PříjemFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

  Knihovna

Goto down 
AutorZpráva
Kylian Tanguy
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 02. 08. 14

PříspěvekPředmět: Knihovna   Wed Aug 06, 2014 5:20 pm


Rozsáhlá knihovna tvoří největší dochovalý celek z časů Starého města ve škole. Police, koberce, sedačky i lampy jsou nové, ale dvoupatrové bludiště, které její stěny vytváří, je původní. Možná, že by se tady dokonce našlo i pár knih z oné doby.
Většina knihovny je zapuštěná ve skále (to je také důvod, proč přežila), ale na východní straně se v horním patře přece jen nachází několik vysokých oken.
Na opačném konci pak člověk může najít vstup do podlouhlé místnosti. Ta je evidentně dílem moderní doby a je také věnovaná čistě moderní technologii. Se svými dvěmi tucty počítačů by měla vystačit všem kteří nemají štěstí v podobě vlastního notebooku.



Místnost s počítači:
 

Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Aela Tanguy
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 26. 08. 14
Location : Brno

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Wed Sep 10, 2014 5:12 pm

Na obloze svítilo sluníčko, bílé nadýchané mráčky líně plynuly po obloze a vítr vůbec nevanul. Pomalým krokem a rukama v kapsách přišla k budově do knihovny. Zvedla hlavu, aby si majestátní budovu lépe prohlédla. Vůbec nic se na ní nezměnilo. Vypadala naprosto stejně, jako vždycky. Z pusy jí trčel špilek od její oblíbené pochoutky – od lízátka. Přehodila si ho do druhé části úst, takže se jí nadula druhá strana líčka. Mělo nakyslou příchuť, radši však měla sladké, ale i tohle mělo v sobě cukr. Rozhlédla se do stran, ale na ulici před knihovnou nikoho neviděla. Byla tu sama. Pokývala hlavou. Neměla totiž ráda, když si někdo utahoval z toho, že chodí do knihovny a je šprtka. Zachmuřila se, tím se jí na čele vytvořily drobné vrásky. Když bydlela s mamkou, takovým lidem obvykle jednu vrazila. Někdy to byly i dvě rány na „uzdravení“.
Prohrábla si dlouhé vlasy volně visící přes ramena a rázným krokem se vydala k budově. Strčila do velkých dveří a otevřela je. Naskytl se jí pohled na knihovnu, jako už několikrát předtím. Nikdy jí ten pohled neomrzí. Vysoké police plné starých i nových knih, které čekaly jen na to, až si je vezme a přečte je. Pousmála se pro sebe.
Šla kolem pultu, kde stála stará knihovnice, která měla na starosti půjčení a navrácení knih. Nevšímala si jí, ani ji nepozdravila, protože to vypadalo, že je zabraná do své práce. Ani nebyla dvěma kroky za ní a už chrchlala. Aela se zastavila uprostřed kroku. Otočila se na ni. Bohužel pro ni si všimla, že má v ústech lízátko. Dívala se na ni, ale nic neřekla. Tohle jejich uvítání bylo pokaždé, když navštívila tuhle knihovnu. Už jsi na to více méně zvykla.
Přistoupila tedy ke koši, lízátko vytáhla z pusy a hodila ho do koše. Tak nějak smutně se na něj dívala. Sice to nebyla její nejoblíbenější příchuť, ale takhle zbytečně vyhazovat dobrotu… prostě to bylo rouhání! Otočila se na podpatku a šla si po svém.
Vyšla do druhého patra, kde na ni nemohla za žádnou cenu vidět. Z poličky úplně vzadu vytáhla knížku, kterou měla rozečtenou, zalezla ještě hlouběji dozadu, kam nikdo nechodil, protože tam byly jen knihy naskládané do komínků, jejž čekaly na zastrčení do poliček. Už dávno si tam donesla pohodné lehké křesílko, na které se posadila, rozevřela knížku a pak se zarazila. Něco jí tu chybělo. Záložku vrátila zpátky do knížky a zavřela ji. Sáhla si do kapsy, kde chvíli pátrala, ale pak vytáhla novou lízačku. Rozbalila ji, obal strčila do kapsy a lízátko do pusy. Ano, to bylo ono. Teď to bylo dokonalé. Znovu knížku zvedla k očím a začala číst.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Eddie Lacy
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 02. 09. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Fri Sep 19, 2014 3:21 pm

Ja som bol v tejto knižnici už dávnejšie, no mohol som povedať, že sem na druhé poschodie príliš ľudí nechodilo a vôbec do knižnice už nechodil takmer nikto. Sedel som v poriadnej výške v otvorenom okne, ktoré bolo do korán. Otvoril som si ho ja sám ale nepýtajte sa, ako som sa tam dostal, lebo to by som vám aj tak nepovedal. Aby ste sa tam dostali potrebovali by ste minimálne rebrík. Pomerne tam hore fúkalo a ten vietor sa rozliehal aj po tomto druhom poschodí. Fúkalo aj po druhom poschodí, preto sa tu asi nemuselo tentoraz dobre čítať, lebo by sa vám prehadzovali stránky ale nečakal som, že sem niekto zavíta. Normálne by mi to tá zdola za to okno vynadala ale nechodila sem v túto hodinu a ja som to mal vypočítané. Zbystril a zaostril som na tú osôb-ku, ktorá sem prišla a pri tom som v ústach prevalil svoje ovocné lízatko. V dnešnej dobe sem aj niekto chodí? Prebehlo mi hlavou a len tak som si ju z hora pozoroval. Ona o mne asi vedieť nemohla, lebo predsa len kto by sa pozeral hore k oknám, ktoré boli tak vysoko. Ja som v jednej ruke držal knihu, ktorá obsahovala dôležité informácie z fyziky a to ohľadom vibrácií. Aj keď som o nich vedel veľa vždy bolo dobré nájsť nejaké ďalšie informácie, lebo mne sa to hodilo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raymond Chastel
Žák vyššího stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 16
Join date : 21. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Fri Sep 19, 2014 6:00 pm

Vlastně už celé ráno bylo tak příšerně úmorné, že si z něj příliš nepamatuji. Celý den byl pořád stejný, až na pár těch výjimek kdy se někdo nový rozhodl dělat problémy. Tedy podle mě problémy, podle něho pouze jde o předvádění svých ojedinělých, úžasných a kdo ví jakých schopností. A tím pádem se dostáváme k tomu jedinému co mě dokáže správně probudit. Na to jak rád porušuji pravidla tak, abych se vyhnul povinnosti, u jiných to jednoduše nesnáším.  No a díky tomu bývá po škole většinou pořádek, protože kam nevidí  ředitel s jeho poskoky povětšinou najdete mě jako prostředníka klidu.

No a právě takový klid mi po vydatném obědě opravdu chyběl. Člověk se tu od rána úmorně dře a nikde nemá klidu. Tedy pokud si to jako já neumí nějak šikovně zařídit a mezi náma, já to tu už mám nějak prolezlé.

Nejtěžší bylo setřást pozornost ostatních, co mě občas pronásledují z rozdílných důvodů a přísahám že až najdu toho, kdo je navádí tak...inu postarám se aby ho to příště už nenapadlo. Ale zpátky na zem, přesněji do školy a po dlouhých nudných chodeb kudy se velmi tiše pohybuji. Tak jak to umím stylově jen já se jim nakonec nečekaně ztratím v zatáčce, kde mě rozhodně čekali a právě si to mířím ke svému oblíbenému místu číslo tři. Moje tajná ulejvárna, kde by mě rozhodně nikdo nehledal a kam moc lidí zásadně nechodí. Spokojeně si promnu prsty a přidám do kroku, většinou zde totiž bývám první. Pokud počítáte ovšem těch pár knihomolů kolem kterých se tiše proplížím aniž by o mě třebas jen zavadily pohledem. Při pohledu na knihovnici mám dojem, že ta ani neví že tudy právě procházím, nejspíš by si na mě ani nevzpomněla a jako vždy tiše pochrupuje. Neodolám a pod kapucou se mírně pousměju a už kráčím nahoru až dozadu. Bývají zde kupy knih a spisů, které mě ovšem vůbec nezajímají. Ale i tak je úplně vzadu stolek s židlí ke kterému se posadím a na který si položím spokojeně nohy. Díky přirozenému prostředí ze mě není skoro nic vidět, snad až na boty mezi knihami, ideální. Spokojeně jen pro dovršení kamufláže vezmu do ruky nějakou bichli, otevřu jí a během chvilky již spokojeně usnu.  

Mé podvědomí zbystří a já se nerad probudím. Mám velmi lehký spánek a po chvilce si uvědomím, že to něco co slyším jsou kroky. Tiché lehké kočičí kroky a pak šoupání čehosi po podlaze. Dost možná židle, co jiného taky. Až na stůl co jde přitáhnout blíž,  zde nic není a já si spokojeně protáhnu a přemýšlím, zda bych měl už jít. Nebo bych neměl jít a jediné co vím je, že se mi opravdu nechce a tak počkám jak celá situace dopadne. Pokud si mne všimne, nejspíš spokojeně zase usnu a pokud ne, taky dobře. Však se to vyřeší nějak samo, v přítmí školní knihovny mám uklidňující vliv na každého, takže jsem značně sebejistý.  No to s čím má sebedůvěra nemohla počítat byl nepříjemně silný vítr a jak jsem se naklonil až příliš, židle vypověděla službu a kus od neznámé to pěkně bouchlo až knihy padaly ze stolu na všechny strany.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Aela Tanguy
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 26. 08. 14
Location : Brno

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Fri Sep 19, 2014 6:12 pm

„Patnáct metrů od čtečky mikrofiší se jednačtyřicetiletý Thompson Boyd přisunul k dívce o něco blíže.
Přetáhl si lem pletené čepice před obličej, upravil výřezy pro oči a otevřel válec revolveru, aby měl jistotu, že má ve všech komorách náboje. Už sice zbraň jednou kontroloval, ale v této branži si člověk nikdy nemůže být ničím jistý. Zastrčil si revolver do kapsy a vysunul ze štěrbiny vystřižené do podšívky tmavého kabátu krátkou dřevěnou tyč.
Nacházel se v expozici dobových kostýmů mezi…“

Stránka se zavlnila a tak ji rychle přichytila ukazováčkem, aby se jí nepřevrátila a neztratila tak řádek, na kterém právě četla. Znovu se ponořila do čtení:
„…mezi řadami knih, které ho dělily od stolků se čtečkami mikrofiší. Přitiskl si prsty v gumových rukavicích na oči, které ho dnes ráno mimořádně ostře pálily, a zamžoural bolestí.
Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe a ujistil se, zda je sál opravdu prázdný.
Thompson rychle nakoukl za dlouhou řadu regálů a viděl, že dívka stále civí do čtečky mikrofiší. Její ruce jako y se během četby nervózně zatínaly v pěst a opět rozevíraly.
Vyrazil kupředu.
Dva a půl metru, dva metry…
Thompson se zastavil a tiše položil tašku se znásilňovacími pomůckami na regál. Uchopil oběma rukama nalakovanou tyč z dubového dřeva a přistoupil k dívce.
Ta byla zcela ponořená do textu, který upřeně četla a vůbec přitom nevnímala, že na vzdálenost natažené ruky za ní stojí útočník. Thompson se rozpřáhl a vší silou udeřil do dívčiny čepice.
Prásk…“

Byla zrovna uprostřed napínavého úseku, když v tom se kousek od ní ozvala hlasitá rána. Vykřikla a doslova naskočila z křesílka. Stála na nohou a knížka jí ležela u nohou, kam spadla. Rozhlížela se kolem sebe a hledala zdroj toho hluku.
Všimla si, jak v jedné části padají knížky k zemi. Vydala se tím směrem úplně naštvaná. Ten nepříjemný vítr, který jí chtěl otočit stránky už byl jen malá potíž.
Našla zdoj onoho hluku - mezi knihami ležel nějaký člověk. Sehnula se s tím, že mu jakože pomůže. Chytila ho za mikinu u ramene a tahala ho nahoru. Než si stačil stoupnout, přistála mu na obličeji její pěst se slovy: „Nikdy to neopakuj!“ Lízátko stiskla zuby za špilek a slova jen sykla. Pustila ho a potlačila výkřik bolesti, který se jí dral na rty. Ruku si schovala do kapsy, aby s ní nezačala třást, protože ji bolela. Nebylo to, jako ve škole, kde bila opléskanější kluky, takže její pěst narazila do měkkého.
.
Úryvek: Dvanáctá karta, Jeffery Deaver
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raymond Chastel
Žák vyššího stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 16
Join date : 21. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Fri Sep 19, 2014 6:49 pm

Zpod knih i stolu se nejdřív rozpačitě ozvalo: "ja...ja...jaj...", načež se pohnula ruka, která patřila postiženému tou katastrofou, tudíž mě a odhrnula z obličeje jednu rozevřenou knihu. Mé oči padly na záložku, která obsahovala pravidla knihovny.

"Hmm... to je ale...." V tom se zde objeví někdo další a začne mě tahat na nohy, překvapeně se na tu drobnou dívku podívám, udivuje mě jakou má páru a zrovna se chci omluvit za vyrušení a snad i poděkovat, když dostanu pořádnou pecku do obličeje. No tohle vždycky tak trochu překvapí, zvlášť v této situaci a tak trochu heknu a ztratím znovu těžce nabytou rovnováhu a nedobrovolně se vydám volným pádem opět nedobrovolně na zem. Zamrkám a rukou si překvapeně přejíždím po tváři, vypadám tak trochu praštěně, což se dá jistě pochopit. V mé hlavě se však vše odehraje ještě jednou a já si opakuji detaily.

"...sakra ta rychlost... a rána..." Zní to spíš uznale, než vyčítavě. Po chvíli se posadím a opřu se rukou o desku stolu, kde shodím pár knih, ale konečně se dostanu opět na nohy. Teď když stojím, si připadám trochu líp. Začnu si dívku lépe prohlížet, její rebelský i roztomilý vzhled mě jednoduše okouzlí. Všechno na ní je tak živé, ta nespoutaná energie a pak její oči, prozrazují na ní přirozenou chytrost. Což mě bezděky donutí o krok ustoupit, přesto se nakonec rozhodnu zeptat.

"Možná jsem si to zasloužil, ale zajímalo by mě, kdo jsi...?" Pro jistotu se lehce připraví a vezme na obranu do ruky hřbet nejbližší knihy. Vlastně rovnou bichle, kterou nastaví až moc hraně proti ní, jakoby se už dopředu bránil či nabízel místo k úderu její drobné pěsti. Možná vypadá tak trochu jako zbabělec, ale chytrá holka jako ona jistě rychle pochopí, že tak pouze chce vypadat. Protože ta rána ho nevyřadila a celkově to k němu prostě nesedí, když ho vlastně nezná.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Deus ex Machina
NPC Francie
avatar

Poèet pøíspìvkù : 19
Join date : 08. 09. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Sat Sep 20, 2014 8:44 am


Knihovnice, zvaná některými "výřečnějšími" studenty také Megera sem v tuto dobu opravdu nechodila. Málo kdo si ale vzpomněl, že tuto knihovnu nevede sama.
Nebylo ani divu. Její manžel ani náhodou nelpěl tolik na pořádku jako ona. On to dělal čistě jen z lásky ke knihám. Dokud ho ostatní nechali na pokoji někde v útrobách knihovny spolu s objekty jeho vášně, neměl důvod se nějak plést mezi skupiny výrostků, které se tady čas od času vynořily, když dostaly nějaký skupinový úkol.
Tohle byl ale stěží ten případ. Byl zrovna v té nejlepší části Vojny a mír - kterou si před dvěma dny rozhodl přece jen znovu přečíst, když se mu stránky v knize začaly divoce přetáčet jedna přes druhou.
Otráveně se zvedl a vydal se najít příčinu této nelibé události. Nedaleko jednoho okna se nacházely dvě děti a přímo v něm třetí, trochu starší výrostek. Stařec si unaveně povzdechl a přejel všechny tři pohledem.
"Mládeži, plašíte mi tu knihy!" prohlásil nepříliš ostrým, ale důrazným tónem,. Chvíli počkal, jestli se dočká nějaké reakce a pak bokem dodal.
"A jestli tu budete ještě chvíli vokounět, tak bude plašit pan Tanguy, že ste nebyli na zahájení a to by nebylo pěkný."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Aela Tanguy
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 34
Join date : 26. 08. 14
Location : Brno

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Sun Sep 21, 2014 8:26 am

Ruku v kapse sevřela. Nedivila by se, kdyby její klouby natekly. S potěšením se dívala, jak znovu zalezl mezi knihy, které sám shodil. Levou rukou si vytáhla lízátko a zkoumala, kolik jí toho ještě zbývá. Nedívala se přímo na něj, jen ho koutkem oka sledovala, kdyby mu měla ještě jednu vrazit pro pořádek. Vrátila lízátko zpátky do pusy.
Začal se zvedat a rovnou si vzal nějakou knihu do ruky. Kdyby na něj nebyla naštvaná, tak by se i pousmála. Přemýšlela, jestli by bylo jiné pěstí vrazit do knihy místo do člověka. V duchu zakroutila hlavou. Kdyby měla nějak poničit knihu, tak by se v zrcadle nepoznal, i kdyby za to měla vysolit pořádný trest od knihovnice, za hluk způsobený tady, nebo od otce, za bití jeho svěřenců. Vlastně jí to bylo jedno.
Rozhodně mu neodpověděla a už už se chystala otočit, vzít si knihu a najít si tišší místo pro čtení, když v tom k nim přišel manžel knihovnice.
„To nejste sám, pane. Tady ten,“ ukázala prstem na Raymonda, „by měl dostat zákaz chodit do knihovny!“ pravila naštvaně. S těmito lidmi pak tiché knihovny ztrácely své kouzlo.
Vlasy na zátylku se jí naježily, když zmínil jméno otce. Rychle se otočila. „Omlouvám se, pane,“ omluvila se, sebrala svoji knihu a rychle utíkala z knihovny.
(Přesun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Raymond Chastel
Žák vyššího stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 16
Join date : 21. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Sun Sep 21, 2014 2:25 pm

Všechno to pokračovalo tak rychle, ztěžka si povzdechl a rukou si pěkně setřel z obličeje trochu potu. Když se zde objevil stařík knihovník, přátelsky se na něho usmál. Počkal v klidu až domluví a jako reakci, kterou jistě očekával se omluvil.

"Nejspíš se tomu nevyhnu, ale budu se Vám muset omluvit. Opravdu jsem nechtěl pádem způsobit tolik hluku, ale mám dojem že tu někdo zneužil své schopnosti..."

Obratně se omluví i vykroutí a když se stařík zmíní o zahájení, zatváří se opravdu unaveně. Doufal, že to zahájení prostě zde prospí, určitě o nic nového nepůjde a nikdo si ho nevšimne. Jenže nyní zde hrálo příliš moc proměnných, proto jen krátce přikývl a pozoroval mizející záda dívky.

"Půjdu tam..." Nebylo nutné dodat zkrátka nic víc. Jednoduše zastrčil ruce do kapsy a líně se vydal za dívkou na zahájení.

//PRESUN
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Eddie Lacy
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 25
Join date : 02. 09. 14

PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   Fri Oct 10, 2014 1:41 pm

Po tom, čo sa tu stalo ja som sa nevybral vchodom preč ale preskočil som oknom a dopadol som na nohy. Normálne by ma asi s toho nohy poriadne boleli ale ja už som dokázal niečo také urobiť bez nejakých väčších následkov. Tak, kam teraz? Trápila ma teraz takáto otázka, lebo som vážne nevedel, čo teraz. Asi bude najlepšie, ak pôjdem trénovať, predsa len som sa aj tak potreboval zlepšovať, takže som vykročil na miesto, kde sa niečo také dá sprovozniť. Viem, že budem mať problémy, ak opustím tento štát ale ja mám takú chuť zistiť, čo sa deje aj inde ... Moje myšlienky neboli rovno najmiestnejšie ale táto myšlienka ma ťažila už pomerne dlho ale našťastie zatiaľ som jej stále odolával.
(presun)
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Knihovna   

Návrat nahoru Goto down
 
Knihovna
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
 :: Hra :: Murim :: Herní Místnosti :: Francie :: Serpent École-
Přejdi na: