PříjemFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Domek rodiny O´Connerů

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4
AutorZpráva
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 18, 2014 9:01 pm

Hodila jsem na něj takový pohled, ze kterého jasně vyplynulo, že jeho odpověď zněla hodně, ale hodně naivně. Stejně jsem to ale nevydržela a usmála se, protože mě tohle prostě bavilo. Jako zaměstnaná matka jsem si jen málokdy dovolila chovat se lehkovážně, ale Abi spala a práce byla daleko, takže no problem! "Hmmm fajn. Pokud vyhraju, budeš celý den dělat to, co dělám obvykle já. Vařit, žehlit, uklízet a já si budu užívat tvého snového života." zazubila jsem se vesele.
Jeho další otázka mě pobavila. Na podobné téma jsme se bavili jen výjimečně. Pokývala jsem hlavu, chvíli přemýšlela a pak vypila panáka, jako bych si chtěla dodat odvahu. No, možná jsem nebyla tak daleko od pravdy. Nejprve jsem se usmála, to při té druhé, roztomilé větě a políbila ho na tvář. Pak jsem se opřela a povzdychla si. "Nevím, jestli ti to musím připomínat, ale mám dvanáctiletou dceru. Chtěl by jsi ty snad holku, co má dítě..? Ale co, mám vás dva a zatím jsem spokojená." vlastně jsem si na podobné téma zakazovala myslet, protože jsem se bála toho, na co bych nakonec mohla přijít. Na hroucení a stání se troskou budu mít spoustu času až bude mít Andy nějakou hodnou, milou holku a Abi bude umět ovládat svou schopnost.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 18, 2014 9:17 pm

Ostal som ju sledovať úplne nehybne, je možné, že som nehol ani okom, ako som ju len ostal sledovať. Mal som jej ja čo dávať možnosť byť prvá! Povzdychol som si, na chvíľu sa zatváril nešťastne, ale nakoniec som sa len usmial a pokrútil hlavou. Sám som si za to mohol!
"No tak dobre. Keďže ma však nič nenapadá.. ak vyhrám, nechám si špeciálne želanie, ktoré využijem keď sa to bude najlepšie hodiť. A ty to vtedy spravíš, chceš či ne!" Vyhlásil som spokojne a predsa len som sa nakoniec natiahol po fľašku, aby som nám dolial kým Gi už odpovedala na moju zvedavú otázku. Vtisla mi ale aj pusu na líce, čomu som sa len pousmial. Bola síce staršia, ale často krát som videl potrebu chrániť ju. Každí chalan, čo okolo nej prechádzal bol vždy automaticky sledovaný mnou a ak sa okolo nej motal nebodaj dlhšie či častejšie, vždy som si o ňom aj zisťoval základné veci. To bolo teda na škole! Či by to však bolo aj teraz, keď sme už trošku starší.. no, nie som si istý, ale určite by som si dotyčného preveril! A to aj keby mi to zakázala.
"Gi.. mňa ako príklad sa pýtaš zle. Nie som zrovna typ, čo sa chce ešte usadiť, mať deti, pozývať rodinu na večere a oslavy a potom unavene vždy len a len v posteli zaspávať." Schválne som posledné slovo vo vete zvýraznil, načo som sa uškrnul a natiahol sa i po ľad, ktorý som jej hodil do pohára, zalial ho.. hm, ani presne neviem, čo sme to tu pili! a pohár podal jej.
"Ale myslím, že ak by si natrafila na správneho, bolo by mu jedno či máš alebo nemáš dcéru. A ak by mu to prekážalo, schytal by bombu a mohol by kráčať ďalej." Uškrnul som sa veselo, na poukázanie, aby som tomu dal aspoň trošku vážnosti, som si buchol päsťou o dlaň a následne sa sám natiahol po svoj pohárik.
"Ak si však spokojná; nepotrebuješ nikoho iného a tak podobne, som velice spokojný aj ja." Ukončil som, prikývol si na slová a pohárikom jej drnkol o ten jej, načo som si ho priložil k perám a hodil to do seba.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 18, 2014 9:42 pm

Všimla jsem si jeho krátkého zaváhání, což na mé tváři vyloudilo škodolibý úsměv. Ne, že by mě to až tak rozradostnilo, ale líbilo se mi, že jsme se k sobě chovali zase tak provokativně, jako když jsme byli o dost mladší. Tehdy jsme se sázeli o kde co. Chudák babička, byli jsme pěkní sígři. Vcelku mě dostala i jeho část sázky, protože to byla poněkud výzva, ale nakonec jsem kývla hlavou. "Dobře, platí." dodala jsem vážně. Pro jednou jsem doufala, že Abi se ode mě a od Andyho naučila i "to špatné".
Nakonec jsem se ale rozesmála. "Jo, to jsem si v patnácti říkala taky." možná to vyznělo špatně, ale nikdy jsem nelitovala. Abi pro mě znamenala zlom v mém bezcílném, nezřízeném životě. To díky ní jsem byla teď tady a ne někde pod mostem. Navíc to určitě prospělo i Andymu. Stal se zodpovědnějším.
Vzala jsem si skleničku, poděkovala mu kývnutím hlavou a pousmála se. Bylo fajn, když se mě tak zastával, třebaže jsem byla starší než on. Vlastně jsem to brala jako nejhezčí projev jeho vztahu ke mě. "Díky za tu naději. Třeba to jednou vyjde." zazubila jsem se a opřela se o jeho rameno.
"Co ty..? Jak jsi dospěl k tomu, že chceš normální holku..? Myslela jsem, že ti to lépe vyhovuje tak, jak to je.." byla jsem zvědavá, proč najednou změnil názor, zkrátka co ho k tomu vedlo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 18, 2014 10:34 pm

Už znova prázdny pohár som vrátil na stôl, to isté spravil aj s tým jej akonáhle dopila, načo som len obe ruky obkrútil okolo jej ramien a zároveň si ju z ramena trošku posunul viac k hrudi. Proste akoby si ľahla trupom na mňa, ak som ju chcel totiž objať, mohlo to fungovať -bez tlačenia- len takto! Spokojne som vydýchol, ostal sa usmievať a len kukať niekde pred nás. Stávka bola uzavretá, už niekoľkokrát som počul jej smiech, videl jej úsmev, takže som mal znova splnené to, čo sa odo mňa nepriamo patrí. Bola unavená a otrávená, takže bolo mojou úlohou ju dostať do práve takejto nálady. A to mi vyšlo! Muhehe!
"No.. ja sám ani neviem. Keď sa rozprávam s tebou.. je to také príjemné, zaujímavé. Ale keď chcem rozprávať o niečom normálnom pri tých, ktoré som doposiaľ stretával.. no.. proste hrôza-strach. Potom, že s nimi človek pomaly nerobí nič iné!" Priblblo som sa uškrnul a radšej nad tým zakrútil hlavou. Poriadne som ani netušil, čo chcem, prečo či kedy alebo kde. A čo bolo najlepšie - doteraz som to absolútne nemusel riešiť. Ale postupom času mi to čoraz viac začalo vadiť, až sme sa dostali k dnešku a k mojim dnešným pochybám, ktoré ma už pomaly aj odrádzali od chodenia na podobné párty. Na druhú stranu ma tam však naopak furt lákal fakt, že som bol ešte dosť mladý a chcel som si užívať. A ak si už ja užívam, je to vo veľkom!
"Možno aj vyhovuje. Nemám starosti, nervy, nemusím míňať peniaze za večery, šperky, v posteli sa s nikým netlačím a nebijem o miesto, nedelím sa o jedlo.." Začal som menovať aj keď asi bolo nám obom zase jasné, že si len robím srandu. Tieto.. no, hádam aj maličkosti boli fakt tak malé oproti pozitívnym vlastnostiam vzťahu, že sa to až strácalo! Teda, až na prípadné hádky a starosti kvôli žiarlivosti a podobne.. na to by som teda ozaj nervy asi nemal!
"Ak to však náhodou tebe vyjde a objavím sa na nete.. fakt sa obávam, čo mi sem Abi pozve.. ešte aby sme sa nemuseli sťahovať." Poznamenal som potichšie, s hraným strachom, ktorý sa vyparil hneď po momente ako som sa začal potichu smiať. Nakoniec som ale zaklonil hlavu, pohodlne sa uvoľnil a hlavu si oprel z časti o tú jej, privrúc od spokojnosti oči. Z tohto pocitu mi napadlo, že je to stokrát lepšie než sa opíjať niekde vonku, no ale.. keby sa toto opakuje denne, nebolo by to také špeciálne-milé a to všetko!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 18, 2014 11:45 pm

S rozběhem jsem došla domů. To, abych vylézala po římse do okna jsem vážně nehodlala, zvlášť když jsem na sobě měla nový kabát, ne. Vyzala jsem si klíče z pod rohožky, odemčela si dveře, pověsila kabát na věšák a jako by nic jsem došla do kuchyně, kde jsem viděla mámu a strýčka s pohárkami od nějakého pití, nijak mi to nevadilo, jen jsem se na ně nadšeně usmála. Byla jsem ráda za to, že konečně měli svůj klid, stejně jako jsem ho potřebovala i já. Byli vážně roztomilí. Ve svém bločku jsem měla spoustu písniček, i když...nebyla jsem si jistá, jestli zrovna teď byl ten správný čas na zpěv, ale...nevím, v podvědomí jsem o tom přemýšlela a stejně, blížilo se už ráno a oni byli určitě přiopilý a zpívat to Argymu jsem nechtěla, ten toho měl až příliš chudáček. I přes to slušnost nedala, přešla jsem na místě-znovu-a koukla se na ně dva. "Ummm...jste opilí?" Fakt jsem se nudila a zpívat opilým by nebyl zrovna nejlepší nápad, vůbec by nevěděli o co go. Navíc...tuto písničku 100% zazpívám na svatbě jednoho z nich! Muhahahaha! Ne vážně, občas jsem byla hrozně otravné dítě, smutné na tom bylo to, že jsem si to sama uvědomovala. Hmm...jsem na tom špatně, ale vždycky to můžu svést na pubertu, že jo. Usmála jsem se sama pro sebe v podvědomí a čekala na reakci těch dvou. Kdo ví, jestli byli schopni plně vnímat vůbec to, že na ně melu. Jestli budou fakt opilí, vytasím mobil, natočím je, dám to na youtube a do konce života nebudu muset pracovat, protože by to video mělo milion odběratelů a lajků, že by mě to možná i uživilo. Hmm...plán do budoucna? Haháááá, miluju internet. Takže plán do budoucna byl na světě...čapnout ty dva někdy totálně opilý a zveřejnit video, za který mi dají peníze...muhehe, trošku podlé.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Oct 19, 2014 7:38 pm

Spokojeně jsem se k němu stulila a přivřela oči. Příjemný klid a ta sourozenecká pohoda mi vlévali do žil ztracenou energii. Moc jsem o tom nepřemýšlela, no faktem zůstávalo, že s Abi a Andym jsem byla prostě šťastná a to mě povzbuzovalo a motivovalo ve všem, co jsem kdy dělala nebo jen dělat chtěla. Byl to cíl, plán udělat všechno pro to, aby oni dva byli spokojení a tím pádem aby nic ke štěstí nechybělo zase mě.
Pousmála jsem se, když mi zdělil svůj důvod. Dospíval a bylo to více než patrné. "Nemůžeš se divit.. chytrá holka s tebou po pár panácích do postele nevleze. Teda.. většina z nich." zazubila jsem se. Že bych s ním probírala dopodrobna jeho vztahy, to zase ne. Třebaže mě to někdy zajímalo, nechávala jsem mu jeho díl soukromí a v těchto záležitostech jsem se nehrabala. Přesto jsem doufala, že kdyby měl nějakou vážnější známost, vzal by ji k nám alespoň ukázat. Zatím jsme ovšem tu čest neměli, což ale, jak se zdá, nejspíš čas změní.
Zasmála jsem se všem těm "proti", která si dokázal najít, i když mi bylo jasné, že je myslí  ze srandy. "Jak já se těším na to, až si nějakou najdeš a budeš pro ní dělat první poslední. Zlomyslně se ti budu šklebit za rohem." upozornila jsem ho s ironickým úšklebkem, no muselo mu být jasné, že kdyby si sem opravdu někoho přivedl, všechno by bylo uspořádáno a vycíděno, jako bychom byli rodinka z časopisu. Alespoň něco jsem od své babičky pochytila.
Nakonec jsem se jen zlomyslně ušklíbla a zvedla k němu pohled. "Myslíš, že se stane něco jako že ti najde blondýnu, míry 90-60-90 a nakonec sem přijde náš školník?" snažila jsem se tvářit vážně ale při představě toho pupkatého děduly jsem se musela smát.
Najednou kolem prošla Abi. Nejprve jsem to vnímala jako by naprosto v normálu, teprve když se vrátila a zeptala se, zda jsme opilí, napadlo mě, že je něco špatně. Mrkla jsem na hodiny a hodila na ní všeříkající pohled. "Nejsme opilí ty trdlo.. a jak to, že nespíš?!"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Oct 19, 2014 8:32 pm

Pokýval som pomaly hlavou pri poznámke, že múdra by po niekoľkých panákoch so mnou nespala. Samozrejme, to bola dobrá vlastnosť. Ak by mal niekto vzťah, pohádali by sa a baba by sa šla niekde upokojiť do baru.. stačilo by pár pohárov a už by tu bola aj nevera! Ale ja som to ešte stále videl z trochu iného pohľadu a bral som to ako nevýhodu.
"Presne tak. Preto mám radšej tie druhé." Uškrnul som sa, zase priblblo ku danej téme a následne si len povzdychol. Fakt som sa obával toho, koho mi život hodí do cesty. Karmu som totiž nemal najlepšiu, takže.. to nemuselo skončiť dobre! A myslím, že mne by ani modlenie už nepomohlo. Hoc aj keby áno, aj tak som zastánca vlastných názorov, čiže by som sa nemodlil tak či tak.. Jeden problém za druhým! Usmial som sa, keď Gi pobavilo to moje menovanie mínusov normálneho vzťahu. Samozrejme, úsmev sa mi potiahol do úškrnu, keď na to reagovala zase slovne.
"To platí aj o tebe." Vyplazil som jazyk a provokačne ju šťuchol prstom do boku. Prečo? Lebo môžem! Popravde, fakt som si ale nevedel predstaviť, jak sa budem správať, keď sa náhodou do nejakej normálnej baby zamilujem. Predstavoval som si to tak, že sa budem chvíľu snažiť byť slušný, potom ma to prestane baviť, zistí moje druhé správanie, odmietne ma a skončím len s týždennou depkou, po ktorej sa zas vrátim ku chodeniu na rôzne párty..
"Jop, presne to si myslím!" So smiechom som odsúhlasil jej príklad školníka a aj som sa začal potichu smiať. Jednak pri predstave príchodu školníka, potom pri reálnej predstave stretávania školníka v škole, ktorý na mňa ani neviem prečo vždy zazerá, a potom aj pri predstave mojej možnej reakcie na to. Proste horor!
"Ak mi náhodou niekoho nájde cez net.. budem musieť od dotyčnej žiadať webku, aby sa mi ukázala. Inak nebudem mať záujem!" Vyhlásil som tento svoj skvelý nápad a spokojne sa ostal usmievať. Pravda, to by mi mohlo vyjsť len vtedy, keby mi o tom Abi povie hneď. Iné by bolo, keby ma s tým v deň stretnutia prekvapí hneď ráno.. to by bolo už blbšie! Keď okolo prešla Abi, len som ju mlčky sledoval a skôr čakal, čo spraví Gi keď si ju všimne. Otázku o tom, či sme opití som ignoroval, vnútri ma to trošku urážalo xD, keďže po takej troške sa opiť jednoducho nedá, aj keď je človek od narodenia abstinent! Ale to bolo aj tak jedno. Gi reagovala už hneď po momente a ja som ju len silnejšie objal, hlavu si jej položil na rameno, privrel oči a ostal som čakať, kým si to tu tí dvaja doriešia. Ja som zatiaľ oddychoval a rozmýšľal, kde všade by som mohol využiť výhru stávky, ak by som náhodou teda vyhral. A veru.. hneď mi napadlo veľa vecí, kde by sa mi to zišlo!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Oct 20, 2014 5:07 am

Zustala jsem stat na miste a i pres mámin dotaz jsem je stale premerovala pohledem. Nevim, jestli bych dokazala zjistit jejich pravy stav, ale verila jsem si. Byt opili snad neni tak tezke poznat, no ja nikdy opila nebyla, takze ani nevim, jejich hereckej vykon taky mohl byt vyssiho kalibru. "No ja...nemuzu spat, vlastne skoro vubec posledni dobou nespim, radsi si zpivam coz...vam ukazu stejne az zitra." Ano, posledni vetu jsem rekla hned co jsem videla strycka, jak mu klesla hlava. Opilej!!! Urcite byl opilej, me to bylo jasny. Prave proto jsem zaostrila na maminy oci tema svyma. Mela jsem je privrene, jako kdybych ji podezirala z nejake vrazdy...ummm..vlastne z opilectvi! Pri tom pohledu, kdy jsem se snazila vypadat vazne mi vsak cukali koutky, nedokazala jsem se tak tvarit dlouho. "Sliseli jste o ebole? Budou z nas zombici." Jop, rekla jsem to totalne mimo cokoliv co tu prave mohlo probihat, vystrel do tmy proste.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Fri Oct 24, 2014 6:42 pm

"A ony bezpochyby tebe.." dodala jsem maličko uštěpačně k tomu, že má radši ty slečny ne zrovna mravného vychování. No co, byl mladý a měl moře času se usadit, tak ať si to užívá. Já proti tomu nic neměla. Dokud ze mě neudělá tetičko, ať má třeba za den čtyři holky naráz. Nepochybovala jsem, že až jednou pozná "tu pravou", rád se na ten dosavadní život vykašle a zhodnotí své priority. Sama jsem to už jednou zažila. Nepatrně jsem se pousmála nad tou vzpomínkou.
Když mě tak provokačně, jak to měl ostatně ve stylu, ďobl do boku a ještě na mě vyplázl jazyk, nakrčila jsem nelibě nosík, ale usmála se. Ten kluk snad nikdy nedospěje. To má z toho, že tráví čas pořád jen s Abi a já ho vychovávat nemůžu.. asi by jsme mu fakt měli najít holku. Zamyšleně jsem naklonila hlavu na stranu. Co se tohoto týkalo, bála jsem se, že k té dané slečně budu mít nejspíš větší nároky než sám Andy. No co, byl to můj mladší bráška a já jsem měla spoustu aspektů, které by měla daná slečna splňovat, aby si ho zasloužila. Nakonec jsem jen zavrtěla hlavou a ušklíbla se. "Já už jsem svou reprodukční úlohu splnila a můžu v klidu umřít." ach ta zatracená ironie..
"Jo a jestli na nějakou takovou schůzku vážně půjdeš, dostaneš ode mě s sebou místo kytky pepřák." tentokrát jsem na něj jazyk vyplázla já. Kdepak, internet a jeho budoucí partnerka, tomu jsem nedávala pražádné naděje. To už bych snad radši nechala Abi, aby se ptala servírek.. No, potom, co si položil hlavu na mé rameno, jsem zavrhla i tuhle možnost. Mohl mít všechny špatné vlastnosti světa, dělat hlouposti a průšvihy a stejně bych ho měla pořád stejně ráda a chtěla pro něj jen to nejlepší.
Abi jsem zůstala sledovat s nakloněnou hlavou. Někdy jsem přemýšlela, jestli to dítě nemá víc osobností, byla schopná změnit své chování během pěti sekund bez mrknutí oka. Maličko jsem se zamračila, když mi oznámila, že v poslední době nemůže spát, protože by to mohlo ukazovat na nějaký problém. Přiznám se ale, že jsem to zapomněla ve chvíli, kdy téma hovoru otočila o 180 stupňů. Pousmála jsem se, protože při tom, co se z nás stane, jsem si vzpomněla na jedinou věc a byla jsem si jistá, že Andy myslí na to samé. Nakonec jsem k ní jen natáhla volnou ruku. "Pojď sem, ty zombíku potrhlá." láskyplně jsem se na ní usmála. Jo, i já někdy střídala nálady a teď jsem měla jednu z těch objímacích.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Oct 25, 2014 8:16 pm

V onom objatí a pri položení hlavy na sestrine rameno mi proste už prišlo nejak jedno všetko, vrátane jej malej provokácie. Bol som proste spokojný s týmto kľudom a zároveň som bol lenivý už čo i len dvihnúť hlavu. Takže som iba vydýchol a zavrel oči, snáď akoby som chcel zaspať, ale vnímal som okolie ešte stále na 100%. Napokon, pri Abi je zaspanie jedna z vecí, ktoré môžte spraviť fakt len so šťastím. Mňa však donútila otvoriť oči z úplne iného dôvodu. Stačilo mi len začuť to slovko "zombie", hneď som oči otvoril a s iskričkami mrkol na Gi. Jednak to bola telepatia, ale určite aj daná vec, na ktorej sme obaja tzv. fachčili. Hneď som sa máličko uškrnul a zas oči zavrel, pričom som so sebou len zavrtel a počúval ich ďalej. Čakal som, že ju Gi pošle do izby nech spí, či to dokáže alebo nie, ale zjavne som jej dopomohol k objímacej nálade, takže som mal aspoň ďalší dôvod na úsmev.
"Bacha na krk Gi.. je to len záblesk sekundy.." Zamumlal som jej potichu, keď Abi pobudla k sebe. Samozrejme som tým narážal na tú tému o zombie, o ktorej by sme sa my dvaja vedeli rozprávať aj do rána, ale aktuálne som tým aj túto tému, možno, ukončil, sám pre seba sa zasmial a pokračoval v oddychu. Zaujímalo by ma však, či chce ešte Gi piť alebo nie. Ja som totiž cítil, že mi už vyschýna, takže som začal premýšľať, či znova kúsok z fľašky nestiahnem. A nech aj v prítomnosti Abi, videla, že pijeme, takže som to už nemal prečo skrývať. Gi na tom bola možno inak, možno nie, to mi bolo jedno. Chcel som sa napiť! Teda, neskôr.. teraz som bol moc zaneprázdnený tým, že som nemusel nič robiť a len sa opierať o sestru. No napadlo mi, že je šťastie, že nás Abi nepočúvala. To by mohla začuť čosi o našej téme o tých babách, ktoré mi možno nejako bude zháňať.. a stávku si prehrať tým, že by som čosi spomenul, by som zrovna nechcel! Takže som len dúfal, že to ostane na osude a tiež že ma ten osud dovedie šťastne k mojej odmene, pre ktorú som síce stále nenašiel to najvhodnejšie využitie, ale ono by sa určite časom nejaké samo vytvorilo! Ostávalo mi teda len veriť..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Wed Oct 29, 2014 11:32 am

Máma byla očividně v objímací náladě, takže jsem se jen pohodlně usadila a koukala se z jednoho na toho druhého. Byl tu klid, zdálo se mi, že možná až moc velký klid. Co se týkalo zombie, je jasné, že jsem to myslela vážně! A strýček měl pro mámu hodně dobrou radu, teda až na to, že do krku spíš kousal upír, ale zombík by se asi taky dobře zakousnul. Hmm...zajímavé. Přemýšlet nad fantasy věcma mě vždy tak trošku dostávalo ,ale co už. Položila jsem si hlavu na mámino druhé rameno a podívala se na strop, kde svítil lustr. Trošku jsem se na něj zaměřila a trošku kolíbala hlavou a zároveň semnou to samé dělal i lustr. Trošku jsem se usmála a znovu se porozhlídla okolo. "Hmm...taky máte někdy ten pocit, že chcete něco strašně moc zničit? A dělat že to je nechtěně? Jakoby ztráta sebekontroly, víš co." Koukla jsme se na strýčka a pak na mámu. Jejich schopnost byla na mnohem vyšší urovni než ta má. "Co takto si zajít do lesa? Tam nikdo škody nepozná a navíc...můžeme si ulovit i véču!" Zazubila jsem se do široka a čekala na jejich reakci, u které jsem doufala, že bude kladná! xD
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    

Návrat nahoru Goto down
 
Domek rodiny O´Connerů
Návrat nahoru 
Strana 4 z 4Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
 :: Hra :: Murim :: Herní Místnosti :: Afrika :: Wolf Academy :: Koleje-
Přejdi na: