PříjemFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Domek rodiny O´Connerů

Goto down 
Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next
AutorZpráva
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Fri Sep 05, 2014 8:23 pm

Po cvrnknuti do nosu jsem nastavila svuj poker face, ale neudrzela jsem ho na moc dlouho. Po te co me objala jsem se usmala, vic spokojenejsi jsem nejspis byt ani nemohla. Jeji rada byla dobra, ale kdyz jsem sama sebou, ne vzdy to dopadne nejlepe. "Kdyz jsem sama sebou...um. Ok no...eh, na co mit kamarady. Vzdycky te preci muzou zradit, blba doba toto.." Povzdechla jsem si a koukla do okna. Opet jsem chvilku nad necim premyslela, ale byla to blbustka. "Nechce se mi do skoly." Rekla jsem zniceho nic, lehla jsem si a podlahu-ani nevim z jakeho duvodu, nejspis na naznak vzdoru-a odmitala vstat. Bylo to zvlastni, co jsem ted udelala, ale mela jsem proste chut si lehnout, no a co! "Co kdyz me nevezmou takovou jaka jsem. Ne kazdy ma rad, kdyz ma nekdo ve skole vyhody, jako ja."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sat Sep 06, 2014 12:39 pm

Bolo už asi vhodné sa po pár dňoch znova vrátiť domov. Veď mi začínali čoskoro i povinnosti, tak by to zrejme bolo hádam aj viac než len vhodné! Aj keď za mojím príchodom boli nepochybne i iné okolnosti, ako bolesť hlavy, hlad, smäd či to, že som akosi utratil všetko, čo som mal a podobné veci, no.. kľudne som mohol ostať pri tom, že som chcel byť pred povinnosťami už doma! Aj keď mne tieto mini-lži vždy neprešli, nakoľko moje predošlé aktivity boli vždy až moc viditeľné, no to už bola vec, ktorú som nikdy neriešil a snažil som sa to zakrývať za nevinný úsmev. Veď nič iné v pláne som nemal ani dnes! Dotiahol som sa lenivo ku vchodovým dverám, nehovoriac o tom, že som sa cestou skoro vykotil do stromčekov na záhrade, o ktoré sa sestra tak starala. Menšie zamotanie hlavy, nič vážne! Akonáhle som sa rukou oprel o dvere, druhou som začal šmátrať vo vrecku po kľúči. Každým jedným pohybom, ktorým som však vrecko prehľadal viac, sa mi z tváre vytrácal pokojný výraz. Do prčic.. snáď som ho zas nestratil.. to by bol už tretí za dva mesiace.. Rozpačito som zalovil rukou i do ostatných vreciek, no, bohužiaľ neúspešne. Zúfalo som sa poobzeral a skúsil šťastie, keď som len tak otočil kľučkou s úmyslom skúsiť, či náhodou nie je odomknuté, no veru, nebolo. Musel som teda dvere nechať dverami a začal som potichu kráčať ku oknu, ktorým som sa dostával dnu už i párkrát predtým. Nechcel som Abi ani Gi upozorňovať tým, že zazvoním. Už len to, ako som vyzeral - rozcuchaný, i špinavý, neupravený a tak podobne - vravelo viac než dosť o tom, ako som asi strávil posledné noci. A spánok to teda fakt nebol! Dostal som sa ku oknu do obývačky, ktoré bolo ako obyčajne pootvorené kvôli vetraniu. Nikdy ho sestra nezatvárala, možno ak len hlboko v noci a i to ma tým väčšinou poverila, čo som nakoniec koľkokrát aj nespravil. Využil som toho, že bola obývačka prázdna a skočil dnu, načo som sa rovno i prikrčil a začal sa dívať vôkol seba. Pripadal som si ako keby som bol lupič.. síce neviem, či by som mal začínať vlastným domom, ale každí niekde začína! Po tom, čo som si to tu obzrel, som sa pozrel dole. Moje zašpinené topánky práve vpúšťali špinu do čistého koberca či časti podlahy, presne som sa nedíval na to, na čom stojím, skôr mi šlo o to, prečo som sa nevyzul. Zanechať za sebou stopy.. pf, tak hlúpe! Okamžite som sa vyzul a topánky vzal do ruky, načo som sa opäť poobzeral a zároveň s tým začal po špičkách kráčať domom ku schodom. Pravda, musel som dbať na to, aby som sa schovával za gauč, roh steny, prípadne hádam aj kvetináč, ak bolo treba! Ako som si totiž uvedomil, Abi i Gi boli v kuchyni. Z istých uhlov na mňa bolo odtiaľ vidieť a to nebolo bohvie čo. Nakoniec som ale vystihol ten správny moment a vybehol hore schodmi, načo som sa stratil vo svojej izbe. Dvere som potichu privrel a okamžite sa hodil do postele, kde som unavene vydýchol. Na chvíľu som i zavrel oči, ale uvedomil som si, že mám ešte pár vecí, ktoré treba spraviť, čiže som aj znova vstal a prezliekol sa. Dal som si nejaké voľné veci na doma, upravil si strapaté vlasy, aj keď to moc nevyšlo a bolo to hádam len horšie a pretrel som si oči. Aj tak ťa odhalia behom momentu.. Mission Impossible ani nemusela byť! Poškrabal som sa na zátylku, načo som otvoril dvere a vyšiel zas von. Pomaličky som zliezol po schodoch dole, akoby nič som prešiel i do kuchyne, prešiel okolo Abi i Gi a len sa natiahol ku skrinke s pohármi. Jeden si vytiahol, prešiel ku drezu, nalial si doň vodu a pokojne si odpil, až v tom momente prehodiac pohľad na dve osôbky, ktoré sa nachádzali vedľa mňa, no zatiaľ som im akoby nedával vôbec nejakú pozornosť. No, prešiel som ich na prvý dojem otráveným pohľadom, načo som iba nadvihol obočie a zľahka sa rukou oprel o linku.
"To tu musíte hučať už od rána?" Zamrmlal som unudene, akoby nič, pričom som však bol touto vetou mimo skutočne viacerými smermi, ale to bol i zámer. Len som sa následne rovno aj podoprel zadkom o linku a s potlačeným úsmevom som ich obe sledoval, na prvý pohľad bez výrazu, len s ľahostajným, predstieraným pohľadom. V duchu som sa však radoval z toho, že ich po fakt dlhšej dobe znova vidím.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 7:18 pm

Pozorně jsem jí pozorovala a naslouchala každému jejímu slovu. Podmračeně jsem uvažovala, proč má moje vlastní dcera tak málo sebevědomí. "Zlato, nikdy nevzdávej něco, co jsi předtím alespoň nezkusila. Radši smutni po něčem, co jsi ztratila, než po tom co jsi nikdy neměla." tímhle heslem jsem se řídila od té doby, co jsem prvně viděla život v jejích krásných očích. Nakonec jsem se ale musela pousmát. Tu větu o škole říkala každý rok těsně před začátkem, a kdyby to letos opomněla, snad bych nemohla ani nastoupit.
Vstala jsem a sklonila se nad ní. "Ale, ale.. kdo jsi a co jsi udělala s mojí Ebi? Chytří lidé pochopí, že nepotřebuješ ani mě ani Andyho, protože všechno zvládneš sama." vzala jsem jí za ruce a zvedla jí na nohy tak lehce, jako by byla pírko. Jako by mi při tom pomáhali nějaké další ruce..
Právě v tu chvíli se uráčil přijít do pokoje Andy. Nemusela jsem se na něj ani dívat, nestrávila jsem tolik hodin po barech, abych teď nedokázala rozeznat specifickou vůni směsice tabáku, alkoholu a dámského parfému. Nepochybovala jsem, že se opravdu snažil, bohužel to stále bylo poněkud málo. Znovu jsem se usadila ke stolu a se stoickým klidem popíjela z hrnečku. Očima jsem sledovala každý jeho pohyb, zkušený jedinec by si totiž hned všiml, že je ve svém konání maličko nejistý. Ach, ta rovnováha..
"Promiň, vzbudili jsme tě..?" věnovala jsem mu líbezný úsměv. V duchu jsem přemýšlela nad různými způsoby, jak mu to opilecké ráno znepříjemnit.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 7:40 pm

Koutkem očka jsem se na mámu podívala a měla vlastně pravdu! Radši to zkusím a až pak budu trucovat, než abych to nezkusila. Divný pocit, i tak jsem po tomto nevstala a zůstala dál ležet. Když jsem její obličej uviděla nad svým a ona zase promluvila, hodila jsem na ní takovej menší uraženej výraz. V moment kdy mě zvedla jsem se tvářila stejně. "Tato Ebi je...no...egh...Fajn. Zvládnu všechno sama, jasný, osamostatnit se, cháááápu!" Pokývala jsem hlavou. Najednou sem došel strýček s totálním ignor modem. Jeho chůze byla celkem nestabilní a proto mi bylo všechno jasný. Nadzvedla jsem obočí, sedla si na linku a koukala střídavě na mámu a na strýčka, ke kterému jsem se zároveň trošku naklonila. "Vsadím stovku, že za pár minut se z ní stane čarodejnice, co se tě pokusí po ránu zničit." Samozřejmě, že jsem mu to pošeptala a pak se andělsky podívala na maminku. "Ach jo, tak fajn, dneska je fakt hezky hm? Nechcete mi pořídit nějakýho sourozence, bratrance, sestřenku, tetu, strejdu? Hmm? Co vy na to?" Mile jsem se na oba podívala a zároveň se trošku obávala této atmosféry, té tiché!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 7:57 pm

Prechádzal som v tomto momente už pohľadom z jednej na druhú, zas naspäť a tak dookola. Kratšie som sa pohľadom zasekol na Gi, ktorá mala celkom zbytočnú otázku, načo som rovno aj pozornosť prehodil ku Abi, ktorá sa ku mne naklonila. Mala stopercentnú pravdu, stačilo mi pozrieť sa na sestrin ľúbezný úsmev a mohol som už len hádať, čo si pripraví na moju ľahkú opicu, ktorú sa mi ale darilo potláčať celkom dobre! Nezainteresovaný by ani nemusel hneď zistiť, kde som bol a čo mi asi je! Ale naopak človek, čo ma už dobre poznal, to mohol prekuknúť aj keby prídem upravený jak do kostola. Nuž, nakoniec som vykúzlil menší úsmev, ktorý patril Abi a jej slovám, načo som pohár vody položil na linku za sebou.
"Samozrejme. Hučíte ako turbíny, pri vás je ťažké čo i len driemať." Pokrútil som hlavou, čo som síce asi nemal, nakoľko som pocítil slabšiu bolesť, ale našťastie sa to dalo ignorovať do takej miery, že by si nemuseli všimnúť problém ešte aj v tomto. Keď náhle Abi prehovorila a poznamenala svoje, nadvihol som obočie a trošku zarazene zaklipkal očami. Hneď som na ňu kukol, chvíľu ju sledoval, načo som sa pozrel aj ku Gi.
"Eh.. je niečo, o čom neviem?" Spýtal som sa zmätene, pretože.. "To sa dá chápať viacerými smermi.." Dodal som neisto, sledujúc teraz chvíľu len ségru. Bohvie, čo si tu spolu natárali! A tiež bohvie, prečo Abi zrazu napadlo, že chce ďalšieho rodinného príslušníka! Mne to bohato stačilo, dve osoby boli pre mňa akurát, nepotreboval som nejako.. no.. rozširovať toto číslo. Okrem toho, ak by šlo nebodaj o nejaké dieťa, nerád som sa staral a naopak deti sa nerady nechávali obstarávať mnou. Ktovie prečo..
"Nestačíme ti?" S pobaveným výrazom som sa otočil zase ku Abi a len tak potiahol párkrát obočím. Reakcie, ktoré smerovali ku sestre, som akoby aj rázom nechal tak a venoval sa téme ďalej, snáď aj radšej bez vysvetľovania..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 8:39 pm

S ignorací sobě vlastní jsem se natáhla pro ranní noviny a chvíli jimi znuděně listovala. Byl to skoro rituál, každé ráno projet stránkami, aniž bych nějak podrobněji zkoumala jejich obsah. Nejinak tomu bylo i dneska a tak jsem nakonec vstala a položila hrneček na obrovskou hromadu nádobí, vršící se po dřezu a části linky. Prohrábla jsem si rozcuchané vlasy a došla k názoru, že je na čase se trochu zkulturnit. Prošla jsem kolem těch dvou, co si šuškali něco nejspíš o mě, a zastavila se mezi dveřmi do obýváku.
"Trpí nízkým sebevědomím a bojí se, že ve škole nezapadne." odvětila jsem Andymu s lehkým úsměvem. "A taky nějak podezřele často mluví o plození dětí.. asi puberta." ušklíbla jsem se a definitivně se otočila k odchodu, ovšem ani za chůze jsem neopomněla na Andyho ještě promluvit.
"A mimochodem, bráško, ta hromada nádobí čeká jen na tebe. Stejně jako podlaha v obýváku." s těmi slovy jsem vyběhla, překvapivě aktivně, schody a zmizela ve svém pokoji, kde jsem na sebe natáhla zcela neorganizovaně čisté oblečení a zavítala taky do koupelny udělat ze sebe člověka. Nebo se o to alespoň pokusit..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 8:50 pm

Ti dva mě po ránu vážně bavili. Vždycky jsem doufala, že dojde k sourozenecké hádce, jenže mamča byla typ ignor moda a řešila to po svém, takže žádné vzrůšo zase nebylo. Spíš šok pro mě, když strýčkovy oznámila moje trable. "N-ne...počkej. Já nemá nízké sebevědomí, to ona jen tak říká, aby sis o mě myslel, že jsem nějaká posera, což není pravda, heheh..." Mávala jsem rukama do strany, aby mámu nebral tak vážně. Já nebyla žádnej srab! A jestli jo, on to vědět nemusel. Co se týkalo plození dětí...a puberty, na to jsem nemohla nic říct, než mámu při odchodu probodávat láskyplným pohledem. Samozřejmě, zaúkolovat strýčka...toto jsem čekala a hned po tom se mi rozzářil na tváři úsměv. "No...tak...víš co bych fakt, ale fakt nechtěla?" Trošku jsem se zasmála, ale pak jen slezla z linky a pomohla mu s tím nádobím. Měl toho celkem dost a já byla dobrá duše! "Máme nechce žádnýho partnera, ani další děti víš? Já bych k sobě někoho malého klidně vzala a jediný kdo tu může mít děti jsi ty takže...Za prvé mi dlužíš stovku, měla jsem pravdu a za druhé...Udělej mi sestřenku/bratrance, nebo mámě řeknu věci, který ani neví, že v noci děláš." Mezi tím co jsem to říkala jsem umývala nádobí a snažila se vypadat fakt hustě. Moje vyděračská část musela působit alespoň a něj. Přeci jen jsem věděla mnohem víc věcí, než bych vědět měla! A měl by si to rozmyslet dřív, než sem máma příjde.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 9:25 pm

Ségra mi prezradila stručne, o čom sa asi bavili. To o nízkom sebavedomí sa mi nechcelo ani veriť, pri mne sa chovala vždy tak, že som mal pocit, že jej toho sebavedomia pred pubertou ešte akurát stačí. Skôr som sa obával ešte toho, že tu nabehne namyslenosť a nie problém s tým, že bude mať sebavedomia málo! To sú mi veci.. Pokrútil som už opatrnejšie hlavou a doširoka sa usmial, keď mi následne ešte Gi prezradila tú druhú časť. No jo no.. určite som sa do nej rozumel viac, než do tej prvej. Aj keď tu som toho asi ja vedel práve toľko, že ešte mala čas, aby som jej niečo rozprával. Ségra by sa asi nepotešila, keby jej to tu začnem opisovať, vysvetľovať a ako to je mne vo zvyku, bez nejakých väčších servítok pred ústami. Hoc na druhú stranu.. Gi bola jej rodič! Také veci by mala už mať prebraté, keď už sa o to Abi zaujíma! Aj keď túto rolu by mal hrať asi otec, čím by sa karta obrátila asi zas na mňa, nakoľko Abi mala rodiča len ju. No, nešiel som radšej hovoriť nič, kým to nebolo priamo nutné. Na poznámku o kope.. čohosi, čo som mal asi umyť, som sa len otrávene obzrel a povzdychol si. No čo sa dá robiť.. aspoň ma, snáď, minú ďalšie veci. Nehovoriac o podlahe v obývačke, o ktorej som dúfal, že sa na ňu behom ďalších udalostí zabudne! Prešiel som teda ku drezu, vzal potrebné do rúk a začal unudene umývať. Našťastie som tu však mal i výpomoc! Síce až moc vydieravú, no nič, čo by som nezvládol!
"Čo také?" Nadvihol som zvedavo obočie, keď mi položila otázku a hneď na ňu i odpovedala. Moja otázka vlastne bola len z povinnosti, zo zvedavosti, to trdlo by si na ňu odpovedalo i tak samo. Vec, ktorú mi však prezradila, ma donútila zastaviť sa na chvíľu v pohybe a pretočiť na ňu jak hlavu, tak i rovno pohľad typu "vážne?".
"Veci, ktoré v noci robím.." Zamrmlal som si a otočil zas pohľad ku tanierom, ktoré som znova začal umývať. Pritom som tak letmo blúdil v pamäti a snažil sa prísť na to, čo som také robil, keď to Gi nevedela. O babách som mal pocit, že minimálne tušila. Veľakrát ma už snáď i stretla či zahliadla, ako si niekoho vodím do izby. Toho som sa teda báť nemusel. A pokiaľ šlo o vyžieranie chladničky.. to myslím, že jej tak isto vadiť nebude!
"Tuším, že ti to nevyjde. Budeš si musieť nájsť inú vyhrážku, lepšiu. Touto by si ma neprinútila si ani kúpiť mačku." Usúdil som nakoniec s úsmevom a na chvíľu si spravil prestávku - šlo predsa o drinu! Pf, to umývanie.. Hrozná vec..
"Navyše, neviem si nájsť ani len stabilný vzťah. Kým ti ja spravím príbuzného.. pfú, to si ešte počkáš." Poznamenal som už trochu racionálnejšie. No fakt, spraviť si dieťa s nejakou náhodnou babou, ktorá by potom odo mňa pýtala len alimenty.. už len to by mi chýbalo! To dieťa by som hádam aj ledva niekedy zazrel, môj životný štýl by na súde totiž nemusel hrať výhodnú vec. Nie, to proste nešlo. Aspoň nie teraz, možno tak o pár rokov. A to aj keby sám teraz chcem!
"Nemusíš sa báť. Tvoja mama je ešte mladá i krásna. Možno si niekoho čoskoro nájde a ani sa nenazdáš a budeš opatrovať brata alebo sestru." Prehovoril som ešte ku koncu a mrkol na Abi očkom, načo som sa zas vrátil k umývaniu. Neveril som tomu, že Gi ostane sama a iba s Abi do konca života. Skôr či neskôr sa tu nájde niekto ďalší, to bola jasná vec!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 9:54 pm

Jako obvykle jsem tomu v koupelně moc nedala, prostě klasická hygiena, vyčistit zuby, učesat se a šmitec. Nikdy jsem se moc nestarala, co si o mě kdo myslí, a nic na tom nezměnil žádný zásadní zvrat v mém životě. Neměla jsem v úmyslu s tím začínat, na to jsem byla až moc líná a ignorující. Měla jsem jiné hodnoty.
Nakonec jsem se rozhodla zkontrolovat ty dva dole, protože u nich jsem žila v neustálém strachu, že podpálí/vytopí/zboří dům, či alespoň některou jeho část a taky jsem chtěla nakrmit zbývající členy rodiny. Už na schodech jsem slyšela část jejich rozhovoru a pro sebe jsem se usmála. Byla to ta část o Andym a dětech. Nechtěla jsem mu křivdit, o Ebi se staral vždycky dobře a instinkt mi velel, že v případě nutnosti by se nejspíš zachoval zodpovědně, tak jako kdysi já, ale přece.. ta představa byla zábavná a děsivá zároveň. Tak trochu jsem byla ráda, že na to máme s bráškou stejný názor. Vyslechla jsem si ještě  tu poslední část o sobě, než jsem vešla do místnosti a s nechápavým pohledem přemýšlela, proč je voda po celé kuchyni. Já vím, za těch pár let jsem si už měla zvyknout. Zjevně jim ta práce přišla opravdu těžká, takže si dávali pauzu, zatím co já hledala něco přijatelného jako snídani pro ty tři vyžírky, co venku hlídali.
"Milá Ebi, dítě po Andym prosím tě nechtěj.." zazubila jsem se s pohledem upřeným právě na svého mladšího bratra. "A po mě taky ne. Jedno pěkně zlobivé mi stačí a jeden chlap, co věčně dělá nepořádek taky." vyplázla jsem na ní jazyk a šla ven nakrmit vlky. Jako obvykle leželi polomrtví ve stínu a odmítali cokoliv dělat. Typické..
Když jsem se vrátila do kuchyně, sedla jsem si na linku, zlozvyk celé rodiny, a obrátila se k nim. "Máte dneska něco v plánu?"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 10:09 pm

Koutkem oka jsem se na něj podívala, když přemýšlel, co asi dělá. Můj fígl byl v tom, že ani on sám to nevěděl, protože byl často totálně namol, za to jááá...JÁ toho věděla fakt hodně. "Víš milý strýčku...Já vím i věci, které ty sám možná nevíš." Mile a láskyplně jsem se na něj usmála a nádobí jsem dál utírala. Voda byla skoro všude. Slyšela jsem, že jde někdo po schodech a naštěstí mohla slyšet jen to téma děti. Co proti tomu všichni měli?! Já chtěla prostě někoho, s kým si budu hrát a nebude divný, když to udělá. Protože...se strýčkem jsem toho dělala sice spoustu, ale kdyby se někdy rozhodl házet vajíčka na školu, ohlížet se k jeho věku a místu by bylo asi dost divný a možná by mu objevili nějakou diagnozu. To chtělo plán! Strategii! STREJDOVU ŽENSKOU! "Máma mi jasně řekla, že nikoho nechce...Za to tobě najdu někoho fakt skvělýho, to mi teda věř! Vsadím stovku, že někoho takovýho najdu." Zlomyslně jsem se na něj podívala a když se máma objevila dole, hned jsem přešla do svého andělského módu. A zase...ona proti dalšímu členovy rodiny taky něco měla?! Prokoulila jsem oči a pak se musela jen usmát. "Máma se očividně bojí toho, jak by jsi dopadl." Musela jsme se začít smát, protože vidět strýčka s malým miminem bylo fakt vitpný. Jeho pohled nevědomí v mých představách byl k nezaplacení. Při maminčiné lichotce jsem se jen usmála a otřela další talíř, který jsem dala na místo, kam patří. "Nááhodou. Bráchu, nebo ségru bych ani tak nechtěla. Spíš toho bratrance, nebo sestřenku, to by bylo žůžo." Jo, byla jsem tak trošku zasněná, ale co na tom! Byla jsem dítě, já můžu! Jakmile šla nakrmit naše vlčí miláčky, vzpomněla jsem si, že bych s ním měla trénovat, ale to počká. Přeci jen spal, nebo spíš...po jídle spát půjde. Při maminčiné otázce jsem koukla na strýčka, který očividně nic v plánu neměl. Pohled jsem pak přenesla na mámu a usmála se. "Tak tento rozhodně ne, když vypadá, jako kdyby měl za pár minut umřít a...já taky ne." Mile jsem se usmála. "Slyšeli jste o tom, že se tu má pořádat bungee jumping? Není to skvělý?!"
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Sun Sep 07, 2014 10:33 pm

No, asi ma trochu dostala. Zabudol som zrejme zvážiť veci okolo mojich stavov, kedy som ani nevedel o sebe. Ale tiež som si aj bol istý, že som nerobil nič.. zvrátené. To by som hádam nejako zistil! Takže som sa znova len pokojne pousmial, aj keby Gi vlastne niečo vykecá, bratranca či sesternicu by jej to nedalo. Musela prísť na niečo iné. A veru aj prišla! V tej chvíli som akurát uložil ďalší tanier a rozhliadol sa po mláke, ktorú sme tu spravili. Ale tej som veľa pozornosti nedal, kukol som totiž na Abi a pobavene sa pousmial na jej ďalšom kroku. Jej slová o vsadení mi aspoň pripomenuli, že som sa dokonalo vyhol tej prvej stovke, ktorú som proti nej prehral, muhehe..
"No tak teda dobre. Môžeš mi niekoho takého nájsť, veľmi rád sa zoznámim." Prijal som túto jej stávku a v tom momente som sa aj hneď otočil ku Gi, ktorá si bez pochýb všimla mláku na zemi i linke. Len som na ňu hodil ospravedlňujúci úsmev a radšej sa zas otočil ku riadu, aby som doumýval posledné kúsky. To sa však ozvala znova Abi a mne vykúzlila vydesený a pobavený výraz zároveň. Predstava mňa samého, ako sa starám o dieťa.. um, ľahšie by bolo skrotiť býka! Určite by som s bábom dostal akurát svoju anti-talentovú chvíľku a pokazil by som ešte aj to, čo by sa pokaziť nedalo. Aj keď.. zvládlo to už mnoho osôb, o ktorých som pochyboval, že by to zvládli! Tak ktovie, možno deň-dva by som dal i ja.. možno. Z tejto strašnej predstavy ma vytrhli nakoniec slová ségry, ktorá sa vyhovorila na Abi i na mňa, že inak nepotrebuje ani ďalšie dieťa, ani chalana po boku. Presne ako som očakával. No čo už, mne sa už skončili časy, čo som jej dovádzal domov chalanov na zoznámenie a nakoniec ma vždy vykopla z domu aj s tým chalanom.. už som to musel nechať teda len na ňu. A možno Abi, ktovie. Gi sa nakoniec o chvíľu aj vrátila, pristavila sa pri linke, ako i ja s Abi a po otázke, či máme niečo v pláne, som len ostal ticho. Abi odpovedala totiž aj za mňa, takže som len prikývol hlavou a nadvihol zľahka obočie. Bungee Jumping.. meh.. predovšetkým som ostal dúfať, že na to nepôjdeme teraz. To by ma zničilo! A obsah tých niekoľko dní, ktoré som strávil.. ktovie čím! .. by bol rázom zo mňa vonku. Mohol som tam ísť nanajvýš ako divák. Dnes teda určite. Ktovie ako zajtra, bol som vždy za každú srandu, Bungee Jumping? To nebola žiadna výnimka.
"To aby sme doslova na to zajtra skočili a neskôr sa pôjdeme aj najesť.. hlavne nie naopak, inak to jedenie budeme musieť opakovať." Poznamenal som so smiechom a stočil sa na päte, pričom som sa pomaly vybral do obývačky. Nechcelo sa mi postávať v kuchyni, tak som dúfal, že prídu za mnou a posadia sa, ako aj ja. A kým teda pri mne neboli, uvoľnil som sa a zavrel oči. Menšia únava, no nič, čo by ma malo poslať do postele. Na spánok bude ešte veľa času, nebolo treba to preháňať!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 7:38 pm

"Tvoje máma se bojí oprávněně.." zabručela jsem směrem k Abi. "Pokud by byla ta slečna stejně zodpovědná jako náš Andy, vychováváme to dítě my dvě." pousmála jsem se. Docela mě i děsilo, že chce Abi hledat pro něj holku. Zatím se mi nezdál jako typ na dlouhodobý vztah,.. ale co já vím. Vlastně bych ho celkem ráda viděla šťastného a spokojeného, jak jsem to chtěla celý život. No rozhodně jsem na tu jejich sázku byla celkem zvědavá.
"Bungee jumping..? Dobře, ale vážně radši až zítra. Andy dneska zvládne tak nanejvýš telku." zazubila jsem se a následovala ho do obýváku s toustem od Abi v ruce. Rozhodla jsem se nad ním slitovat, přece jenom jsem tyhle stavy sama dobře znala, i když on vypadal celkem v pohodě. Zapadla jsem do sedačky vedle něj a opřela se o něj jako o polštář. "Nechceš..?" nabídla jsem mu toust, vědoma si skutečnosti, že nejspíš nejedl už několik dní, tedy pořádné jídlo - nepočítaje brambůrky, oříšky a tak podobně. Další starost navíc - domluvit svému bratrovy o životním stylu. Zabručela jsem si něco pro sebe a hodila to za hlavu. Jindy..
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 7:58 pm

Když souhlasil, nemohla jsem jinak než se tvářit ve stylu: "I'm BOSS." Doutírala jsem nádobí, které se tu válelo mokré a vyslechla si mámu. Musela jsem se usmát, protože měla fakt pravdu! Vychovala by to ona já zase...ve svým stylu výchovy. Naštěstí jsem neměla barbínky, kterým bych mohla stříhat vlasy,ale vsadím se, že by tak ty děti nejspíš taky dopadly! S povzdechem a zklamaným výrazem jsem je sledovala, jak se uvelebily na sedačce. Zamračila jsem se uraženě. Jo, jasný, sedět a koukat na telku a bungee jumping zítra. Hmm...když půjdu spát už teď...uteče mi dnešek rychlejc a tím pádem bude brzy zítřek?! Hned se mi jistým způsobem rozzářily očka. "Fááájn, telka...jááásný. Strejdo, ty by jsi fakt nemohl mít dítě...." Podotkla jsem pobaveně. Bylo ale skoro odpoledne a spát už teď by mě asi pohřbilo v noci, byla bych nočním tvorem! Když oba dva tak klidně seděli, otevřela jsem si mražák, ze kterého jsem vytáhla jednu skvělou zmrzku na tyčce! Muhehehe! Bingo! Zatvářila jsem se podle, skrčila se za linku a začala jíst. Je zabaví určitě televize a zmrzlina byla něco, za co by jeden položil klidně i život!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 8:18 pm

Len som sa uškrnul slovám, na ktorých by sa zhodlo asi veľa ľudí. To ohľadom výchovy. Mne dať dieťa.. to už by lepšie dopadlo, keby mi niekto povie, že mám dom na týždeň len pre seba. Teda, to by dopadlo zle len pre dom! Kým pri dieťati by následky zostali buď u mňa alebo práve u dieťaťa. A to hádam nechcel nik dopustiť.. vlastne, mne stačilo, že som to nechcel dopustiť ja. Stačil som sa už iba rozvaliť na gauči a o chvíľu sa i natiahnuť po ovládači, aby som si niečo pustil, hoc som pochyboval, že tam pôjde niečo normálne. Letmo som kukol na Gi, keď sa usadila pri mne a použila ma ako operadlo, načo som sa len slabšie pousmial a zas pretočil oči na moment ku telke, kým mi ku tvári nestrčila toust. Nadvihol som obočie.
"Len jedz, ja si neskôr niečo ukradnem z chladničky." Poznamenal som pobavene a zaklonil hlavu, čím som ju oprel tiež o sedačku a privrel som oči. Niečo tu však nesedelo. Abi nebolo ani vidieť, ani počuť. Iba poľahky som sa zamračil a hneď nato sa začal i dívať dookola, po izbe a i von z nej, kam som len dovidel. Nakoniec som sa pozrel na ségru a slabo do nej šťuchol prstom, aby som upozornil na to, že sa niečo deje alebo môže udiať.
"Dúfam, že mi nešla tú priateľku hľadať hneď." Zamrmlal som so smiechom a ešte raz sa letmo obzrel. Nedovidel som na ňu, čiže som to aj vzdal a nenechal si narušiť pohodu. Síce keby viem, že sa niekde za mojím chrbtom otvorila zmrzlina.. letel by som za ňou jak za neviem čím, ale to som bohužiaľ ani len netušil! A to prosím pekne, ak to raz zistím, rovno to i oplatím tým dvom! Takto predo mnou skrývať zmrzlinu.. pf.. veď ju v podstate nemám rád! Jo.. to je.. určite.. uveriteľné.. určite!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 9:00 pm

"Dost už o Andym a dětech, je to děsivé a já chci dneska spát!" zavelela jsem se smíchem. Rozhodně jsem nechtěla přemýšlet nad dětma - ani Andyho, ani nedej bože Abiinými. Nerada jsem přemýšlela nad budoucností. Jednou, až to přijde, budu o tom přemýšlet, ale ne teď. Spokojeně jsem se přivřela oči.
"Vezmi si něco pořádného, prosím tě.." vzdychla jsem skoro mateřsky. Občas jsem ho litovala, protože od doby, co se narodila Abi, jsem i na něj uplatňovala takové ty opatrovatelské věci, ale nedovedla jsem si pomoct. Vždycky to pro mě bude malej bráška, o kterého se musím starat.
Když do mě šťouchl prstem, otevřela jsem oči. "U ní je to docela dobře možné.." Můj alarm zase vyděšeně houkal, protože u Abi nebylo vhodné ztrácet pozornost. Mohla teď někde podpalovat dům, stejně jako krmit venku vlky. Třebaže jsem byla líná a rozhodně se mi nechtělo vstávat, překonala jsem se. Porozhlédla jsem se po pokoji, jestli se neschovává někde za křeslem a pak jsem se vrátila do kuchyně. Naklonila jsem se přes linku a vítězoslavně se usmála.
"Copak to tu máme..?" natáhla jsem se a zmrzlinku jsem jí sebrala. "Hmmm.." lízla jsem si a spokojeně jsem se usmála. "Děkuju." vyplázla jsem na ní jazyk a vrátila jsem se i se sladkostí do obýváku. Bylo mi jasné, že mě černovláska bude následovat.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 9:14 pm

Jak se zdálo, zabavili se u televize a já se jen vítězoslavně usmála a soustředila se jen a pouze na zmrzlinu. Vážně, byla úžasná, dokonalá, luxusní...prostě nepopsatelně výborná. Můj vítězoslavný pohled byl ale nejspíš předčasný, protože jsem zaklonila hlavu a nad sebou viděla mámu, která mi bez jakýchkoliv výčitek sebrala zmrzku rovnou z ruky. No toto! Vstala jsem a pořád byla jaksi v šoku, že to vážně udělala. Nejdřív se mi začaly v očích tvořit slzy, které ale zalezly hned po tom, co jsem se nadechla. Zaměstnat mě domácíma pracema bych ještě zvládla, ale že mi někdo vezme zmrzlinu?! I když maminku miluju, moc dobře věděla, že toto je doslovně TABU pro mou hodnou stránku, i kdyby to myslela ze srandy. Zmrzka na špélce je jednoduše moje! Než si stačila sednout, napustila jsem si do džbánu vodu s ledem. Jakmile si sedla, ze zadu na ní "omylem" celá voda stekla. "Slyšela jsem o jistém trendu zvaný Ice Bucket Challange...Je to celkem sranda." Zasmála jsem se. Jistým způsobem ten vztek co mě ovládat zmizel a místo něho přišel strach. Já teď totiž vážně polila mámu litrem vody s ledem. Je dost možné, že i strýček byl mokrý, ale tomu by to ani neuškodilo.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 9:45 pm

Podoprel som sa rukou o operadlo a zľahka sa nadvihol, aby som mohol vidieť na Gi, nakoľko vstala a začala Abi hľadať. To bol prvý bod, prečo som rovno nechcel mať ešte deti. Neustále byť v pozore, čo tí krpci zas vyvedú, čo rozbijú, ukradnú, zjedia, dajú niekomu zjesť.. proste hrozné! Pri takom režime by som si nedokázal ani len oddýchnuť. Občas som vlastne aj nechápal, ako to mohla Gi len tak zvládať, mne by sa už dávno zosypali nervy a to máme veľmi podobné povahy. Tentoraz som si však všimol, že Gi zjavne úspešne Abi našla, ba čo viac, vracala sa so zmrzlinou. Zbystril som zrak a len sestru prepaľoval pohľadom. A vraj nemáme zmrzku! Sám už ani neviem, koľko krát som sa na to predtým, no rozhodne to bolo veľa. A ona si sem prikráča so zmrzlinou?! To aby som pouvažoval nad pomst-.. Než by som si stihol čo i len pomyslieť nejakú zlomyseľnosť, Abi už dávno konala. Síce zbrklo, z nervov a hlúpo, pretože ju čakalo ešte čosi horšie, než keby tú zmrzlinu nechala, ale čo už.. spravila to. Obliala Gi litrom ľadovej vody v momente, ako si sadla a ja som len pohotovo stiahol telo od vlhka ďalej, nechcelo sa mi totiž ísť sa prezliecť, kdežé.. moc pohybu. Navyše, teraz obzvlášť som chcel zostať. Zameral som oči na sestre a neodpustil si široký úškrn. Dôvod, prečo nechcem deti, číslo dva. Sprav niečo proti nim - skončíš blbo! Natiahol som ruku ku sestre, odhrabol jej pár mokrých prameňov z tváre, načo som aj ruku stiahol k zmrzline, ktorú ostala pravdepodobne držať v ruke. Prstom som si z nej kúsok ukradol a spokojne si prst hneď aj oblízol. Pfe, bol som už rozhodnutý.. cez noc tu tak všetko prehľadám, že hádam nájdem aj to, čo nechcem! Teraz tu bol však priestor na môj škodoradostný úsmev na sestru, načo iba slabo vyčítavý pohľad na Abi.
"A ty sa divíš, že nechcem deti.." Pokrútil som hlavou, značne som si z tejto situácie nerobil veľkú hlavu. Pozrel som zas na sestru a ukázal prstom na zmrzlinu.
"Ak si to chceš vyriešiť, kľudne.. ja ti ju postrážim." Velice presvedčivé.. ehm, samozrejme som poukazoval na pochutinu v jej ruke, ktorú som už chcel postrážiť vlastným spôsobom, pretože som i tak tušil, že Abi čaká nejaký trest. Ak teda nebola Gi až taká láskavá, že by jej nevadila ľadová voda na tele. Nechcená ľadová voda. To som ale pochyboval, takú ľahostajnú výchovu by hádam nemala! To by to tu čoskoro vyzeralo nehorázne zle.. no, aspoň by som videl to, ako by vyzerala moja domácnosť, keby mám deti. Čo ma privádzalo rovno k tretiemu bodu, prečo si deti ešte nerobiť!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Mon Sep 08, 2014 10:18 pm

Jak jsem říkala, za těch pár let jsem už byla zvyklá, že pokud se Abi spustí z dohledu, skončí to špatně. Teď jsem za svou chybu zaplatila, byla jsem překvapená. Pomalu jsem se k ní otočila a chvíli na ní koukala, ale pak jsem se spokojeně usmála. Znamenalo to totiž, že teď mám důvod zase udělat něco já jí. Otočila jsem se k Andymu. "Vůbec se nedivím.. ale věř mi, má to i své světlé stránky." ukousla jsem si velký kus zmrzliny, poválela ho v ústech a spokojeně spolkla. "Na a hlídej." podala jsem mu zbytek s tím, že už ho nejspíš nikdy neuvidím, ale nevadilo mi to.
Pak jsem se otočila k Abi. "A pokud jde o tebe.." vyždímala jsem si vlasy a následně i tričko, přímo takhle v pokoji a usmála se na ní. "Máš pravdu.. je to celkem sranda." zlověstně jsem se usmála a následně vzala Abi do náruče. Nebylo to těžké, ne pro mě a mé schopnosti. Odnesla jsem jí zadními dveřmi až ven, prošla kolem záhonků mnou kvalitně pěstěných růží a skončila u bazénu. "Zkus to." usmála jsem se na malou a prostě jí hodila přímo do vody. Ne, že by byla studená.. ale proč ne.
Počkala jsem, až vyplave nad hladinu, pořád ještě jsem byla její matka a aby se utopila jsem nechtěla, a věnovala jí úsměv. "Tak jo, konec srandy - až uschneš, tak vytři tu louži v obýváku, za tu drzost mladá dámo." řekla jsem vážně. "A vyzkoušej to někdy na Andyho, zajímala by mě jeho reakce." spiklenecky jsem na ní mrkla a vrátila se do domu převléknout do suchého oblečení. Vážně jsme nebyli tak docela normální rodinka.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 3:30 pm

Jak se zdálo, strýček měl příliš moc práce se zmrzlinou a ani se mě nezastal, takže si tím vykopal jistým způsobem hrob. Mámina reakce...někdo by řekl, že to není normální. Ale popravdě, něco takového jsem i očekávala, nikdy jsem od ní nedostala nějaký výprask a proto jsem mohla být i v pohodě. Avšak...když mě vzala máma do náruče a někam táhla, nemohla jsem se ubránit vzdoru. "Neee, mami...maminko, pros-" Ani jsem tuto větu nestačila doříct a hned jsem skončila v bazénu. Instinktivně jsem se odrazila od dna a vyplavala na hladinu. Otřela si obličej a pohledem zpráskaného psa-v mém případě mokrého- jsem se podívala na mámu. "To je to nový oblečení, mami!" Ihned jsem upoznornila na toto, i když jí to nijak v tomto případě nezměkčilo a dostala jsem navíc další trest. Chtěla jsem být uražená, ale její spiklenecký pohled mě pobavil. Vylezla jsem z bazénu s mírně fialovými rty a drkotající se bradou. "Na něho stejně jednou dojde, neboj." Oplatila jsem jí stejný pohled a doběhla před dveře. Bohužel, voda ze mě ani nekapala, ale přímo tekla z oblečení a vzhledem k tomu že jsem byla na zahradě, jsem si dovolila svléknout do spodního prádla. Mokré oblečení jsem nechala přede dveřmi a utíkala se rychle utřít. Bohužel...nechápu z jakého důvodu, ale docela jsem spěchala. Vyběhla jsem schody, vydrbala si hlavu, abych měla vlasy alespoň vlhké, rychle na sebe hodila strejdovu mikinu, kraťásky a seběhla dolů i s mopem. Mikina mi byla samozřejmě větší, ale nevadí. Strejda si mohl zvyknout na to, že jeho mikiny mám obzvlášť v lásce! Rychle jsem utřela mokrou zem a vyčerpaně si sedla na gauč a s vražedným pohledem propalovala strejdu. "Mamiii?! Strejda kouřil trávu!" Byl to výmysl? Možná jo, možná ne, to jsem nemohla vědět, jestli to byla pravda, ale něco jsem si v rychlosti musela vymyslet. I když jsem na mu věnovala vražedný výraz, byla mi zima a proto mi nedělalo problém si o něho ohřát nohy. Vzala jsem si ovladač a přepla na jeden z kanálů, kde zrovna hrát Sherlock, kterého jsem měla taky v lásce. "Bože, ta voda byla ledová." Povzdechla jsem si a čekala až příjde máma a já se mohla jak dokonale zahřát, tak i pomlouvat strejdu! Jo! Vykopal si válečnou sekeru, když se mě nezastal ˘^˘.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 4:42 pm

Skončil som napokon v obývačke sám, Gi vzala Abi von, aby si to s ňou zrejme vybavila po svojom a mňa tu nechala. So zmrzlinou. Muhehe. S chuťou som sa do nej pustil a dá sa povedať, že zmizla skôr, než by som aj ja čakal. Zmrzlinu som nemal skutočne dlhý čas! A fakt, že tu zjavne nejaká bola a nevedel som o nej, ma určite viedla k tomu, aby som si čosi o tom u Gi zistil. Teraz som však bol spokojný a len si vylihoval na gauči, iba tak neprítomne sledujúc televízor. Ako vždy, šlo tam veľké.. nič, um.. Preto som aj hneď prehodil pohľad z televízora na Gi, ktorá sa vrátila ako prvá. Než by som však čokoľvek stihol, vybehla hore. Ako inak, prezliecť sa. Mokrá by tu asi nemala sedieť, mno.. Rovno som pretočil pohľad i na Abi, ktorá sa vrátila po chvíli a tiež vybehla rýchlo hore. Mlčky som si poklepával prstami po opierke a sledoval schodisko. Abi sa o chvíľu vrátila, v mojej mikine, podotýkam! Hneď aj chytila mop a začala upratovať mokrú stopu na zemi, ja som od nej len odtiahol pohľad, no stále bol v strehu. Bohvie, čo mala v pláne i proti mne! Po uprataní si sadla na gauč hneď vedľa mňa a ostala ma prepaľovať vražedným pohľadom. Tse, bolo ťažké sa jej zavďačiť! Jo, to by sa dalo brať asi aj ako štvrtý bod, prečo by som deti nechcel.. bohvie, koľko ma ich ešte vôbec napadne! Po tom, čo oznámila novinu s trávou, som len podvihol obočie a krátko sa pozrel na nohy, ktoré ku mne vystrela na ohriatie. Na to som jej bol dobrý!
"A kto nie? Treba skúšať nové veci.." Zamumlal som ľahostajne a pobavene zároveň, dobrý krok ale proti mne znova nič moc! Aj keby to Gi nevedela, bolo veľa dôvodov, prečo by to ani riešiť nemusela. Prvý bol ten, že som s tým aj rovno prestal. Druhý zas ten, že to bolo oveľa zdravšie než moje obvyklé fajčenie cigariet alebo pitie nadmerného množstva alkoholu, ak som si niekam vyrazil. Ale ak malo to prezradenie spraviť Abi radosť, nech. Len som sa sám pre seba pousmial, že jej to znova asi moc nevyjde a bez ďalších slov som vstal, čím som jej nohy uvoľnil na gauč.
"Ak budeš takáto, moc vecí sa ti k lepšiemu nezmení." Poznamenal som na jej vražedný výraz a pomaly sa presunul do kuchyne, aby som otvoril chladničku a začal v nej niečo hľadať. Nijak som sa nebál toho, že Abi i Gi zrejme budú chvíľu v obývačke samy. Pred sestrou som neskrýval nič, vedela vlastne o všetkom, čo robím, takže cajk! Spokojne som začal očami prechádzať po obsahu chladničky a zatiaľ, kým mi pri nej ešte nebola zima, som si celkom vyberavo hľadal niečo pod zub. Čo sa týkalo nejakej vojnovej sekery.. um, mám pocit, že som sa nemusel ničoho obávať. To Abi si tým len niečo pokazí, nie ja! Taký Bungee Jumping by pokojne mohol odísť z nášho plánu na zajtra.. Ale ani to nemusela tušiť, hoc by s tým už mohla i rátať. Viac mi však šlo o to, aby mi nič nezničila! Alebo nejako nepoškodila mňa.. taký kýbeľ vody, pokojne mi to mohlo priniesť i chrípku, čo sa na nový školský rok určite nehodilo! A ja som mával takéto šťastie, čiže som dúfal, že ak aj niečo Abi spraví, bude to len maličkosť. Napokon, doteraz jej vyhlásenia neboli nijak nápomocné, takže som si dovolil aj premýšľať o tom, že ak niečo spraví, pokojne to nebude musieť byť nejaké.. um.. hrozné! Hoc to mohlo dopadnúť i úplne inak.. no, to je fuk, prestal som sa venovať týmto myšlienkam a radšej som sa zas sústredil na hľadanie nejakej pochutiny z chladničky, keď už mi ten zostatok zmrzliny nepostačil. Ktovie, možno sa tu nachádzala i ďalšia zmrzlina! A síce som bol o tom na pochybách, tak nenápadne som sa zrakom snažil pozrieť i na neobvyklé miesta, kde sa zvyčajne nikdy nedívam a teda kde by aj mohla byť teoreticky nejaká skrytá sladkosť. Tu aby si človek už hľadal dobroty, ak nejaké chcel!
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 7:33 pm

Ve své ložnici jsem nestrávila mnoho času. Převlékla jsem se, pověsila mokré oblečení na balkon a s ručníkem na mokrých vlasech sešla zase dolů. Nakoukla jsem na sedačku, kde už teď momentálně seděla jen Abi. Vlastně mě přilákal právě její křik. Otočila jsem se, abych našla taky Andyho, mezi čímž jsem si ručníkem zbavovala vlasy vody. Nakoukla jsem do kuchyně a maličko se usmála. "Kouřil a hodně.." přesunula jsem svou pozornost k Abi. "Ale naštěstí ne dneska." dodala jsem s úsměvem, protože jsem byla ráda, že tohle období už má za sebou. Pravda, měl dost dalších zlozvyků, ale nikdo není dokonalý.
Popošla jsem do kuchyně a nahlédla Andymu přes rameno, což bylo poměrně těžké kvůli jeho výšce. Nespokojeně jsem došla konstatování, že lednička zeje prázdnotou. Bylo jasné, že velmi brzy musím skočit nakoupit. Při pohledu na bratra a jeho zvídavý pohled mi bylo jasné, že hledá něco sladkého, nebo minimálně dobrého. Slitovala jsem se, obešla ho a otevřela šuplík mrazáku. Zvedla jsem zamraženou zeleninu a s milým úsměvem odhalila kyblík zmrzliny, který jsme s Abi včera načali.
Pak jsem se vrátila do obýváku, zabalila Abi do deky, protože jsem viděla její klepání a nepřála jí nachlazení a pak si sedla vedle ní. "Nechcete zajít někam na jídlo..?" zvolala jsem do prostoru a s očekáváním naslouchala odpovědi.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 7:52 pm

Máma to brala celkem v pohodě, když jsem řekla, že strýček kouřil trávu. Odfrkla jsem si a dál se koukala na televizi. Strýčkova slova byla taky vskutku poučná, při kterých jsem se pousmála. Že by z něj začala padat dospělácká moudra? Nadzvedla jsem pobaveně obočí, když jsem nakoukla z gauče do kuchyně. V tom jsem ucítila větší nával tepla, za které mohla máma a hlavně deka. Hned jsem se uvelebila v dece a koukala na telku. Avšak...po vyslovení slova "jídlo" se moje pozornost ihned přesunula na ní a já si lehla z boku na záda, abych nakoukla i na toho požírače zmrzlin. Ale nevadilo mi to, byla jsem vlastně v hloubi svého srdce ráda, že mu tak chutná to samé co já. Usmála jsem se a zapřemýšlela, na co by jsme mohli skočit. "A bude i nějaký sladký dezert?" Nadzvedla jsem zvědavě obočí. a ruce si v leže dala za hlavu a deku měla až ke krku.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Andrew O´Connor
Mistr
avatar

Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 08. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 8:31 pm

Jo, ešte stále, celú tu dobu, som čumel do tej chladničky a hľadal čokoľvek, čo už aspoň vyzerá chutne, no bohužiaľ, nič také tam nebolo. Zelenina, možno nejaká polievka alebo čo.. kus syra.. no, proste blbosti! Síce som nemohol očakávať, že bude Gi denne stáť pri linke a vyvárať, no aspoň tu to mohla zásobovať! Dokonca aj prišla za mnou a cez rameno mi nazrela taktiež do chladničky. Len som zľahka naklonil hlavu a chvíľu čakal, či aj niečo povie, no namiesto toho ma bez slova obišla, otvorila mrazák a vytiahla presne to, po čom som tu celý čas kutral. Až mi zasvietili očká, keď vytiahla tú zmrzlinu a s chuťou na ňu som si oblízol pery. Než ešte stihla ségra zmiznúť naspäť do obývačky, ja som ju stihol objať a už si spokojne vziať jak lyžičku, tak i zmrzlinu. To už Gi bola ale dávno aj pri Abi, ktorú zakryla dekou a ja som sa len zadkom oprel o linku, pustiac sa do sladkej, studenej dobroty.
Dobre, mám miesto, ktoré bežne prehľadávať. Síce túto skrýšu už asi nepoužije.. budem musieť domyslieť inú, možnú skrýšu.. Prižmúril som očami a začal sa obzerať všade po kuchyni. Keby som zmrzlina.. kde by som bol? S touto určite prospešnou myšlienkou som naďalej hypnotizoval každú časť kuchyne a priam neprítomne si už len strkal do úst zmrzlinu. A to tu mohla byť kopa ďalších dobrých vecí! Ale myslieť ako sušienky, koláče a ďalšie veci, som už radšej ani nešiel. Namiesto toho som sa prebral z myšlienok a otočil sa smerom k obývačke, kde som začul čosi o jedení. Pomaly som sa odlepil od linky a vykročil k nim, dokončiac zmrzlinu. Nechal som tam ešte nejaký kúsok a práve ten som podal Abi, ak by mala chuť. Síce taká premrznutá.. zmrzlinu možno ani nechcela vidieť, ktovie.
"Nemám nič proti. Teda, len peňaženka je proti. Aj keď si vlastne na rade s platením. I tak asi pozývaš, nakoľko si to navrhla. Ale, eh.. to asi vieš aj sama.." Poznamenal som, istým spôsobom ukecane, keďže som si dal medzi vetami fakt len krpaté prestávky a i to vyznelo tak, ako keby som mal povedať ešte 10 ďalších viet, no radšej som stíchol a usmial sa na tie dve. Po tých dňoch vonku, čo sme jeden druhému platili to a to, mi fakt zostali už len drobné, takže som sa musel spoľahnúť na to, že keď už to ségra navrhla, tak to platí i ako pozvanie. Inak by som si už len musel uvariť niečo zdravé a na to som fakt nemal chuť! Zas hladný som ale nechcel zostať.
"Kam by ste chceli ísť?" Spýtal som sa zvedavo a len zľahka sa posadil bokom na operadlo gauča, čím som vlastne sedel nad nimi a kukal na nich ako puk. Mne to bolo v podstate jedno, jedol som skoro všetko a všade, obzvlášť, keď to nemalo byť zaplatené z môjho.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Georgia O´Connor
Legendární mistr*A
avatar

Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 9:01 pm

Chtě nechtě jsem se musela usmát. Ti dva byli tak předvídatelní. Jíst, to ano - ale sladké a za cizí. Zakroutila jsem hlavou, ale nezlobila jsem se, spíš jsem byla pobavená a zároveň hrdá, že ty dva znám tak dobře. Otočila jsem se k Abi a ukradla jí kousek deky, pod který jsem se schovala. I tady u nás bývala zima. "Když cestou nebude žádný průšvih, tak ano." souhlasila jsem nakonec se smíchem. Sladké aby tady člověk kupoval na kila!
"Jako bych na řadě s placením nebyla vždycky já." ušklíbla jsem se na brášku a sledovala, jak se rozdělil s Abi. Něco ho naše babička přece jen naučila, jak vidno. Vděčně jsem se na něj usmála, ale pokračovala. "To teď až nastoupíš a já budu mít pod kontrolou tvou výplatu, to bude teprve zábava." znovu jsem se ušklíbla. Byla jsem zvědavá, jak se my dva jako spolupracovníci shodneme, ale příliš jsem se toho neobávala. Vyrůstali jsme spolu od malička a bylo to na nás znát.
"Já nevím, mám prostě hlad, nic určitého. Abi, kam bys chtěla..?" stočila jsem pohled na dceru, čímž jsem jí dala možnost volby. To byla pocta, obvykle jsme se nemohli shodnout.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Abigail O´Connor
Žák středního stupně
avatar

Poèet pøíspìvkù : 43
Join date : 20. 04. 14

PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    Tue Sep 09, 2014 9:14 pm

Pohlédla jsem na strýčka, který si spokojeně oblizoval zmrzlinu a poslouchala ty dva. No jo vlastně. Strejda přejde teď k nám na školu! Chtěla jsem hned něco říct, jenže v tu chvilku mi strýček nabídl zmrzlinu, kterou jsem si i před menší zimnici vzala. Zmrzka se nikdy neodmítá! Spokojeně a vděčně jsem se na něj usmála a vzala si jí. Ovšem že jsem se do ní hned dala. "Budu mít strýčka za učitele? Děcka mi totiž říkali, že si mě chce vybrat ta voldemorská Velmistryně." Olízla jsem si prsty od zmrzliny, kterou už jsem měla v sobě a hned co se mě zeptali, kam bych asi tak chtěla jít, zapřemýšlela jsem. "S váma je to s jídlem marný, fakt. Jdem do pizzerky, dělají tam i normální jídlo a já si tam Carbonara špagety." Jo, jako vždy...Špagety, ty bych mohla jíst pořád.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny O´Connerů    

Návrat nahoru Goto down
 
Domek rodiny O´Connerů
Návrat nahoru 
Strana 2 z 4Jdi na stránku : Previous  1, 2, 3, 4  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
 :: Hra :: Murim :: Herní Místnosti :: Afrika :: Wolf Academy :: Koleje-
Přejdi na: