Po pár hodinách cesty z Paříže jsem konečně dorazila až sem. Pohlédla jsem na Foxy, která se mi obmotala kolem krku, musela jsem se pousmát. Zhluboka jsem se nadechla a pak opět vydechla. Pohlédla jsem na svůj mobil. Žádný signál, nečekaně. Ušklíbla jsem se s úsměvem. Aspoň mi táta nebude pořád volat. Doufala jsem, že alespoň tohoto on nebude schopný. Projela jsem obloukem před vstupem do školy a pohlédla na okolí okolo mě. "Tak, další rok v tomto...vězení, které otec a spoustu dalších nazývají školou. Tse." Pousmála jsem se. Ve skutečnosti jsem tu měla docela ráda.
Přesun