Pokoj 325 - Griška

Jojo, ledík je super věc... přitakám na Ivanovu myšlenku a vstanu. Dáš si taky něco? Než odpoví, odeberu se do kuchyňského kouta a z batohu vytáhnu několik pytlíků instantních těstovin. Voda do hrnce, nechat vařit, přidat chemii a tak dál, všichni to známe.

"Niet." Odvětil jsem, když se zeptal, jestli taky něco nechci.
Když jsem viděl, co začal "vařit", byl jsem rád, že jsem odmítl. "Měl by si jíst maso a né tydle.... věci..." Řekl jsem značně pochybovačně.

Charašo... přikývnu a v rychlosti si udělám jídlo. Rád bych si dal maso, bohužel jsem ho však všechno snědl cestou sem. Tohle je to jediné, co mi zbylo ze zásob na cestu. Budu si muset dojít nakoupit... připustím a usednu zpět do křesla s kouřící miskou chemie.

"V tom případě se na večeři stav u mě. Já mám vždycky masa hojně."
Při zmíňce o mase Tesák pochopitelně zbystřil, nastražil uši a mlsně se olíznul. Měl jsem toho chlupáče rád, ale krmit ho, to byl vždycky problém...
"Neboj, v noci vyrazíme... Taky už potřebuju." Tato slova tygra trochu zklidnili, sklopil uši a položil si hlavu na zem.

Rychle do sebe vpravím obsah misky, uklidím nádobí a vezmu si z věšáku opasek s shashkou. Tak jo, myslím že můžem jít na to. A mimochodem, jestli se chystáte na lov, můžu se klidně přidat, víš jak se kamarádím s lukem... 

Podezřívavě jsem si změřil Tarase pohledem. "Jestli Tesákovi vyplašíš večeři, bude chtít sníst tebe... a já z něj nechci mít mražený kotlety."
Vyznělo to spíš jen jako upozornění, že by se měl přidat jen pokud se na to opravdu cítí.
"Tak co, teď se vrhnem na ten tréning?"

Neboj se, nebude to poprvé ani naposledy, co si půjdu lovit véču ven.... uklidním Ivana a na Tesáka se smířlivě podívám. No jistě, jdeme na to. Odpočívat můžem v truhle... 

"Jak je libo!" Řekl jsem s úsměvem, vstal jsem a Tesák mě následoval, ale poněkud opatrněji, nechtěl, aby mu Zahra zaťala spáry do kůže.
"Vem si zbraně, pokud se mnou nechceš měřit síly holejma rukama. Dneska bych to viděl na protažení, zahřejem se lehkým sparringem a pak si dáme do těla. Myslím že dneska těch dvě stě kilo uzvednu."
Můj osobní rekord s Chi síly byl sto šedesát pět kilo na banch, bez ní to bylo nějakých pouhých devadesát pět, což zvládnul průměrnej středoškolák, co zašel dvakrát tejdně do posilovny.
Oba jsme věděli, že na těch dvě stě nemám, ale říkal jsem to vždycky.
Vyrazil jsem ven ze dveří a Tesák šel za mnou. "Sejdem se venku, tam budeš mít sice výhodu, ale přece tě nenechám nám zmrazit tělocvičnu."
Vyšel jsem ven a po cestě už jsem si začal protahovat ruce a kolena zvedat vysoko k hrudníku.

(přesun)

Jako bych někdy vycházel beze zbraně... utrousím k němu a vezmu si vše potřebné. Pak vyrazím rovnou za ním a taky se cestou začnu protahovat.

//přesun