapuca hozená ledabyle přes hlavu a ruce ležérně v kapsách, aby dával najevo, jak moc ho všichni okolo nezajímají. Typický Daniel.

Jedinou zvláštností je, že v obočí a v uchu má piercingy a na předloktí tetování – Live. Die. Repeat.  





Věci:
Věci, co si vzal sebou z domova, jako je mobil a notebook, které moc nevyužívá. Pokud něco chce, většinou za tou osobou dojde osobně.

SCHOPNOSTI
Zaměření: Ninjutsu
Schopnosti:
Daniel je až extrémně vnímavý člověk. Díky jeho vrozeným schopnostem, si vypiloval rychlé a pohotové reflexy, díky kterým se dokázal vymotat až z ne příliš příznivých situací. Dokáže reagovat na všechno s přehledem, odhadovat nepřítele.
Je poměrně hbitý a mrštný, analyzuje a udržuje si odstup. Jen máloco ho vyvede z rovnováhy a překvapí, dokáže pohotově reagovat na situace, je obezřetný a vždy dobře připravený. Chladnou hlavu ztrácí až ve chvíli, kdy na něj někdo útočí moc zpříma. Miluje výzvy a nebojí se nebezpečí, proto se do všeho vrhá až moc rychle. Jeho výdrž je poměrně obstojná, stojí si za tím, že se nevzdá, protože jen nerad prohrává.

Klan: Allaire (schopnosti zděděny po matčiných předcích)

Vrozená schopnost: Senses (smysly)




Senses je vrozená schopnost, která dovoluje vlastníkovi libovolně manipulovat se všemi pěti smysly. A to platí, že může manipulovat jak se svými, tak i s cizími. Může je ovlivňovat jakkoliv.
Například sluchem slyší stejně dobře jako zvířata, může slyšet skrz místnosti, vnímat rozlišné tóniny, citlivost, intenzitu. U druhého člověka může způsobit na určitou dobu hluchotu, a nebo naopak až moc zesílené zvuky. Čichem dokáže rozeznat konzistenci všech vůní na okolo, rozpoznat jednotlivé pachy a zapamatovat si je. Dělá to z něj skvělého stopaře. Danielovi nejde jen tak lehce utéct.
Co se týká zraku, vidí do dálky několika kilometrů, dokáže zaostřit na předměty, přibližovat je, oddalovat, zkoumat. U protivníka může způsobit krátkodobý výpadek zraku.
Chuť.. Daniela nejde otrávit, dokáže prozkoumat všechny chutě, i když je jen na chvíli podrží v ústech. Někomu druhému dokáže dobré jídlo i pěkně znechutit.
A hmat? Do detailů vám může popsat daný předmět, každé poškozené místo, každou nedokonalost. Hmatem si dokáže do určité míry omezit i bolest. Na pár sekund dokáže bolest omezit do snesitelné můry, takže jako vězeň je skoro zbytečný. Ale nemůže to dělat věčně, bolest se pak dvojnásobě vrátí.
Stejně tak jako bolest tlumí, může jí i dávat, je skvěle určen k mučení druhých, stejně jako mu dokáže čelit.


Nevýhody:
Pokud chce manipulovat se smysly svého nepřítele, musí se ho nějak dotknout. Proto se k němu musí dostat, co nejblíž. Jinak to nemá účinek.
Všech 5 smyslů nemůže používat neomezeně, časové rozmezí používání jeho schopnosti je nejdéle 15 minut na jeden smysl. Pokud to platí na zbavení smyslu nepřítele, je časové omezení nejdéle 10 minut. Může posílit vždy jen jeden smysl. Čím více je posiluje, tím více je pak ztrácí, dostavuje se nevolnost, únava, krátkodobé výpadky vidění, záleží na tom, jak moc často svou schopnost používá. Rychle ho to vyčerpá, proto nevydrží v boji příliš dlouho.


Vybavení:
- boxer
- kapesní nůž


Body (25 b)

Ninjutsu -7
Síla - 2
Rychlost – 4
Výdrž - 4
Chi –4
Inteligence – 4


Naposledy upravil Daniel Claude Allaire dne Sat Sep 06, 2014 8:02 pm, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Admin
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 09. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]   Tue Sep 02, 2014 2:37 pm

Životopis v pořádku ještě se podíváme na tu schopnost a pokud bude taky ok tak schváleno ;)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://murim.forumczech.com
Lucy
Admin
avatar

Poèet pøíspìvkù : 54
Join date : 11. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]   Tue Sep 02, 2014 8:47 pm

Rádi bychom znali přesné časové omezení využívání schopností (nejlépe v postech)^^
Jinak nemáme žádné problémy a povolujeme!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Daniel Claude Allaire
Žák vyššího stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 13. 07. 14

PříspěvekPředmět: Re: Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]   Sat Sep 06, 2014 8:01 pm

Časové omezení je nejdéle 15 minut zlepšení jednoho smyslu, schopnost zbavení smyslu toho druhého 10 minut nejdéle. Edit v životopisu Smile
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]   

Návrat nahoru Goto down
 
Daniel Claude Allaire [Žák vyššího stupně]
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
 :: Hra :: Murim :: Charaktery :: Rusko-
Přejdi na: